Na číhanou ke krmelci

Kam a jak jedeme?

Jdeme pěšky do našich lesů. Jdeme pozorovat zvířata ke krmelci.

Za čím jedeme?

Dnešnímu výletečku do našich lesů předcházela včerejší podvečerní procházka s mladší dcerou. Po krátkém odpočinku po dopoledním pracovním procesu jsme s mladší dcerou vyrazili do lesa. Les máme co bych kamenem dohodil, pořádně se oblékáme a beru si na sebe zimní doplňky(kdo byl na vojně ví, o čem s nadsázkou mluvím). U nás v lesích leží ještě docela dost sněhu a tak se vydáváme po zvířecích stopách napříč naším lesem. Počasí je luxusní, sluníčko a obloha azurově modrá, bez jediného obláčku. Moje mladší dcerka je po mě a tak dobrodružná povaha, láska k přírodě je pro ní to pravé ořechové. Pro ni chodit po značených cestách není nic zajímavého a tak mi vždy řekne "tati pojď budeme se toulat" a vyrazíme napříč lesem. Přesně podle jejich pokynů jsem se včera řídil a toulali jsme se po stopách zvěře. V létě jsme v našem lese u krmelce plánovali postavit bunkr a z něho sledovat zvířata. Když jsme včera při našem toulání narazili na jiný menší krmelec, tak naše myšlenky znovu ožili. Po včerejším plánování se dnes myšlenky proměnily v čin. Ze sklepa jsem vytáhl starou celtu, kterou měl můj tatík na vojně, lano a sáňky. Takto vybavení jsem vyrazili do lesa pozorovat zvěř. Po kratičkém přemlouvání se nám podařilo přemluvit na naší "akci" i starší trochu pubertální dceru. Několik desítek metrů od krmelce jsme si vyhlídli dva stromy a natáhli mezi ně lano, přes ně přehodili celtu, zakolíkovali ji a obložili trochu klacky. Zaujali jsme místa na sáňkách a po vytvoření okýnek v celtě jsme začali pozorovat les a krmelec. Nedaleko lesa je sídliště a z druhé strany ves Vinařice, takže les slouží k vycházkám lidí i psů. Když jsem utišil své děťáka holátka k úplnému mlčení, tak jsem skrz celtu zahlédli rodinku ze dvěma vlčáky. Jejich cíl byl jasný podívat se ke krmelci zda zvířata mají dost jídla. Zrovna potichu moc nešli, minuli krmelec a šli směrem k našemu úkrytu. Hlava rodiny s jedním vlčákem na vodítku nás minula a druhý vlčák si nás asi z 10 metrů prohlížel, byl tak zaražený z našeho seskupení, že ani nereagoval na volání svého pána. Na chvíli se to v lese utišilo, že jsme slyšeli datlování stejnojmeného ptáka na nedalekém stromě. Pak se to znovu opakovalo, rodinka se psem a zase šli zkontrolovat krmelec, zda letošní zimu netrpí zvěř hladem, ale teď náš úktyt nebyl zpozorován a tak jsme sledovali rodinku u krmelce. Občas nám to v lese připadalo jako ve filmu Hogo fogo Homolka a lidi nám připomínali Homolkovic rodinku. Moje dcerka prohlásila, to oni nevědí, že se v lese neřve(a to zdaleka nepatří k zakřiknutým a tichým dětem). Začali nám mrznout nohy a tak jsme maskování zrušili a spěchali domů do tepla a těšili se na horký čaj. Srnky jsme neviděli, ale strávili jsme krásné odpoledne v přírodě.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se až doma a hlavně jsme se napili teplého čaje

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbila se nám příroda, dostatek potravy pro zvířata v krmelci. Nelíbili se nám "Homolkové" v lese, vždyť jsme v lese jen na návštěvě a chovejme se trochu tišeji a ohledupněji.

Ostatní informace

Zvířatům jsme přidali do krmelce dvě mrkve tu třetí mám v Lednici.