Na nejvyšší vrchol Saského Švýcarska

Kam a jak jedeme?

Zlákala mě pozvánka na netradiční výlet od obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko s názvem Mystérium Labského kaňonu. Nabídka výstupu ke skalní jehle, na skalní vyhlídky v blízkosti Dolního Žlebu a nejvyšší vrchol Saského Švýcarska, neobvyklými a málo používanými pěšinami a skalními soutěskami.

Za čím jedeme?

Náš výlet začal v přístavišti pod zámkem v Děčíně, odkud jsme parníkem pluli krásným kaňonem Labe do Hřenska a posléze do Dolního Žlebu. Cestou se nám ukazovaly nádherné pohledy na pískovcové skály Labského kaňonu. Po vystoupení z lodi jsem prošli Dolním Žlebem a před železniční zastávkou jsme odbočili mezi domy a pěšinou jsme začali prudce stoupat do svahu. Využívali jsme přístupové cestičky horolezců ke skalním stěnám. Po starých a značně poškozených dřevěných žebřících jsme se vydrápali k nádherné pískovcové věži Jeptiška a posléze nad ní na vrcholek pískovcové stěny s nádhernou vyhlídkou jak na Jeptišku, tak i do kaňonu Labe a na protější skalní stěny se skalní věží Mnich.

Po odpočinku a obdivování odvahy a šikovnosti horolezců na blízkých stěnách jsme pokračovali opět téměř neznatelnými pěšinami na další dvě neznámé skalní vyhlídky nad Dolním Žlebem, které využívají většinou jen horolezci. Neopakovatelné výhledy stály za tu námahu.

Od vyhlídek jsme prošli lesem na cestu po které jsme došli na křižovatku cest a k hezké Studánce U Rampy. Odbočili jsme Doprava a mírně sestupovali směrem do Dolního Žlebu. Asi po 500 metrech jsme došli na další rozcestí, kde jsme odbočili na žlutě značenou cestu směrem na Maxičky. Cesta je dlážděná velkými pískovcovými bloky. Jak jsme se od průvodkyně dozvěděli, tyto dlážděné cesty v minulosti sloužily ke stahování pokácených stromů dolu k Labi /po mokrém pískovci to dobře klouzalo a proto ty vyježděné koleje/, odkud se pak plavily do Saska. Mírným výstupem jsme došli na rozcestí U Buku, kde jsme odbočili na zeleně značenou cestu a přes Českou bránu jsme přešli do Německa. Cestou se nám ukazovaly skalnaté stěny našeho dalšího cíle, nejvyšší hory Saské části pískovců – Großer Zschirnsteinu vysokého 560 metrů. Opět nás naše průvodkyně překvapila. Strmě skalním žlebem jsme vystoupali přímo na vrchol stolové hory. Na zalesněném vrcholu je nouzový přístřešek a památník geodetického bodu, odkud se prováděly první zeměpisná měření. Na skalnatém okraji je několik vyhlídek, které nabízejí výhled na nádhernou scenerii Českosaského Švýcarska. Na jedné skalní vyhlídce jsem objevil ve skalním hrnci hezké jezírko i s rostlinami.

Sestoupili jsme lesní cestou okolo bývalého čedičového lomu na žlutě značenou cestu po které jsme došli k dalšímu nádhernému skalnímu masivu Zirkelsteinu /385 m/. Tentokrát jsme vystupovali značenou cestou a po železných žebřících jsme se dostali na vrchol. Opět se nám otevřel nádherný kruhový výhled na kouzelnou krajinu. Ani se nám nechtělo odcházet, ale čas neúprosně ubíhal. A tak rychle dolů, chvíle zaslouženého odpočinku a občerstvení na chatě a pak strmou lesní pěšinou do údolí na vlak, kterým jsme se vrátili do Děčína.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnost občerstvení pouze na začátku a na konci výletu. Je nutné se spoléhat pouze na vlastní zásoby.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Náročnější a netradičně pojatý výlet do překrásné KRAJINY, a do míst kam bych se sám nepodíval. Velice dobrá znalost terénu a vědomosti průvodkyně.

Ostatní informace

Více na http://www.ceskesvycarsko.cz/