Muzeum Vysočiny Jihlava – expozice Od renesance po průmyslovou revoluci (část 2 – baroko)

Kam a jak jedeme?

Ve druhé části popisu expozice se budu věnovat baroku na Jihlavsku. Prostory s dioramaty, vitrínami a exponáty z tohoto období navazují na místnosti seznamující s renesancí, o které jsem psal v 1. části.

Za čím jedeme?

V barokní části expozice upoutá hned první dioráma třicetileté války. Dne 13. března 1645 bylo město obsazené švédskou armádou. Silná posádka přebudovala Jihlavu na mohutnou barokní pevnost s důmyslným systémem zemního opevnění. V červnu 1647 císařská vojska obklíčila město, vytrvala a 7. prosince 1647 donutila Švédy kapitulovat. Pro Jihlavu bylo toto obléhání největší pohromou v historii. Z krásného města zůstalo jen 234 domů se sotva tisíci obyvateli. Zbytek zůstal v troskách.

Další dioráma má podobu jezuitské lékárny a knihovny. Pojednává o jezuitech na Jihlavsku. Do města byl jezuitský řád uveden 29. srpna 1625. Z doby jeho působení najdeme v Jihlavě několik významných staveb. Jsou jimi jezuitská kolej, seminář, kostel a gymnázium z roku 1727.

Uprostřed místnosti se nachází model jezuitského kostela svatého Ignáce z Loyoly. Kostel postavil v roce 1689 italský stavitel Jakub Bracha. Řádoví bratři přilehlé jezuitské koleje byli představiteli jihlavského středního školství. Jako misionáři šířili křesťanství až na americkém a asijském kontinentu.

Začátkem 18. století Jihlava vstupuje naplno do barokní doby. Nastává hospodářské oživení. Bohatší vrstvy měšťanů se snaží svými sídly přiblížit šlechtickým palácům, žít v podobném přepychu. Obytné místnosti zkrášlují štukováním, tapetováním a malbami. Podlahy pokrývají parketami s intarzovanými obrazci. Na stěny věší velké obrazy krajin, zátiší, ale především portréty členů rodiny. Nábytek je zdobený bohatými řezbami a intarziemi, vyznačuje se množstvím zásuvek a šuplat. V prosklených částech nábytku zámožnost rodiny podtrhují cínové, skleněné a porcelánové předměty. Židle a křesla jsou čalouněná.

V době baroka je na vrcholu cínařství. Ve vitrínách je vystavené cínové nádobí, kterým byla vybavená každá měšťanská domácnost. Bez cínových svícnů, křtitelnic, kaditelnic a Kalichů se neobešla ani církev. Od druhé poloviny 18. století však začíná cín nahrazovat velmi žádané české sklo, a to i křišťálové. Módní byly dvojstěnné sklenice. Sklo doplňovaly porcelánové postavičky, často s orientálním motivem.

V krajní vitríně jsou ukázky platidel z 18. století u nás. Byly jimi tolary z kvalitního stříbra. Od roku 1760 se mince razily také z mědi. Objevily se i papírové peníze, kterým se říkalo bankocetle.

V 18. století se v Jihlavě dařilo i soukenictví. Místní soukeníci vyráběli sukna pro armádu. Marie Terezie dokonce chtěla v Jihlavě zřídit státní manufakturu. Narazila však na odpor jihlavských mistrů. I tak byla Jihlava jedním z největších výrobců sukna v monarchii. Prosperovala i další řemesla, především sladovnictví, kloboučnictví a již zmíněné cínařství. V Jihlavě v tomto století působilo 30 cechů, 66 druhů řemesel s 1000 mistry. Rozvoj řemesel a obchodu vzkvétal hlavně díky budování nového silničního propojení Prahy s Vídní.

18. století bylo také obdobím reforem. Za vlády Marie Terezie a Josefa II došlo k mnoha změnám. Ty zasáhly vojenství, ekonomiku, veřejnou správu, finance, církev, školství, kulturu, zdravotnictví a Dopravu. Především v předchozím odstavci uvedená nová silnice umožnila zavést pravidelnou poštovní Dopravu a přepravu osob. Jihlavské ulice dostaly úřední názvy. Byla zavedená povinná šestiletá školní docházka. Byla vyznačená nová zemská hranice, i proto se v Jihlavě usadila stálá vojenská posádka. V roce 1786 byl zřízen regulovaný magistrát, prvním purkmistrem byl Jakub Gosk ze Sachsenthalu. Z Jihlavy odcházejí po zrušení jejich řádu jezuité, taktéž dominikáni. Jejich majetek dostává do rukou armáda. Je doložená činnost divadelní společnosti.

Mnohé informace o barokních památkách ve městě je možné si poslechnout ve sluchátkách po předchozí volně na obrazovce.

O poslední části expozice týkající se 19. století napíšu ve 3. části.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože o restauracích jsem už psal v 1. renesanční části článku, dnes doporučím příznivcům sladkých snídaní pekařství v severní části Palackého ulice. Pečou zde vynikající koláčky. Uvaří vám k nim čaj, kávu nebo čokoládu. Chutnalo mi po ránu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Budu se pouze opakovat a znovu chválit. Zdejšímu muzeu se podařila připravit velice pěkná, poutavá a poučná expozice, která se dá navštívit i vícekrát.

Ostatní informace

Muzeum je otevřené denně mimo pondělí od 9.00 do 12.00 a od 12.30 do 17.00 hodin. Vstupenka umožňující prohlédnutí všech expozic a výstavy stojí 40 Kč. Děti nad 6 let, studenti a senioři platí polovinu. Děti do 6 let mají vstup zdarma.

Aktuální otevírací dobu muzea a výši vstupného zjistíte na:

http://muzeum.ji.cz/str.php?parent_id=38&&id=38&&lang=cz

http://muzeum.ji.cz/str.php?id=68&&parent_id=38&&lang=cz

O muzeu se více dočtete jeho stránkách: http://muzeum.ji.cz/