Kosova Hora a lom Obciny

Obec se nachází asi 4 km na východ od centra Sedlčan. Protéká jí potok Mastník, který se zhruba po 20 km vlévá do Vltavy.

První písemná zmínka je z r. 1290. Osada vznikla v blízkosti povrchových zlatých a stříbrných dolů.

Ve 13. století zde byla tvrz, kterou v 16. století přestavěli na renesanční zámek. R. 1838 byla provedena stavební úprava, kdy byla snížena věž původní tvrze. R. 1950 byl zámek opraven a získal novou sgrafitovou omítku. Nyní je však veřejnosti nepřístupný.

V blízkosti zámku je původně románsko-gotický kostel sv. Bartoloměje z doby před r. 1350. Později byl renesančně a barokně upraven. Z původní stavby se dochovalo obvodové zdivo presbytáře s fragmentem románského okénka, kružbovým oknem a hrotitým portálkem v jižní zdi lodi. Nejstarší památkou je křtitelnice z r. 1590. Vybavení je převážně barokní.

Ještě před druhou světovou válkou zde žila významná židovská komunita, dokonce jedna z největších u nás. Z r. 1740 se dochovala v bývalé židovské čtvrti barokní synagoga, která později sloužila jako skladiště. Od r. 2008 je v soukromém vlastnictví a byla postupně opravována. Od r. 2011 je přístupná veřejnosti – je zde stálá expozice, zaměřená na zdejší židovskou komunitu. Občas se tam konají i kulturní akce.

Na jižním okraji města je prý volně přístupný židovský hřbitov, který byl založen r. 1580. R. 1907 byl naposledy rozšířen. Je tam přibližně 500 náhrobků různého stáří - barokní, klasicistní i moderní. Pár náhrobků je zde dokonce i poválečných. Na hřbitově je i zachovalá klasicistní márnice a rozbořený domek hrobníka.

Na opačném konci obce je hřbitov se hřbitovní kaplí z r. 1731, kde je hrobka rodiny Mladotů ze Solopisk z r. 1898, jejíž autorem je Jan Kotěra. Je to jedna z jeho prvních prací.

Z vlakové stanice Kosova Hora, která je na východním okraji obce, vede silnice k bývalému lomu Obciny, kde je vynikající koupání. Je to zhruba kilometr. Z nádraží se jde na sever, tj. na opačnou stranu, než kde je hlavní silnice se zastávkou autobusu. Silnice vede okolo Cihelenského rybníka, na rozcestí se vydat cestou vlevo do kopce. Chatovou osadu máme po pravé ruce. Těsně před rozcestím tří cest je vpravo pramen pitné vody, kam si řada chatařů chodila s petkami pro vodu. Zhruba tady někde se nechá i zaparkovat. Cesta k lomu je ta uprostřed. Zpočátku to vypadá všelijak, jdete okolo rozpadlých budov, které pamatují ještě dobu těžby, ale když dojdete k vodě, tak už je to prima. Vstup do vody je na různých místech, někde pohodlnější, někde je to náročnější. My jsme tam přišli večer, bylo tam lidí docela dost, tak jsme se vydali napravo po travnaté pěšince, kde jsme se dostali až k vodě. Jen vlez byl trochu víc než kamenitý. Ale dá se to i bosou nohou, ale bolí to. Ráno jsme tam vlezli na opačné straně, to bylo pohodlnější. Tam jsou ve skále vysekané různě vysoké stupně. Překvapilo nás, že na této - opačné straně od chat se v lese válí velké množství různě velkých kamenných kvádrů, kostek apod. I takhle holt končí činnost lomu.

Není tu žádné označení koupaliště, není zde tedy ani žádné zázemí, ale je to tu hezké. V lomu je hloubka asi až 10 metrů, hladina se dokonce prý trochu zvedá. Z protější skály se do vody skáče, ale prý je na dně ponořené těžební zařízení.

Obec je poměrně velká. V centru to vypadalo, že by tam nějaké občerstvení být mohlo. Pokud byste se šli koupat do lomu, tak jídlo a pití s sebou. Tam se nic koupit nedá.

Okolí lomu nic moc tím, že je tam řada rozpadajících se objektů, hangárů apod. Ale najdou se tam i  příjemná místa. Na koupání je to však bezvadné, ale pouze pro plavce. Děti tam mělčinu nenajdou. Voda byla však čisťoučká.

Přes Kosovu Horu vedou cyklotrasy do tří směrů, které se ještě dále dělí. Takže možností na jízdu na kole je tu dost.

Z obce vedou i turistické trasy. Přímo z nádraží vede červená přes centrum do Janova a pak dál na jih. Modrá vede z centra obce do Sedlčan (4,5 km), odkud se pak nechá vyrazit dalšími třemi směry.