Vyhlídková cesta Ferdinandov - Dobřečov
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Vyhlídka
Pro milovníky dalekých výhledů nabízím Tip na úžasnou vyhlídkovou trasu. Tvoří ji zpevněná polní cesta, spojující zaniklou osadu Ferdinandov s dnes převážně rekreačním Dobřečovem. Vcelku pohodlná trasa (úvodní trošku prudší stoupání se záhy zmírní) je dlouhá asi 2 km, vede pod hřebenem okolních pastvin a zalesněné Dobřečovské hory, a poněvadž probíhá v nadmořské výšce 800 m, umožní za dobrého počasí neskutečně nádherné rozhledy do kraje. Není se čemu divit: nacházíme se totiž na rozhraní Nízkého a Hrubého Jeseníku, přičemž v tom prvním se právě tady okolo nacházejí jeho nejhezčí přírodní scenérie. Stačí vzpomenout např. nedaleké Rešovské vodopády. Ale i naše vyhlídková cesta skrývá několik milých překvapení. Těmi prvními jsou dvě výhledová skaliska, která zde plní funkci ryze přírodních a tudíž bezplatných rozhleden. K tomu prvnímu stačí odbočit po 400 m chůze od Ferdinandova přes louku pod cestou, k druhému vede cesta od rozcestí v lesíku pod Dobřečovskou horou, ale obě tyto skály už jsem podrobně popsal v samostatných článcích.
Z naší výhlídkové cesty jsou rozhledy též skvělé, jen možná už ne tak intimní. Přesto se ale můžeme pokochat pohledem na mnoho vrcholů Hraběšické hornatiny, velkou část hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, který vystupuje v podobě mohutné hradby nad sedlem Skřítek a našim očím nezůstanou utajeny ani půvaby KRAJINY v okolí Šumperka a Zábřehu. Od Dobřečovské hory pak cesta mezi pastvinami pozvolna klesá k obci Dobřečov. Tady jsou rozhledy obohaceny o vrchol Špičáku ("Střecha Moravy") a směrem vlevo na krajinu v okolí Rýmařova a Bruntálu. Asi 600 m před Dobřečovem nás čeká ještě jedno překvapení: tady je nutno odbočit 150 m vpravo po vyšlapaném chodníku k blízkému remízku. Zde se pro potěchu nejen horolezců nachází zajímavá hradba skal z amfibolitické břidlice, což je zhruba stejná hornina, jakou můžeme spatřit na stěnách známého Pasáku u Branné.
Cestu je sice možno absolvovat i na kole, ale pro vnímavého pozorovatele je lépe jít pěšky, protože ten by musel z velocipédu stále sesedat anebo ho vést. Krajina a úhly pohledu se totiž před očima stále mění a byla by škoda si kvůli spěchu zplna nevychutnat tu okolní nádheru... Cesta není značená a díky blízkým vyšším horám a Rabštejnu nebývá ani příliš frekventovaná. Já tu dokonce až po skály u Dobřečova vůbec nikoho nepotkal, ale napsat, že zde nebylo ani živáčka by byl nesmysl. Kromě přírodních tvorů, kteří se z pochopitelných důvodů člověku raději vyhýbají, se na okolních pastvinách vyskytují i jiní, domestikovanější. I když toho sice moc nenamluví, umí osamělému poutníku na rozdíl od některých jedinců alespoň zabučet na pozdrav... a marná sláva - protože je člověk tvor ješitný - s takovým zájmem o svoji maličkost se třeba jinde ani nesetká...