Na Boskovice, za zříceninou hradu Boskoviců

Kam a jak jedeme?

Tento příjemně nenáročný výlet se dá absolvovat i opakovaně a nikdy se neomrzí. Tedy zvláště pokud se ho zúčastní někdo, kdo má hodně rád krásně romantické a poměrně rozlehlé gotické hradní zříceniny. Dokonce i ty, které postupně pobořila vojska krále Jana Lucemburského i nevojska husitská a které dodnes nesou stopy pozdější renesanční přestavby. Samotné jedenáctitisícové – a na historické památky velmi bohaté - Boskovice jsou dobře dosažitelné všemi dopravními prostředky, ale vzhledem k tomu, že se v posledních letech možnosti vlakového i autobusového spojení ze severní Moravy směrem (nejen) jižním výrazně zhoršilo, použili jsme automobilu.

Boskovice samozřejmě nabízejí nepřeberné množství dalších památek, sakrálními počínaje a těmi židovskými konče, ale naším cílem byl tentokrát opravdu pouze Boskovický hrad. Vstupné zde je sice v posledních letech zvyšováno podstatně častěji a rychleji než naše platy a ani inflace není tak čiperná, ale zase zde návštěvník není nijak časově limitován a za své peníze si tak může hradu opravdu „užít“. Ten byl původně raně gotický, založený někdy v polovině 13. století. Již zmíněná a významná renesanční přestavba zde proběhla v polovině století šestnáctého. Již na počátku 18. století je opuštěný hrad postupně rozebírán na stavbu zámku a jiných objektů v podhradí. Od roku 1975 je hrad postupně rekonstruován a díky tomu je také většina jeho areálu zpřístupněna.

Za čím jedeme?

V jistém rozporu s titulkem článku patřil Boskovický hrad postupně mnoha šlechtickým rodům. Pány z Boskovic vystřídali na konci 14. století jejich kolegové z Kunštátu. V polovině následujícího století se vrátili původní majitelé, aby hrad v 16. století přenechali Ederům ze Štiavnice. Po Slovácích pak přišli Poláci, konkrétně Morkovští ze Zástřizl. Na konci 17. století přijdou na řadu Dietrichsteinové. Ti už o hrad ale zřejmě moc nestojí a ten je od roku 1733 chátrající „ruinou“. V roce 1843 zříceninu vyžení majitelé zdejšího zámku, lotrinský rod Mensdorff-Pouilly, a ti ho vlastní dodnes. Jenom „na chvíli“ jim ho vzali komunisti.

Cesta na hrad s adresou Hradní ulice č. 7 z centra města je sice dobře značená (červená TZ), nedlouhá a vedená po kvalitní komunikaci, ale je potřeba počítat s tím, že vede stále do kopce. Koneckonců jde o hrad a my se nacházíme na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny. Samotná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu se nad městem vypíná ve výšce nějakých 460 nadmořských metrů. Zřícenina tak svým způsobem slouží také jako rozhledna. Několik vyhlídkových teras zde také je, ale tabulky s popisem toho, co vidíme, jsou ve většině případů zcela nečitelné.

Hrad své návštěvníky sice vítá Okrouhlou věží s rekonstruovaným renesančním cimbuřím, ale na mnoha místech zde pozorný host najde dostatek stop po původní gotické stavbě. Nechybí malé hradní Muzeum (je ale postaveno na kopiích kamenných artefaktů a náhrobníků), monumentální torzo hradního paláce (právě zde se můžeme kochat výhledy do okolní krajiny) ani jedna technická zajímavost, kterou je 26 metrů hluboká studna, poháněná jediným funkčním dřevěným šlapacím kolem v celé ČR.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Boskovice patří dlouhodobě k místům, kde se jí dobře, hodně a na mnoha místech. Kvalitě pokrmů a velikost porcí bývá kompenzována o něco vyšší cenou, ale nejedná se o nějaké nelidské hodnoty. My jsme tentokrát skončili na výborném těstovinovém salátu u Zlaté růže.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Prohlídku hradní zříceniny absolvujeme s papírovým průvodcem v ruce (objednané skupiny ale dostanou i toho živého). Běžná doba prohlídky je asi 30 minut. Otevírací doba se liší podle ročního období. V dubnu a říjnu se sem např. můžeme podívat jen o víkendech a svátcích a od 10,00 do 16,00 hod. (v květnu, červnu a září je to stejné, jen se zavírá o hodinu později), naopak o prázdninách je to denně a od 9,00 do 18,00 hod. Bohužel se zde občas stává, že si hrad někdo pronajme na víkend a nepodíváme se sem ani tehdy (autorovi článku se to stalo dokonce i v zářijový Den evropského dědictví, kdy na internetu Boskovice k návštěvě hradu vyzývali snad celý svět … a tady probíhala přísně soukromá akce). Zavřeno bývá také v případě mimořádně nepříznivého počasí, za což je považováno vše silné, např. bouřka, déšť nebo vítr.

Cyklisté zde nijak zvlášť vítáni nejsou a platí pro ně zákaz vjezdu do objektu. Pejskům a jiným domácím mazlíčkům je vstup zapovězen přísně a zcela. A ještě jedno upozornění: Pozor, hned po skončení pracovní doby volá hradní personál – spolu se skupinou Citron – Vypusťte psy! A možná dodává také ono tradiční „Dále od hradu dále …“.

Ostatní informace

Vstupné do areálu zříceniny je dnes už 70,- Kč (na některých regionálních informačních serverech si však ještě dnes můžeme přečíst mnohem sympatičtějších 25,- Kč). Slevu na 45,- Kč mají děti do 15 let, studenti, důchodci a ZTP, děti do 6 let, držitelé průkazu ZTP/P s jedním doprovodem to mají zcela zdarma. Přesto (nebo právě proto), že má autor článku tento hrad velice rád, silně ho mrzí, že ceny jdou prudce nahoru, ale kvalita služeb zůstává. Za poslední roky se zde celkem nic nezměnilo a spíše se vtírá neodbytný pocit, že jen přibylo různých hadic, drátů, částí lešení a stavební suti. Ubylo naopak čitelných částí tabulek u vyhlídek a ani nabídka suvenýrů vůbec neodpovídá významu stavby. Na druhé straně je nutno přiznat, že sezona teprve začíná a celá situace se snad ještě zlepší.