Litomyšl-Maštale-Svitavy-Mladějov-Mor.Třebová

Kam a jak jedeme?

Litomyšl, Toulovcovy a Městské Maštale, Svitavy, Mladějov, Mor.Třebová. Auto, vlak, autobus, pěšky.

Za čím jedeme?

V pátek vyrážíme do Litomyšle. Už jsem tam sice před více lety byl, ale tentokrát toho chceme obejít více. Centrum městské památkové rezervace tvoří domy na náměstí s barokními, klasicistními a empírovými fasádami a podloubími po obou stranách. Na jedné straně uprostřed vyčnívá věž radnice, naproti ní zvláštní dočasná nerezová stavba Perské - řečené neviditelné - věže. Lidově nazývané udírna, či digestoř. Při naší procházce moc neviditelně nevypadala a soudíme, že její dlouhodobá instalace by mohla reputaci památkové rezervace uškodit. Z náměstí stoupáme k zámku, zapsanému v seznamu památek UNESCO. Pod zámkem se náš vnuk – vodník vyčvachtal u vývěru vody. Zámecké podzemí nám bohužel zavřeli před nosem. Pokračujeme tedy přes Klášterní zahrady a osvěžujeme se v Cafe Underground Bar výbornou 13° kvasnicovou Svijanskou Kněžnou. Vnouček samozřejmě nějakým nealkem. Ještě jdeme kvůli našemu malému vodomilovi k říčce Loučné, protékající kousek od náměstí. Také ho necháme chvíli vyřádit na dětském hřišti. Večer nás čeká průzkum údajného minipivovaru na ulici T.Novákové. K našemu překvapení nás tu čeká částečné zklamání. Restaurace Veselka pivo nevaří, jedná se o internetový zmat. Majitel vaří jen doma. Nám to však nevadí, mají zde výbornou černohorskou Sklepní 10° a 11° Pátera. Navíc můj anglický spolucestovatel překvapivě objevuje ve velké prosklené chladící skříni řadu výborných anglických spodně kvašených piv známých značek.

V sobotu odstavujeme auto za Jarošovem a vydáváme se na velký okruh Toulovcovými maštalemi. Prolézáme skalní bludiště, lezeme nahoru a dolů. Ve 30 stupních zvenku vlhneme, zevnitř vysycháme. Až ve výletní restauraci Na Verandě u Toulovce hasíme žízeň tradičně dobrou 11° z Poličky. Také doplňujeme vydané kalorie. Abych mohl zasednout za volant, musíme se znovu ponořit do Maštalí. Tentokrát stačí menší okruh po červené, zelené, modré a červené TZ s dalším 2km dokráčením k autu. Dnes už zbývá jen dojezd do místa přenocování ve Svitavách s večeří ve známém minipivovaru Na Kopečku. Tady dobrou večeři zapíjíme standardně dobrým nefiltrovaným 12° světlým ležákem a jako chuťovku si dáváme hustý 13° tmavý speciál. Přitom si všímám pootevřených dveří za varnými kotly pivovaru, vedoucími do místnosti se spilkou a ležáckými tanky. Zvedneme se a zkusíme, zda není přítomen sládek. Ano, je. Zdravíme se, představuji anglického spolucestovatele z daleké ciziny a ze známosti prosím o malou soukromou exkurzi pro něj. Ta probíhá k jeho plné spokojenosti. Ještě nikdy nebyl v zákulisí minipivovaru. Na můj dotaz, jakou specialitu připravuje, odpovídá sládek, že opět speciál se třemi druhy chmelů, tentokrát polotmavý. Po návratu ke stolu dopíjíme pivo a zjišťuji zdejší novinky: funguje tu zdarma WiFi, na pisoárech nejen voní citrony, ale dokonce kolečka tohoto voňavého ovoce jsou přímo v nich.

Ráno se přesouváme do Hřebče. Na velkém parkovišti necháváme auto a vydáváme se po červené směrem k Mladějovu. Jo, to si myslíme. Ale špatně. Po kontrole s mapou zjišťujeme opačný směr. Vracíme se zpět na parkoviště a hledáme značku na opačný směr. Po nějaké době ji objevíme, jenže ukazuje neurčitě mezi dvě cesty. Vybíráme tu, která míří ke vzdálené rozhledně. Asi po 2km zjišťujeme, že věž není rozhledna a cesta jde sice správným směrem, ale o kilometr vedle. Snažíme se nablížit lesem neznačenými cestami ke správné. Kličkujeme cik cak, až nakonec po několika nachozených kilometrech narážíme na tu správnou červenou. Po té se už dobře vykračuje směrem k cíli v Mladějově. Zde se nalézá železniční muzeum a v plánu máme zpáteční cestu parní úzkokolejkou, aby si užil i malý vnuk. Po prochozených asi 18km se v muzeu dozvídáme jobovku. Parní vlak jezdí jen v sobotu. Jít zpět rovnou cestou dalších 15 km by vnuk určitě neunesl, protože už ke konci toho měl dost. Stejně v 6 letech kráčel tu osmnáctku statečně. Běháme od muzea do vesnice k zastávce autobusu a zpět k železničnímu nádraží, abychom nakonec zjistili, že do Hřebče se dostaneme v neděli jen přes Moravskou Třebovou vlakem, jedoucím za hodinu a půl. Autobus v neděli z Mladějova nejede vůbec. Na pití v tom děsném vedru už jsme neměli nic a jediná hospoda měla v neděli mimořádně zavřeno po sobotní soukromé akci. S jazyky na patře a vyprahlí sedáme v pozdním odpoledni do místního vláčku. Moravskou Třebovou procházíme snad další 2km na autobusové nádraží, abychom zjistili, že autobus do Hřebče jede za dvě hodiny. Po informaci, že nejbližší hospoda kde nečepují europivo, je dalšího půldruhého kilometru bokem, se tam vlečeme. Dopadneme ztěžka na židle a jen zasípeme o 2 piva a limonádu. Černohorská desítka v hrdlech zasyčí a snad ani nedopadne do žaludku. Hned ji otáčíme. A tu už vychutnáváme. Posléze se zvedáme, a protože máme ještě čas na odjezd, jdeme do centra prohlédnout si náměstí – městskou památkovou rezervaci,. Na náměstí je zajímavá budova radnice s věží a za průchodem pěkný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Chtěli jsme si jeho bezprostřední okolí detailněji prohlédnout, bohužel se tam vykytovala skupinka osob jisté národnosti, od které je lépe se držet dál. Tak se vracíme a jdeme na busnádraží. Tam zjišťujeme, že vyhlédnutý prostředek hromadné Dopravy v Hřebči nestaví, nýbrž až ve Svitavách. Málem to s námi seklo. Naštěstí další spoj kupodivu jede za 20 minut a dokonce nám hodný řidič zastaví přímo na hřebečském parkovišti, tj. asi 300m před oficiální zastávkou. Sedáme do auta a uháníme k domovu ukončit tento smolný den.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli jsme z vlastních zásob, + restaurace Veselka v Litomyšli, restaurace Na Verandě Vranice, Restaurace s minipivovarem Na Kopečku ve Svitavách, Hospoda U Dvořáků v Moravské Třebové. Ubytování vlastní.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když jsem v Maštalích byl už vícekráte, vždy musím konstatovat, že se jedná o kus pěkné přírody. Nelíbilo se nám, že v neděli se odněkud téměř vůbec nelze pořádně dostat veřejnými dopravními prostředky kam by člověk potřeboval.

Ostatní informace

Mimo konzumace a Dopravy jsme vlastně nikde neplatili.