Na Prostřední skálu

Kam a jak jedeme?

Na předposlední neděli letošního záři nám hodní a zkušení meteorologové přislíbili pěkné počasí a protože bylo více než jasné, že nám můj zdravotní stav později už žádnou akci nedovolí, naplánoval jsem předčasné loučení se sezónou. V podstatě jsem pouze velmi silně okleštil plánovaný výlet, který jsem chtěl – ve formě celodenní podzimní výpravy – původně letos stejně uskutečnit. V rámci nutné úspory času i sil začínáme jako autoturisté a necháme se dcerou odvézt na Traťovku. Jedná se o sedlo v Hraběšické hornatině a místo, kde dříve stávala rekreační chata ČD. Ta sice již dávno – tedy v 90. letech minulého stoetí – vyhořela (škoda jí) a nebyla už obnovena, ale moje choť zde pár pobytů s rodiči – coby malé robátko i větší robka - prožila a dokonce i naše děti této možnosti minimálně jednou využili. Tímto rafinovaným trikem rychle vystoupáme nad známou osadu Hraběšice do nadmořské výšky 619 metrů a dál pokračujeme už po svých.

Vyrážíme tedy po žluté TZ k rozcestníku Nad Hraběšicem, ke kterému to máme asi 1,5 kilometru. Bohužel hned zjišťujeme, že milí meteorologové se ve svých předpovědích opět zmýlili a jestliže nad autem jsme ještě měli polojasno, teď se již silně zatáhlo. Kvůli výhledům do KRAJINY a focení je to – samozřejmě – škoda, ale hlavně že neprší, protože na tuto eventualitu jsme se nepřipravili. Za chvíli tedy dorazíme nad Hraběšice a stejnojmenný rozcestník nám prozradí, že původně se jednalo o hornickou a dřevařskou osadu, založenou v roce 1569. A nás čeká dalšího 1,5 kilometru, tentokrát ovšem – na doporučení Tří sester - měníme barvu a kráčíme po zelené. Vzhledem k počasů rezignuji na dokumentování okolní krajiny a při fotografování se věnuji raději nejedlým houbám a nemocným stromům. Zelená TZ nás zavede až k rozcestníku Prostřední skála – sedlo. V této chvíli se nacházíme ve výšce 688 m.n.m.

Za čím jedeme?

Nastává chvíle, kdy opouštíme turistické značení a po jasně viditelné neznačené pěšině se vydáváme k vrcholu, tedy k Prostřední skále. Zajímavostí tohoto - asi sedmimetrového – mrazového srubu a vrcholu ve skupině Petrovského vrchu v Hraběšické vrchovině je již jeho nadmořská výška, která bývá uváděna 719 nebo 723 metrů a také fakt, že se v okolí – navzdory jménu Prostřední - již nenachází žádná skála Přední a Zadní nebo Levá a Pravá. Křemencová skála poskytuje i nějaké – bohužel dosti omezené – výhledy. Skalka je to ovšem celkem pěkná, takže krátká přestávka na malou svačinku a pořízení fotodokumentace je milou povinností.

Po návratu do sedla pokračujeme po zelené na Příčnou stráň, ke které to máme asi dva kilometry. Tady by se i nějaké výhledy nafotit daly, ale počasí je stále nějaké jiné, než jaké nám ukazovala televizní obrazovka. Vyzkoušíme si alespoň pohodlí zdejšího odpočívadla a zjistíme tak že minimálně jedna jeho třetina počítá s tím, že délka nohou Adriany Sklenaříkové je slabým průměrem. I já si málem natáhl svalovinu a tak raději pílíme dál. Některé mráčky už totiž působí hodně temně. Ale možná je to jen tím, že teď míříme na 1,5 kilometru vzdálené Černé pole

Nikoho jistě nepřekvapí, že přímo úměrně k blížícímu se konci výletu se začíná lepšit počasí (slibované krásně se udělá hned po našem návratu domů). Nás zatím čeká prohlídka prosperity soukromých podnikatelů v okolí Vikýřovic. Potkáme se s EKO farmou p. Šimka, která mě celkem upoutala výstražnými tabulemi v korunách stromů (asi pro případnou ataku ze strany lidoopů) a firmou AQUA-DAHO, která se zabývá pěstováním a prodejem akvarijních rostlin. A najednou stojíme u rozcestníku Černé pole a před námi je poslední úsek (půlkilometr a kousek), který nás dovede po společné trase zelené, žluté a Šumperského psaníčka k „hlavnímu nádraží“ ve Vikýřovicích (skutečně, okresní Město Šumperk na nádraží jedno, obec Vikýřovice s – přibližně – 2,5 tisíci obyvateli nádraží v podobě vlakových zastávek tři). Tím máme splněno a domů se za chvíli vezeme opět autem jako páni. O patnáct minut později obloha zmodrá a slunce se rozzáří …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

My jsme pouze lehce posvačili přímo na vrcholu Prostřední skály, ale pro přespolní je ve Vikýřovicích nachystáno několik podniků, určených k nasycení i napojení uondaného turisty. Další možnosti nabízí okresní Město Šumperk.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když budu mluvit jen za sebe, tak mně se nejvíce líbil už samotný fakt možnosti volného pohybu v přírodě. Nelíbilo se mi, že to bylo letos naposledy a že moc nevyšlo počasí. Martina byla ráda, že jsem délku pochodu určil z mapy přesně a že jsem ji zvládl. V každém případě většína trasy nijak zvláště atraktivní není. Za slunečného počasí bych ale možná mluvil jinak a navíc by tento výlet byl pouze součástí většího celku.

Ostatní informace

Pokud nebudeme počítat případné náklady na Dopravu, svačinu a případnou návštěvu občerstvovny, tak to mám - řečeno slovy známé televizní reklamy - zadarmo.