Litovelské Pomoraví trošku jinak aneb z hanácké metropole do podhůří Jeseníků (Křelov – Šumperk)

Kam a jak jedeme?

Rád bych jako tip na - z důvodu výskytu komárů nejlépe Jarní nebo podzimní - výlet na kolech doporučil trasu, kterou mám sice různými směry a v nejrůznějších kombinacích projetou mnohokrát, ale v této podobě jsem ji poprvé jel během prázdnin roku 2007. Počasí vyšlo dokonale, nebylo zrovna co dělat a maminka mé kolegyně se právě chystala prodat její rodný dům v Křelově u Olomouce. Ta tedy posmutněle trávila svou téměř poslední (protože baráček se nakonec udal až v roce 2009) dovolenou ve zdech, kde vyrůstala a já se vydal vlakem do Olomouce s tím, že si na kole projedu město, pak ji vyzvednu a společně se kolmo vydáme do Šumperka. A přes první větu mě na této zajímavé cestě čekalo několik poprvé. Vrátím se tedy časovou smyčkou zpět a projedeme si – již téměř v retro stylu – Litovelské Pomoraví zase trošku jinak.

Po příjezdu do Křelova jsem do sebe hodil ochlazovacího panáka slivovice a poprvé si prohlédl malý domeček, ve kterém Markéta vyrůstala. Tenkrát stál ještě na okraji obce, dnes už je díky stavebnímu boomu v těchto příměstských satelitech situace trošku jiná. A pak nastal čas vyrazit. Nejprve ke kapličce, za kterou se nachází poškozený smírčí kříž, který si tímto poprvé vyfotím. A křelovská poprvé pro mě zdaleka nekončí, protože před nedávnem byl zpřístupněn zdejší Fort XVII. A ten je vlastně i hlavním důvodem, proč jsem se do Křelova vypravil. Koneckonců tento vojenský objekt zpopularizoval ve stejném roce (5. srpna 2007) fotograf Jan Saudek, který zde – s 218 účastníky – nafotil velký skupinový akt, který údajně později vydražil asi za 90 tisíc korun (nic moc, že … dělá to jen něco přes čtyři stovky na jednoho naháče).

Za čím jedeme?

V každém případě se jedná o polygonální – v tomto případě pětiúhelníkový - permanentní fort, vybudovaný v letech 1850 až 1854 podle projektu Julia von Wurmb. Patří tedy do nejstarší čtveřice olomouckých cihelných pevnůstek, ale nejpodobnější prý je pevnostem v Krakově. Současně je však Fort XVII. považován také za jednu z nejzachovalejších součástí císařského systému opevnění Olomouce. Hlavním obranným těžištěm zde je mohutný zemní val, na němž byla rozmístěna těžká dělostřelecká výzbroj. Ve vnitřní části se nachází kasemata pro úkryt obránců a sklad zásob. V centru fortu najdeme středový podkovovitý reduit, uzavřený malým nádvořím a plochou zadní stěnou; ten sloužil jako ubytovací zařízení a poslední místo odporu. Výstavba křelovské pevnosti svého času stála údajně téměř 300 tisíc zlatých.

V současné době si můžete v křelovském Fort XVII. prohlédnout muzeum se stálou expozicí o historii fortové pevnosti a sbírkou militárií nebo navštívit hostinec Citadela. Ten je umístěn v reduitu pevnosti a otevírá se převážně na společenské a firemní akce, svatby a hostiny. V přilehlých sálech se pak pořádají koncerty (např. rok 2014 startují v březnu Krausberry), divadelní představení a školení. Tehdy ovšem vše teprve začínalo a mě nikdo nebránil v tom, abych si areál Fortu XVII., který se přímo nabízí pro pořádání historických bitev a jarmarků, řádně prohlédl. A celkem jsem si toho užil, včetně výstupu na „hradby“ i prozkoumání části interiéru pevnosti. Třešničkou na dortu byl volně přístupný německý polopásový transportér OT 810. Hned si vzpomenu na kamaráda Jirku a švagra Petra, kteří mají k záležitostem armády tak nějak blíže než já, který jsem duší pacifista. Základní vojenskou službu jsem však přitom absolvoval déle než oni dva dohromady, hlavně proto, že Jirka má modrou.

Opouštíme pevnost a vydáváme se pod vedením Markéty, která tady má poctivě projeté všechny polní cesty i každou možnou zkratku, k obci Příkazy. Tady nás čeká krátká zastávka u zdejší kaple sv. Cyrila a Metoděje. Jedná se o zajímavou novodobou stavbu z roku 1926. Kapli vybudoval místní stavitel Josef Brach podle projektu arch. Eduarda Gőttlichera z Brna a nejvíce připomíná románskou rotundu se dvěma apsidami. Možná trochu i zrcadlové kompozice Santiniho, ale v každém případě její podobu významně ocenil minimálně tehdejší papež Pius XI. Naší další zastávkou se pak stává obec Náklo, respektive zdejší kostel sv. Jiří. Velmi zajímavá stavba ve své podobě spojuje podobu raně středověkého opevněného sídla s prvky renesance i baroka. Uvedené doplňuje vstupní brána v podobě lurdské jeskyně z mořských korálů. Místo nepříliš známé, ale o to pozoruhodnější.

Kolem vodní plochy nádrže Náklo, kde bylo kupodivu jen pár lidí a jedna otevřená občerstvovna pokračujeme směrem na Střeň. Před obcí ovšem odbočíme doleva a čeká nás klasická etapa CHKO Litovelské Pomoraví do Litovle. Tedy trasa, kterou my chlapci a dívky, co spolu hovoříme, známe všichni – a hodně důvěrně. A přesto – nebo možná právě proto – se sem rádi - a pokud možno každoročně - vracíme. V Litovli se tentokrát ale nijak zvlášť nezdržujeme. V podstatě se jen na chvíli zastavíme na náměstí, kterému dominuje morový sloup z roku 1724 a hlavně nejvyšší radniční věž na řece Moravě (72 m), dáme jedno pivo, projedeme se po nejstarším kamenném mostu na Moravě (Svatojánský most ze 16. století je současně třetím nejstarším v ČR) a historickou Litovel opustíme.

Přece jen nás tlačí čas a před námi je ještě několik desítek kilometrů v sedle. Navíc je potřeba počítat s nějakou tou povinnou občerstvovací a kuřáckou přestávkou, takže – v čase takřka rekordním – rychle projedeme přes Nové Zámky, Moravičany, Mohelnici a Dolní Studénky domů. A protože jsem si před cílem ještě tradičně nafotil oblíbený dolnostudénský renesanční náhrobek, vím, že slunce bylo při našem příjezdu ještě relativně vysoko. O to více času zbylo na regeneraci sil a tradiční tiskovku na Koupáku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Během trasy se nabízí možností stravování dost a dost. My jsme se však spokojili s energetickými bombami z vlastních zásob (např. tatranka, fidorka, sušené brusinky) a občasnými zastávkami na pivo a jednu polévku. Koneckonců je známo, že s plným břichem se špatně šlape.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když vynechám fakt, že Litovelské Pomoraví se nám líbí vždy, tak musím vyzvednout křelovský Fort XVII. a kostel sv. Jiří v Náklu. V každém případě se však jednalo o velmi příjemný - byť téměř stokilometrový - celodenní výlet v důvěrně známém prostředí, Nelze než doporučit.

Ostatní informace

Během popisované cesty jsme vstupné nikde neplatili a veškeré náklady tvořila jízdenka na vlak pro člověka a kolo ze Šumperka do Olomouce a nějaké ty poživatiny a tekutiny. Zájemci o návštěvu muzea v křelovském Fortu XVII. dnes za vstupné zaplatí 80,- Kč (slevněné 60,- Kč). Je třeba si ovšem dopředu zjistit, neprobíhá-li zde nějaká soukromá akce (např. svatba), to zůstává pevnůstka pro běžného turistu uzavřena.