Mnichov – historická obec západních Čech

Kam a jak jedeme?

Malebnou historickou obec najdeme cca 15 kilometrů severovýchodně od centra Mariánských Lázní a dovede nás tam silnice číslo 230 přes Zádub a nebo se dá jet přes Lázně Kynžvart a naši nejzadluženější obec Prameny. Okolní krajina je kouzelná a plná smírčích křížů.

Za čím jedeme?

Neodolali jsme krásnému počasí a vyrazili v sobotu do slunného dne pokoukat po vzdálenějším okolí našeho bydliště a víceméně náhodou dojeli až do Mnichova, kde nás na náměstíčku zaujala položená věž kostela, která byla poškozena při bouři v loňském roce.

Podle pověsti byla obec založena ve 12. stolení v poutním místě u poustevny a nedaleko Siardovy kaple. První písemná zmínka je z roku 1273. Již v roce 1437 byla povýšena na město. Městu, bohatému na mlýny, bylo už téměř před pěti sty roky uděleno českým králem Vladislavem II. právo varečné a v obci bylo až sto právo varečníků piva. V roce 1549 město postihla morová epidemie, kterou přežilo pouze devět původních obyvatel. I po této pohromě se město vzpamatovalo a bylo dosídleno a opětovně získalo městská práva.

V roce 1637 měl už Mnichov svého městského soudce a s ním i právo soudní, sirotčí i hrdelní. V té době žilo v obci sedmdesátsedm měšťanských rodin, většinou rolníků a řemeslníků.

Roku 1725 byl stavitelem Braunbarkem z Teplé postaven barokní Kostel Sv. Petra a Pavla, který je beze sporu největší dominantou obce. Kostel je barokní jednolodní s hranolovou věží. Původně byly navrženy dvě věže, ale pro nedostatek financí se postavila jen jedna. Na věži byla roku 1809 zřízena M. Frankem cibulová báň. Novorenesanční oltář je zasvěcený sv. Petrovi a Pavlovi na oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od Wilhelma Kandlera z Prahy. Na stropě jsou fresky z roku 1905 od Františka Urbana a jeho manželky, které vytvořili jen za tři měsíce. Malovaná vitrážová okna jsou z konce 19. století. Dřevěná kazatelna z roku 1685 byla dovezena v roce 1782 z klášterního kostela v Chotěšově od truhlářského mistra Markuse Hiereta. V kostele jsou také dřevěné varhany z roku 1898 se znakem tepelského opata Alfreda Ambrože. Bohužel kostel byl v době naší návštěvy nepřístupný a nahlédnou se dalo pouze zamřížovaným vstupem, přes který se podařilo udělat několik fotografií.

Pod kostelem se nachází krypta, kde se pohřbívali občané Mnichova, kteří zaplatili deset zlatých. V kryptě se roku 1784 přestalo pohřbívat. Dnes se tu nachází cca padesát rakví s mumiemi, které byly mumifikovány přirozenou cestou. V kryptě je mnoho kostí francouzských a švédských vojáků.

Kolem kostela je starý zrušený hřbitov s empírovými a novogotickými náhrobky z první poloviny 19. století, na kterém se nesmělo pohřbívat od roku 1895. Vedle kostela se nachází jednoposchoďová barokní fara, která byla postavena v roce 1710.

Barokní radnice stojí ve východním čele náměstí. Byla postavena v roce 1693, v letech 1725 – 1730 byla přestavěna, její půdorys je obdélný. Radnice o jednom patře má vprostřed střechy cibulovitou zvoničku. Okna v přízemí i v patře jsou se zalamovanými šambránami. Při vchodu leží půl válcový pranýř z 18. století, jenž sloužil k trestání lidí. Nedaleko se nachází neobvyklá kašna nýtovaná z ocelových plechů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se v Teplé, v restauraci Stará pošta, kde se lze i ubytovat. Nemám moc ve zvyku se rozepisovat o restauracích, ale tentokrát nás uvítalo krásné prostředí, ochotná obsluha a úžasné tříchodové menu, které bylo opravdovým kulinářským zážitkem a to za neskutečnou cenu necelých sta korun českých. Hlavně krémová zeleninová polévka (kterou fakt nemusím, ale jiná nebyla) a domácí perník byli úžasné.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jako všude chybí i zde peníze na opravy památek a zdejší kostel by si je jistě zasloužil.

Ostatní informace

Otvírací doba se nám nepodařilo zjistit. Možná by to bylo k doptání na obci, ale v sobotu tam nikdo nebyl.