Louny – město chmele a piva

Schyluje se k večeru a my máme před sebou toto město chmele a piva, kde jsou nyní v provozu dokonce tři minipivovary. Ota by samozřejmě nejraději navštívil všechny, jenže je otázka, jak to všechno vyjde, jestli někde v jejich blízkosti vůbec najdeme místo, kde by se nechalo přespat.

Město leží na řece Ohři mezi Prahou (70 km) a Chomutovem (35 km). Nejblíž – 23 km je to na sever do Mostu. Louny jsou označovány jako jižní brána Českého středohoří.

Oblast města byl spíše zemědělský region. Snad od nepaměti se zde pěstoval vysoce kvalitní chmel. Přesto ještě v 90. letech 18. století se pěstoval pouze pro potřebu nejbližšího okolí. Když v zahraničí stoupla poptávka po českém chmelu, zvětšila se i zde výměra chmelnic.

Pivo se tu vařilo od r. 1250, kdy město dostalo právo várečné. Tehdy se jako ostatně v řadě ostatních měst pivo vařilo v různých měšťanských domech. R. 1892 vykoupil od měšťanů várečná práva kníže Adolf Josef Schwarzenberg a založil tu pivovar. Hned od počátku tady zavedl technologii umělého zchlazování piva. Bylo to poprvé v celém Rakousku-Uhersku. Již o 5 let později pivovar zásoboval 122 hostinců v okolí a pivo vyvážel i do zahraničí. Hned další rok zde otevřel chemicko-fyziologickou laboratoř a r.1900 instaloval přístroj na produkci čistých várečných kvasnic. Pivovar se tak stal jedním z nejmodernějších pivovarů v Rakousku-Uhersku.

Během 1. světové války však pivovar přišel o veškeré měděné vybavení. To už ho vlastnil jeho syn kníže Jan Nepomuk II.. Po válce ho našel v katastrofálním stavu. Přesto se nevzdal a začal s rekonstrukcí. R. 1922 koupil nový generátor, r. 1925 stroj na sušení mláta a zavedl účinnou filtraci vody. R. 1927 pivovar kompletně přestavěl a zmodernizoval. Nainstaloval i automatickou myčku sudů. Ve 30. letech s rozvojem pivovaru pokračoval - pořídil novou lahvárnu, transportér na dopravu uhlí a nový vodovod. Lounský pivovar v letech 1937–1938 patřil mezi 13 nejmodernějších pivovarů v celém tehdejším Československu.

Po smrti  Jana Nepomuka II. r. 1938 pivovar zdědil jeho syn JUDr. Adolf Schwarzenberg. Na začátku 2. světové války vystupoval proti nacismu, zastával se Židů, odmítal propouštět české zaměstnance, čímž se znelíbil gestapu a hrozilo jemu i jeho rodině zatčení. Proto nakonec emigroval. R. 1940 gestapo na pivovar uvalilo nucenou správu.

Když se JUDr. Adolf Schwarzenberg jako československý občan chtěl po válce vrátit domů, narazil na problém - vyčítali mu německé jméno i jeho předky, kteří se sem přistěhovali před 500 lety. I když mluvil česky a čeští zaměstnanci ho milovali, měl smůlu. Potřebovali se ho zbavit. Pivovar mu byl proti-ústavně vyvlastněn a přešel do vlastnictví státu. Stal se postupně součástí Krušnohorských pivovarů, Lounsko-žateckých pivovarů, Severočeských pivovarů. R. 1991 vznikl státní podnik Pivovar Louny, který byl přetransformován do Pivovar Louny a. s.. R. 2008 pivovar ovládla společnost Heineken Česká republika, a. s.. Nejdříve snížili využití stáčírny, kterou nakonec r. 2009 kvůli špatnému technickému stavu uzavřeli. O rok později ukončili činnost pivovaru úplně. Pivo podle tehdejší receptury se ještě prý vařilo ve Velkém Březně, ale jeho kvalita se zhoršila.

Vaření piva v Lounech však nezaniklo na dlouho. Už r. 2013 začaly svoji činnost dva minipivovary Lounský žejdlík a Pivo Zloun. R. 2016 se k nim přidal rodinný pivovar Zichovec.

My jsme měli štěstí, že všechny tyto tři pivovary se nachází v jihovýchodní části města a jsou od sebe vzdáleny zhruba kilometr. Navíc u toho nejvzdálenějšího – u Žichovce se nám zdálo, že můžeme na prašné silnici zaparkovat a v autě zůstat s trochou drzosti i přes noc.

Začali jsme u toho nejvzdálenějšího – minipivovaru Pivo Zloun, který sídlí v pivovarské restauraci Na Letňáku v Rybalkově ulici. Původně zde byl sportbar, kam pivovar přistavěli a sál baru zvětšili. Další místnost mají i v patře, kde se pořádají koncerty nebo velké soukromé akce. Pod krytou venkovní terasou je ještě další možnost příjemného posezení. V kuchyni přes den vařili prý cenově přijatelné hotovky a odpoledne a večer minutky. Od ledna 2018 však nastala změna, v létě mám pocit že nevařili. Co právě točí zveřejňují na http://www.pivozloun.cz/na-cepu/. K nabízeným pivům mají zpracované povídání, z čeho ho vyrábějí, jak chutná, jaká je hořkost. Samozřejmě nemůžeme ochutnat všechna piva, zvlášť když já dávám sodovkou. Ota si ze šesti nabízených těžko vybíral – nakonec dal světlou jedenáctku a patnáctku ALE. Je spokojený, ale chce dát vzorky i jinde.

Jen o dva bloky dál je to do minipivovaru Lounský žejdlík, který své pivo vaří v původním historickém penzionu Domov. Penzion prošel rekonstrukcí, také proto, aby se tam vešlo celé zařízení pivovaru. Pivo se vaří ve 200 litrové měděné varně přímo v restauraci, v suterénu jsou ležácké sklepy a chladicí box s nerezovými tanky, odkud se pivo v restauraci čepuje. Za rohem – z Pudlovské ulice je vchod do pivovarského dvora, kde je venkovní posezení. Hosté mohou využít nabídky tradiční české kuchyně. My jsme zde nejedli, ale kdybychom měli hlad a čas, určitě bychom si něco dali. Vypadalo to lákavě. Co jíst a co pít si můžete vybrat na http://lounskyzejdlik.cz/. Ze zde nabízených 4 piv jsme společnými silami ochutnali 3 - Sommer Ale desítku, světlou jedenáctku a tmavou třináctku. To poslední - speciál patnáctku jsme si nechali natočit do petky. I tady nám pivo skutečně chutnalo. Ještě máme však před sebou poslední pivovar a asi jen půl hodiny do jeho zavření.

Rodinný pivovar Zichovec je na okraji města blízko výpadovky na Slaný – na okraji průmyslové zóny Chlum. Od r. 2012 se pivo tohoto rodinného pivovaru vařilo v Zichovci, zhruba 14 km jihovýchodním směrem. O 4 roky později začali pivo vařit i tady v Lounech. Kromě točených piv, vyrábějí i různé speciály – např. pivo, které zraje v sudech po whisce, sherry apod. Tady pravděpodobně i vaří. Stránky obou pivovarů http://www.novanaves.cz/nase-piva jsou asi společné a musím se přiznat, že se v nich moc neorientuji, resp. nevím, co se týká kterého pivovaru. Každopádně je tam však kontakt. Na rozdíl od přecházejících pivovarů je tento v nové moderní budově. Tady dáváme dohromady další tři piva. Já zůstávám věrna svrchně kvašeným pivům a dávám ALE Mosaic 12, Ota dává další světlou jedenáctku a končí patnáctkou polotmavým Magorem. Jeden malý speciál si bereme domů. I tady nám piva chutnají. Pivní bar, jak tomu tady říkají, sice nezavírá ve 22,00 hodin, stále je zde hodně lidí, ale my přesto končíme a jdeme spát. Pro dnešek toho bylo akorát. Na závěr Ota vyslovil zajímavou myšlenku - odvolal své letité tvrzení, že lounská piva za moc nestojí.

V těsném sousedství je minizoo Seko Aerospace. Původně zde chtěli mít pár pávů, ale nakonec tady těch zvířat mají víc. Je tam vstup volný. Hned u silnice vás v areálu upoutá  největší model jízdního kola v ČR a za rohem skutečné letadlo Jakovlev Jak-42, někde tam má být i vrtulník. Abych řekla pravdu, moc mi to vše nejde dohromady, ale je to tak. V Lounech r. 1991 vznikla firma SEKO, která vyráběla jízdní kola. Dnešní firma zase vyrábí mimo jiné i součástky pro proudové motory letadel. A zvířata – ta mají asi rádi.

My jsme na hodně pozdní oběd zašli v Mostě do pivovaru Mostecký kahan, kde jsme se hodně a dobře najedli. Tady jsme hlad vůbec neměli. Kdybychom zde chtěli jíst, tak v Lounském žejdlíku, kde určitě vaří. V těch ostatních si nejsem tak zcela jista. Je pravda, že v Zichovci jsme byli pozdě večer, to tam už skutečně vařit nemohli.

Snad nejvíc se mi líbilo to obrovské kolo, zvlášť když večer bylo nasvícené. Je to naprosto unikátní a navíc nečekané. Ale když jsme u těch pivovarů, tak každý má něco do sebe, něco specifického a hezkého. Těžko lze porovnávat adaptovaný sportbar s historickou budovou nebo novou moderní stavbou. I piva měli všichni výborná. 

Lounům se také říká Perla na řece Ohři. Je zde řada zajímavostí, které určitě stojí za shlédnutí. Ať to jsou městské hradby se Žateckou bránou, nádherný chrám sv. Mikuláše z r. 1537, kostel sv. Petra z 15. století, historická stavba Jiráskových mlýnů, synagoga a židovský hřbitov s obřadní síní, Kotěrova kolonie domků a celá řada vil se zajímavou historií nebo architekturou. Jenže na to jsme už čas neměli, ráno jsme museli odjet. Tak snad někdy příště.

Přes město vedou turistické trasy a cyklotrasy, takže i sportovní vyžití se tu najde. Nedaleko je i řada zajímavostí, např. archeologický skanzen Březno, rozhledna Stříbrník s turistickou chatou a pod.