Kremnica - historický střed města
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Celodenní výlet • Za kulturou • Za sportem
Kam a jak jedeme?
Byli jsme na dovolené na Slovensku. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chtěli jsme si udělat nějakou túru v horách, zastavit se v historicky zajímavých místech a prohlédnout si hrady, zámky i dřevěné kostelíky. Ne všechno jsme stačili. Ještě bychom toho chtěli hodně vidět, máme však už jen pár dnů času. Už se pomalu vracíme. Do Kremnice však musíme.
Za čím jedeme?
Kremnica leží v západním Slovensku mezi Žiarem nad Hronom a Turčianskými Teplicemi. Do Banské Bystrice je to vzdušnou čarou asi 20 km, ale přes Kremnické vrchy tam silnice bohužel nevede. Nechá se to projít pouze pěšky.
Město je jedinečnou ukázkou středověkého osídlení a fortifikace. Má bohatou hornickou a hlavně mincířskou tradicí. Zlato a stříbro se v oblasti dnešní Kremnice a jejím okolí těžilo pravděpodobně již od 10. století. Název osady se postupně měnil. Jméno Kremnica je až od r. 1526.
K rozvoji těžby došlo až začátkem 14. století. R. 1328 založil král Karel I. Robert v tehdejší osadě mincovnu, kde se razili zlaté mince. Zároveň jí udělil privilegia svobodného královského báňského a mincovního města - získali právo volit rychtáře, právo odvolat se ke královskému soudu. Byla jim vymezena oblast, kde mohli těžit dřevo a zakládat další osady, kde se pálilo dřevěné uhlí, které se používalo při zhutňování zlata. Již ve 2. polovině 14. století je doloženo, že při těžbě a výrobě zlata se používala vyspělá důlní a hutní technika. R. 1425 město získalo tržní právo.
Již od r. 1329 se v Kremnici razily mince, nejdříve uherské groše. Od r. 1335 zlaté floreny - Kremnické dukáty, které patřili mezi nejhodnotnější a nejvyhledávanější mince v Evropě. Zde se razili i všechny československé a pak samozřejmě i slovenské mince.
Na malém kopci nad středověkým náměstím, které existovalo již v r. 1379, stála románská rotunda svatého Michala se hřbitovem a kostnicí. Koncem 14. století si pro svoji ochranu město v okolí rotundy vybudovalo tzv. městský hrad, který byl opevněn. Dnes se bohužel neví, jak původní hrad vypadal. Později to bylo několik středověkých budov, které sloužili k různým účelům a které byly budovány a přestavovány do konce 15. století. Jedním z prvních byl palác komorského hraběte. V jeho blízkosti byl prostor k bezpečnému uložení vytěženého zlata a vyražených mincí. Komorský hrabě stál v čele Mincovní komory (později Báňské komory), dohlížel na ražení mincí a vybírání daní. Do této funkce ho dosazoval král.
Hradby okolo hradu byly později zdvojeny a doplněny na severní straně vstupní věží, na západní straně malou věží a na východní straně půlkruhovou baštou. Začátkem 15. století bylo opevněno i město pod hradem. Gotická úprava hradu byla započata po polovině 15. století. Hlavně byly provedeny terénní úpravy a opět zpevněno opevnění, které už muselo chránit hrad před do té doby nepoužívanými střelnými zbraněmi.
Během 15. a 16. století se stávala důlní těžba stále méně výnosná, povrchová ložiska se vyčerpala. Počátkem 18. století došlo k částečnému oživení. R. 1900 převzal všechny doly stát.
Kromě horníků zde žila řada řemeslníků – tesaři, kováři, zedníci, zámečníci, ševci, kloboučníci, soukeníci, krejčí, kožešníci a koželuhové, zlatníci, ale např. i výrobce varhan.
V letech 1869 – 1872 byla vybudována železniční trať. Ta napomohla rozvoji průmyslu – vyráběly se zde dýmky, obaly, keramika, řemeny a knoflíky. Byla zde pila, papírna, mlýny, cihelna.
Historické centrum města bylo r. 1956 prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Městský hrad je od 24. dubna 1970 slovenskou národní kulturní památkou.
My jsme do města přijeli od jihu a mířili jsme na parkoviště v ulici P. Križku. Když jsme zjistili, že hned vedle v souběžné ulici Zechenterové (v blízkosti pošty) je možno parkovat bez placení a bez jakéhokoli omezení a že je tam volno, nebylo co řešit.
Zaparkovali jsme bezvadně, stačilo jen kousek se vrátit a už jsme byli u nádherně opraveného barbakánu, kterým jsme se dostali do centra – na původní středověké – nyní Štefánikovo náměstí. Vstupujeme městskou bránou uprostřed původních hradeb, na jejichž koncích jsou bašty. Pokračujeme přes malé nádvoří, kde je informační centrum. Příchod na náměstí z této strany je jedna velká nádhera. Uprostřed je vysoký morový sloup sv. Trojice, vzadu kostel a věže městského hradu. Ničím se nezdržujeme a jdeme rovnou k hradu. Náměstí opouštíme Kollárovou ulicí a za chvilku nás šipka směřuje ke kostelu a tím i k hradu.
Současný vstup není původním vstupem do hradu. Dnes se tam vstupuje přes původní schodišťovou baštu, kdysi nazývanou farní, protože ve 14. a 15. století tam bydlel městský farář. V 15. století tam bylo postaveno schodiště. Dnešní kryté schodiště, po kterém se vchází, je z 18. století. Bašta byla přestavěna v 19. století, dnes je tam pokladna a informační centrum. Ve spodní části jsou toalety. Po zaplacení vstupného je volný pohyb v areálu. Do některých objektů je vstup pouze s průvodcem, který vás seznámí i s historií hradu. Prohlídka hradu trvá přibližně 2 hodiny. Hrad je otevřen celoročně.
Po vstupu na nádvoří hradu musí upoutat pozornost pozdně gotický dvojlodní kostel svaté Kateřiny. Má poměrně krátkou, ale širokou loď, dlouhý presbytář, dvě kaple a mohutnou, vysokou věž. Kostel je zasvěcen svaté Kateřině – ta je patronkou města. Byl postaven v gotickém slohu r. 1488, později byl barokně upraven. Poslední – neogotická úprava je z konce 19. století. V kostele je pět pozlacených neogotických oltářů – hlavní, tři boční křídlového typu a jeden skříňového typu. Zajímavostí kostela je, že právě přes skříňový oltář je vstup na renesanční kazatelnu. Z období renesance je ještě křtitelnice z růžového mramoru. Nejnovějším prvkem kostela jsou varhany - mají téměř 3500 píšťal. Jsou to jedny z nejkvalitnějších varhan na Slovensku. V červenci a v srpnu se zde koná festival Kremnické hradní varhany, pravidelné jsou i předvánoční koncerty. Nahrávky varhanních koncertů vás doprovází při prohlídce kostela – s výjimkou doby, kdy vás zde provádí průvodce. V kostele se každou neděli konají mše.
Věž kostela je renesanční – tuto podobu získala po požáru r. 1560, kdy byla silně poškozena. Ve vrchním patře byla strážnice. Odtud se vyhlašoval poplach při požáru ve městě i při nepřátelských útocích. Dnes je přístupná veřejnosti. Odměnou za zdolání 127 točitých kamenných schodů je úžasný výhled na hradní areál, město i okolní kopce.
Vedle současného vstupu do hradního areálu je obdélníkový prostor, kde kolem 15. století postavili radnici. Svému účelu sloužila až do r. 1560. Až do poloviny 18. století zde pak byl městský archiv. Po vážném narušení statiky byla r. 1894 její horní část zbourána. Ve spodní části se nacházejí barokní plastiky z kostela svaté Kateřiny a z kostela Nanebevzetí Panny Marie, který kdysi stál na náměstí. O něco dříve v letech 1884 - 1888 byly sníženy hradební zdi a na nádvoří byly zbourány i obytné budovy.
V blízkosti věže kostela stojí dříve třípodlažní bašta – dnes čtyřpodlažní Hodinová věž. Jádro věže je z 1. poloviny 13. století, klenby v přízemí jsou ze 16. století. Je zde umístěn renesanční zvon Urban z r. 1588 a umíráček ze zničeného kostela na Kalvárii. Dnes je ve věži volně přístupná zajímavá expozice Kremnické zvony a zvonaři. Ve věži je puštěna nahrávka, kde se dozvíte informace o zdejších zvonech, je doplněna i zvukovou nahrávkou těchto zvonů. Je to uděláno hodně působivě. Na věži však hodiny nejsou, byly přendány na kostelní věž.
S průvodcem se dostanete ještě do třípodlažní věže, která byla dříve vstupní branou do hradu. Dřívější padací most přes hluboký příkop je nahrazen kamenným, ale pro veřejnost je tento vchod uzavřen. Dole bydlel pán, který měl celý areál na starosti. V dalších patrech byli strážci. Věž měla střílny ze všech stran, dnes jsou pouze na čelní stěně. Tam je také otvor, kterým se lila na nepřítele hořící smola nebo horký olej. Ve věži je nyní ukázka sečných a střelným zbraní a archeologické nálezy.
Vedle této věže je kruhová stavba kostnice svatého Ondřeje. Je to nejstarší stavba ve městě, je z 2. poloviny 14. století. Vlastní kostnice je ve spodní, do země zapuštěné části, má šestidílnou románskou klenbu s hranolovými žebry. Horní část je románská kaple, také se šestidílnou žebrovou klenbou, na které je umístěn hornický znak, a s freskovou výzdobou. Také sem je vstup možný pouze s průvodcem.
Nedaleko kostnice bývala tzv. hornická bašta. Pětiboký půdorys této části nasvědčuje tomu, že to pravděpodobně bylo stavěno jako presbytář nového hradního kostela. Neví se, proč byl kostel postaven jinde.
Po prohlídce hradu jsme se vrátili zpátky na náměstí. V severní části náměstí jsme navštívili prodejnu v budově Mincovny, kde je i muzeum. Zde v této budově se nepřetržitě téměř 690 let vyrábí mince (i pamětní), dokonce i mince pro jiné země světa. Vyráběly se zde mince např. pro Alžírsko, Tunis, Kubu, Guineu, Sudan, Mali, Bangladéš, Mauretánii, Slovinsko, Ukrajinu a Indii. Od konce 15. století se zde vyrábí i medaile.
Na druhé straně náměstí v pětipodlažním gotickém měšťanském domě je Muzeum mincí a medailí. Bylo založeno r. 1890 a patří mezi nejstarší slovenská muzea. Zpočátku to bylo pouze regionální muzeum. Od r. 1976 je jediným slovenským specializovaným muzeem mincí a medailí. V muzeu je několik expozic - Kremnické dolování a hutnictví, Dějiny města Kremnice, Peníze v dějinách Slovenska a Medailérství v dějinách Slovenska. Ze všeho nejvíc nás, tedy hlavně mého numizmatika, zaujala expozice Peníze v dějinách Slovenska, kde je vše, čím se kdy kde platilo. Dokonce ještě dříve, než byly vynalezeny peníze. Jsou tam mince římské, keltské, byzantské a karolinské ražby, uherské denáry, groše apod. Jsou tam samozřejmě i peníze protektorátní, československé, slovenské, až po současná Eura. Návštěva tohoto muzea je pro numismatika skutečně úžasným zážitkem.
Prohlídka muzea prý trvá necelé dvě hodiny, my tam byli víc jak tři hodiny. Vše je dobře popsáno, navíc při vstupu obdržíte audiovizuálního průvodce. Takže se můžete procházet, kochat, poslouchat a ještě si počíst spoustu zajímavostí.
Prostě Kremnice stojí za prohlídku.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Do města jsme se zajeli podívat, nespali jsme tam, ani nejedli. Bylo takové horko, že jsme neměli na nic chuť. Jen jsme pili. V poledne jsme si dali jen banán a z muzea jsme spěchali honem do auta, abychom tam doběhli před deštěm. Až tam jsme zjistili, že jsme vlastně nic pořádného nejedli. Ale už jsme se do města nevraceli a najedli se z vlastních zásob. Ale možností stravování je i na náměstí několik.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Z památek nás zcela zaujal hradní areál, nejvíc zvonice, kostel. Oboje bylo doplněno hudebním doprovodem a to mne zcela dostalo. A Otu samozřejmě nadchlo ještě Muzeum mincí a medailí.
Ostatní informace
Městem prochází dálková cyklotrasa. Na východě jsou Kremnické vrchy – tam vede řada turistických cest. Nechá se dojít až do Banské Bystrice. Na severu je rozhledna Krahulský vrch. Možností, kam z města vyrazit, je poměrně dost. My jsme už na turistiku čas neměli. V Kremnických vrších je v zimě řada upravovaných běžeckých tratí, takže ani v zimě se zde nudit nebudete.
A zajímavost na konec. Ve městě se narodil v r. 1924 můj oblíbený herec Ladislav Chudík a r. 1960 československý sportovní chodec a olympijský vítěz Jozef Pribilinec.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Kremnica - historický střed města
