Liberec, město pod Ještědem.

Kam a jak jedeme?

Statutární město Liberec se nachází v Liberecké kotlině. Z té vystupuje na západě Ještědský hřeben a na straně opačné to jsou Jizerské hory. Městem protéká řeka Lužická Nisa, která míří k severu. Co se týče obyvatel, žije jich ve městě přes 105 000 a z tohoto pohledu městu patří páté místo v České republice. Když nahlédneme do minulosti, dozvíme se, že ve středověku v této lokalitě stála malá osada při brodu přes Harcovský potok. To bylo přibližně ke konci 13. století a tehdy tady procházela cesta z Čech do Lužice. Městem se stal Liberec až v roce 1577 rozhodnutím císaře Rudolfa II. Až za Redernů, což byl šlechtický rod pocházející ze Slezska, došlo k většímu rozvoji. Tento rod ale musel zemi opustit po Bílé hoře a novým majitelem se stal Albrecht z Valdštejna. Dá se říci, že to byl počátek výroby sukna, která se postupně rozrůstala do nebývalých rozměrů. V 18. století rozvoj textilního průmyslu nabírá na síle. Pracují tady stovky soukenických mistrů. A rozvoj jde dál. Cechovní výroba přechází ve výrobu manufakturní. Z Liberce se stalo jedno z významných měst císařství. Důležitým faktorem v rozvoji města byla i železnice. Od roku 1859 Liberec s okolním světem spojuje trať z Pardubic do Žitavy. Na vzestupu je i výstavba jak veřejných tak i soukromých objektů. Ke konci 19. století se staví nová radnice a divadlo. První světová válka, ale další rozvoj města zastavila. I když druhá světová válka město moc nepostihla, je v dalších dvou letech odsunuta většina obyvatelů města. V následném období se dostalo i na moderní výstavbu a zda se to podařilo skloubit, na to dá odpověď návštěva města.

 

Za čím jedeme?

Modrá obloha po ránu je předzvěstí příjemného dne. Rychle se nasnídat a poté již sestupujeme z Liberecké výšiny ke konečné tramvají. Před námi je budova Lidové sady, tak trochu secese a romantismus. U budovy je rozhledna, která je ale zavřená. Cestu do města tramvají nakonec pro krátkou vzdálenost vylučujeme a jde se pěšky. Procházíme Bezručovými sady, kvetoucí pěnišníky a azalky jsou v plné kráse. Míjíme skautský pomník a procházíme kolem Labutího jezírka. Za ním pokračujeme po Masarykově třídě. Všude v okolí jsou nádherné vily a jak jinak, ve většině jejich zahrad kvetou pěnišníky. Po pravé straně se mezi stromy vypíná budova Severočeského muzea. Byla postavena v novorenesančním slohu a muzeum v ní sídlí od roku 1873. Uvádí se, že muzeum patří k největším v republice. O něco dál na levé straně je další zajímavý objekt. V mapě je označen jako Oblastní galerie – Lázně. V budově totiž byly původně městské lázně a od roku 2013 tu je oblastní galerie. Blíže k městu po pravé straně ulice je Technické muzeum. Zaměřuje se na historickou tramvajovou a vlakovou dopravu. Zajímavostí je, že tady byl původně areál Libereckých výstavních trhů. Masarykova končí a jdeme ulicí 5. května na Šaldovo náměstí. Tady se už stará výstavba setkává s modernou. Odtud je jen kousek na náměstí Dr. E. Beneše. Novorenesanční radnice byla postavena mezi roky 1888 až 1893 a je dominantou města. Hezká je i empírová Neptunova kašna. Domy jsou vícepatrové a nechybí ani podloubí. Konečně nacházíme informační centrum a vyzbrojeni mapkou pokračujeme v prohlídce města.

Nedaleké divadlo F. X. Šaldy je také postaveno v novorenesančním slohu. Odtud jdeme k Valdštejnským domkům. Jsou to nejstarší domy města. Byly postaveny mezi roky 1678 až 1681, mají jedno patro, jsou hrázděné a dokonale ukryté ve Větrné uličce. To se prostě musí vidět. Vycházíme na Malé náměstí s kostelem Nalezení sv. Kříže. Je to hezké baroko, ale nedaleká křížová cesta s barokním mariánským sloupem jsou tady jedničkou. Sloup je z dílny Matyáše Brauna a je z let 1719 – 1720. Bohužel zahrada byla uzavřena a tak jsme mohli nakouknout jen přes plot. Škoda. Pokračujeme k novogotickému kostelu sv. Antonína Velikého a vracíme se na náměstí. Chtěli bychom ještě vidět zámek K tomu jdeme z náměstí Felberovou ulicí a máme jej jako na dlani. Zámek byl postaven v renesančním slohu mezi roky 1582 až 1587 a byl jednou z prvních zděných staveb města. Nechali jej postavit Redernové. Zámek obklopuje velmi hezký park, ve kterém nacházíme obelisk a sloup Nejsvětější Trojice. Zaujme i druhová skladba stromů a keřů a najde se tady i klidný koutek k posezení. Zámek není veřejnosti přístupný. V okolních ulicích je několik velkolepě pojatých domů. Patří mezi ně i hotel Zlatý lev. Kolem autobusového nádraží a poté Pražskou ulicí se vracíme na náměstí a naše vycházka městem je u konce.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Při našem pobytu v této oblasti jsme se stravovali a byli ubytováni na Liberecké výšině. Liberec, co se restaurací týče, toho nabízí dost. Vybrali jsme si restauraci, kde se čepuje Svijanské pivo a byli jsme spokojeni.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Liberec je poměrně hezké město, ale v některých případech jsem měl pocit, že nová výstavba nebyla vhodně umístěna. Ale to je věc pohledu každého jedince. Co se nelíbí mně, může jiného člověka i upoutat. Celkové hodnocení, Liberec se nám líbil a městskou zeleň jim ostatní města mohou jen závidět.

 

Ostatní informace

Celkem jsme ušli něco kolem pěti kilometrů a po dlažbě to stačilo. Objekty, které bychom rádi navštívily, byly buď uzavřené nebo s omezeným provozem. Jak to bude v budoucnu, se lze dozvědět na webových stránkách města.