Kounov a naučné stezky Kounovské kamenné řady a Na Pravdě

Vracíme se ze severní části Krušných hor a směřujeme do Kostelíka na skotský festival. Máme ještě trochu času a tak odbočujeme do Mutějovic , kde je mimo jiné i pivovar, a do sousedního Kounova, kde nás už delší dobu láká podívat se na jejich kamenné řady, o jejichž vzniku, významu a stáří se stále vedou odborné diskuze. I když to není zcela potvrzené, jsou považovány za nejvýznamnější megalitickou památku ve střední Evropě, kterou každoročně navštíví několik tisíc turistů.

Obec leží v chmelařské oblasti zhruba 7 km na sever od hlavní silnice z Prahy do Karlových Varů, 16 km na sever od Rakovníka, na jižním okraji přírodního parku Džbán.

Archeologické nálezy jsou dokladem o tom, že zde lidé žili již ve starší době kamenné. Podle pověsti byl předchůdcem obce osamělý hospodářský dvůr muže jménem Kuna, okolo kterého se později začala tvořit Kunova ves – Kounov. Doklad o tom však žádný neexistuje. Již ve 2. pol. 12. století zde stál kostel. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z r. 1228, kdy na jedné z královských listin je uvedeno jméno Kuna z Kounova.

Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, hlavně chmelařstvím, od konce 19. století i těžbou nerostných surovin, zejména černého uhlí a keramických jílů. Uhlí se těžilo asi ve 30 menších dolech, kde pracovalo vždy jen několik havířů. Tato těžba byla ukončena r. 1938. Jíl se používal převážně pro výrobu dlaždic, šamotu, porcelánu. Tato těžba byla ukončena během 2. světové války. Jak všichni víme, chmel se zde pěstuje i v současné době.

R. 1938 byl Kounov poslední obcí, který se stal součástí Německa, i když Němců v té době zde žila menšina. Většina Čechů v té době obec opustila a když došlo po válce k odsunu Němců, zůstala obec téměř opuštěná. V současné době v obci žije téměř 500 obyvatel.

V centru obce je jednolodní kostel sv. Víta, jehož románské základy pocházející pravděpodobně ze 2. pol. 12. stol. Později byl goticky přestavěn a v 18. století ještě barokně upraven. Kostel má jen malinkou věžičku. V těsném sousedství stojí barokní dvoupatrová zvonice.

V obci má být zajímavá budova sokolovny, která byla postavena v letech 1936 - 1937 z cihel ze zbořených budov dolu Kateřina. Uvnitř je opona s alegorií sokolství. R. 2007 při příležitosti oslav 70. výročí otevření byli na štít sokolovny znovu umístěni dva kamenní sokoli, které nacisté za 2. světové války shodili.

V okolí obce je řada záhad. Jednou z nich je osud vesnice Rychleby. Je jisté, že existovala nedaleko Kounova, jen se neví, kde přesně. Pravděpodobně zanikla v 1. pol 14. století v souvislosti s bitvou Viléma Zajíce z Valdeka s vojskem krále Jana Lucemburského r. 1318 v oblasti mezi Rakovníkem a Žatcem. Existuje domněnka, že kaple sv. Vojtěcha, která je v lesích 2 km na sever, může být právě stavbou ze zaniklé vsi.

Další záhadu řešil r. 1934 zdejší mladý učitel Antonín Patejdl. Vědělo se, že na vrchu Rovina severovýchodně od obce – jen kousek od kaple sv. Vojtěcha jsou řady kamenů. Nikoho moc nezajímalo, kde se tam vzaly a zda mají nějaký význam. Až pana učitele tato zajímavost zaujala. Řady zaměřil - je jich 14 a jsou dlouhé až několik set metrů, téměř rovnoběžné a směřují od severu k jihu. Kameny spočítal – je jich několik tisíc, některé skutečně velké. Nachází se na ploše několika hektarů. Byl přesvědčen, že je to lidské dílo. Ale kdo a proč to vytvořil, na to nedokázal odpovědět. V průběhu let se tím zabývalo několik generací badatelů, ale bohužel ani dnes se přesně nezná důvod jejich vzniku a význam. Existuje celá řada dohadů - byly pravěkým chrámem k uctívání slunce, pohanským kalendářem nebo jen unikátní systém polních mezí – vzdálenost řad od sebe je ovšem tak malá, že je to téměř vyloučené.

R. 1987 byla na náhorní plošině otevřena přírodovědně – historická naučná stezka Kounovské kamenné řady, r. 2007 byla obnovena. V současné době je 6,7 km dlouhá a je na ní 11 zastavení, které jsou věnovány nejen těmto zajímavým kamenným řadám a dvěma největším kamenům (Pegas a Gibbon), ale i zdejší přírodě a pozůstatkům keltského hradiště z 5. století před n. l., které bylo na vrchu Rovina – 10. zastavení. Na 6. zastavení je kryté odpočívadlo.

Stezka vede od žel. stanice Mutějovice a končí u vlakové stanice Domoušice. Na rozcestí Pod Pravdou se nechá ještě rozšířit o 2,5 km dlouhou okružní naučnou stezku Na Pravdě, kdy navštívíte i zříceninu hradu Pravda, o němž je první písemná zmínka z r. 1523. Z Domoušic se nechá pokračovat po zelené turistické trase a po dalších 4 km dojít zpátky k rozcestí Pod Džbánem a po necelých 0,5 km být zpátky na žel. stanici. Celkem je okruh zhruba 11 km dlouhý , prodloužený pak 13,5 km.

My jsme si udělali vlastní okružní trasu. Začali jsme u žel. stanice Mutějovice, odkud vede naučná stezka souběžně se žlutou turistickou trasou, zpočátku do kopečka, ale pak už téměř po rovině, nejdřív lesem, pak přes pole. Když jsme došli do dalšího lesa dostali jsme se do oblasti kamenných řad, kde je poměrně velké množství informačních tabulí, občas i vlastní značení k těm obrovským kamenům. Byli jsme víc než překvapeni. Po NS jsme došli až k zastavení č. 8, kde jsme odbočili ke kamenu Gibon. Ten je trochu stranou od kamenných řad – na severovýchodním okraji této zajímavé oblasti.

Pak jsme se vrátili zpátky na NS a pokračovali až k rozcestí Rovina, kde je barokní myslivna ze 17. století. Tady jsme už byli mimo prostor kamenných řad. NS jsme opustili a pomalu se vraceli po žluté turistické značce. Došli jsme k hezky opravené poutní kapli sv. Vojtěcha, kde je i příjemné prostředí pro odpočinek. Jak stará je kaple se stále přesně neví. Jedna z domněnek je, že byla postavena brzy po svatořečení svatého Vojtěcha (tedy po r. 999). Podle pověsti byla postavena na místě, kde r. 992 - v období ničivého sucha - vyprosil biskup Vojtěch svou modlitbou životodárný déšť. První zpráva o pouti ke kapli svatého Vojtěcha je ze 16. století. Z textu tohoto dokumentu je však zřejmé, že v té době už se jedná o známé poutní místo. Kaple byla r. 2006 zrekonstruována. V tomtéž roce byla po skoro 50 letech obnovena Svatovojtěšská pouť. Od té doby se koná pravidelně vždy 1. neděli po svátku svatého Vojtěcha (23. dubna). Takovou hezkou stavbičku jsme zde také nečekali. Prostě samé překvapení.

Tady jsme opustili i žlutou značku a po vlastním značení se vydali k druhému velkému kamenu - Pegasovi, který je na jihozápadním okraji kamenných řad. Jméno tohoto kamene je odvozeno od souhvězdí Pegas, jehož tvar připomínají pukliny na povrchu. Tady jsme se opět vnořili do oblasti kamenných řad, došli na hlavní cestu a po ní se už stejnou cestou vrátili k autu. Celou NS jsme tedy neprošli, ale zvládli jsme to, co jsme chtěli.

I když je na trase řada informací a plánků, tak až později jsme zjistili, že další záhadné útvary jsou na vrchu Špičák, který je zhruba 2 km severozápadně od kaple sv. Vojtěcha. Jsou tam pozůstatky několika kamenných kruhů a dalších řad. Na úpatí kopce vede modrá turistická značka z rozcestí Rovina (1,5 km), na vrchol se musí ještě asi kilometr pěšky, ale asi již bez dalšího značení.

My jsme se zde najedli z vlastních zásob. Na nádraží, ani jinde na trase možnost občerstvení není. Na zahnání žízně jsme pak zastavili v pivovaře v Mutějovicích, kde je možné se i dobře najíst.

Trochu jsme tušili, co uvidíme, ale skutečnost předčila naše očekávání. Původně jsme mysleli, že projdeme celou naučnou stezku a vrátíme se po zelené, jenže jsme netušili, že se u těch řad a samostatných kamenů tak dlouho zdržíme. Na prvním plánku jsme to vše zkoumali hodně dlouho, další tabule poctivě pročítali a na zbytek trasy nám už čas nezbýval. Byli jsme však maximálně spokojení.

V Kounově v domě U Tří lip můžete navštívit stálou Expozici Kounovské kamenné řady a také si koupit jednoduchého průvodce po kounovských řadách a suvenýr s tématikou kounovských řad.

Se svými medvíďaty Agátou a Martinem se při putování po zajímavých místech naší vlasti Václav Chaloupek podíval i sem do Kounova.
Přes Kounov ze západu na východ vede i cyklotrasa.

Kounov a naučné stezky Kounovské kamenné řady a Na Pravdě na mapě