Ke skalám Dobřečovským

Kam a jak jedeme?

Konec srpna 24 se nese v nezvyklém období veder, tak si člověk říká, že zastánci globálního oteplení způsobené člověkem mají stále více argumentů pro tyto teorie. Není však důvod sedět doma, ale pořád se dá výletovat. Naštěstí máme hory celkem na dosah, a tam se dá trošku ochladit. Vyrazil jsem ovšem trošku dříve, cesta na kole bude přeci jen příjemnější. Směr Rýmařovsko.

Za čím jedeme?

Fakt, že oblast na rozhraní horských pásem Hrubého Jeseníku, Nízkého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny vypadá na pohled trošku neatraktivně je pouze dojem. Sice zde nejsou nějaké vysoké kopce, spíš taková zarovnaná vysočina kolem 700–800 metrů. Ovšem jen na pohled. Co je zde zajímavostí je zajímavý výskyt různých skalních výchozů, pásem skal i skoro skalních měst, o kterých ví spíše zasvěcenci, než široká veřejnost. Snad jen oblast u Rabštejna je široce známá, ale skalní útvary objevíme na vedlejších Mazancích nebo Maliníku, a zajímavé útvary se objevují i jinde. Takže jsem si zvolil ty u Dobřečova.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V samotné lokalitě se asi jídla a pití nedočkáme, takže každopádně něco sebou. Ve skutečnosti mě slušné občerstvení čekalo až v Rýmařově. Sice jsem doufal, že něco objevím v Horním Městě. Tam mě ale poněkud odradil fakt, že z jakéhosi otevřeného okna hrála na plno nějaká hudba a zpěv patrně v romštině s doprovodem hádky ženského a mužského hlasu (ani ten reproduktor je nepřeřval).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ale zpět k hlavnímu cíli. Bral jsem to klasicky směr Hrabišín, Libina a pak otočka do údolí Oskavy, kde se malebně táhne stejnojmenná vesnička od nížiny Hornomoravského úvalu k podhůří Hrubého Jeseníku. Na zástavbu Oskavy navazuje asi po 200 m pauze osada Bedřichov, kde s skoro dá hovořit o podhorském charakteru okolí. Ještě v první třetině Bedřichova následuje odbočka s turistickým rozcestníkem (červená a zelená TZ). Na rozcestí je uvedená výška 415 m, z čehož vyplývá, že mám před sebou něco přes 300 výškového rozdílu. Hlavním nedostatkem je ovšem fakt, že silnice zřetelně pamatuje lepší časy. Povrch si už jasně říká o důkladnou opravu, na což asi ale nejsou aktuálně prostředky. Před nedávnem tu projela kolona jedné z etap cyklistické Czech tour, z čehož usoudím, že profesionálové si tady museli trasu vynachválit. K samotnému Dobřečovu si cyklisté užijí řady serpentin, které vlastně pokračují i v samotné zástavbě v současnosti spíše rekreační osady. Trošku mě pobavil fakt, že zhruba kilometr před vsí je upozornění, že silnice je v havarijním svahu. Vždyť je to vidět!

Na vrcholu stoupání je naštěstí konečně slušnější povrch, tak si prohlédnu kostelík s malebným hřbitůvkem a pak vzhůru ke skalám.

U dětského hřiště je podle posezení výhledové místo (s plošinou v havarijním stavu), do skal vede polní taky kdysi asfaltka. Kolem se pasou krávy za ohradníkem. Naštěstí majitel pastvin ohradil pastviny s volným průchodem, takže není potřeba cestu nějak zvlášť hledat. Ta nás vede k remízku, kde tušíme přítomnost skalních útvarů. Objevená pěšina mě nejdřív vyvedla na samotný vrchol skal, takže se objeví výhled převážně na západní stranu, za dobrá viditelnosti klidně někam do Zábřežské vrchovina, možná k Suchému vrchu nebo Kraličáku. Ale v letním oparu si musím vystačit s dominantou pásma Kamenného vrchu, zelená špice Rabštejna, skalní stěna na Mazancích. Část hřebenovky Hrubého Jeseníku (Ztracené kameny, Zelené kameny).

Po rozhovoru s horolezkyní usoudím, že k patě skal je lepší se vrátit a vzít to kolem lesíku. Skály mají šedivé zbarvení, zřetelně vrstevnatý, což naznačuje nějaký břidlicový charakter. Zmínky o skalách uvádějí nějakou rulu, je ale asi nejlepší držet se geologické mapy, kde objevíme, že jde o metamorfit, konkrétně blastomylonit (což je samozřejmě přeměněná hornina jakých máme v Jeseníkách víc než dost). Nejvyšší skalní stěny mají snad i těch 15 metrů, ačkoliv někde se uvádí spíše 10 metrů (horolezci si to můžou odvodit podle lan). Oproti jmenovanému Rabštejnu jde přeci jen o menší skály, takže tu není takový nával. Trošku tedy pohovořím s horolezci, čímž je tedy hlavní cíl výpravy splněn.

Ostatní informace

Od Dobřečova je do Horního Města přeci jen slušnější cesta. Jak už jsem se zmínil, slušnější putyku jsem tu neobjevil, ale před Rýmařov mě zaujala reklama na hotel Slunce. Povětšinou jsem v poslední době zasedali v hotelu Praděd, případně Excelentu, ale vlastní pivo značky Morous rozhodně stojí za ochutnávku.