Na západě Budětické vrchoviny.

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

Dalovický rybník od SV • Fotografie (64) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (64 fotografií)

Vrch Tedražicko od severu

Svatobor z cesty k Dalovickému rybníku

Vstoupit do fotogalerie (64 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Velká část území v této oblasti je také územím přírodního parku Buděticko. Začíná tady hlavní hřeben výše zmíněné vrchoviny a pod jeho svahy se nachází údolí, kterým protéká Tedražický potok. Jeho pramen byl jižně pod obcí Čejkovy v minulosti sveden pod zem a objevuje se až v louce nad Dalovickým rybníkem ( v některých mapách Dalovák). Jedná se o dosti velkou vodní plochu a jedním z přítoků je i Tedražický potok. I když jeho délka je jen něco přes 4 kilometry, jeho část severně od Tedražic je velmi hezká. Potok je levostranným přítokem říčky Ostružné. Kromě údolí se tady najdou hezké výhledy a také přírodní rezervace Zbynické rybníky. Ves Tedražice je ideálním výchozím místem této cesty a z nedaleké Sušice sem vede údolím Ostružné silnice.

Za čím jedeme?

Modrá obloha posledního březnového dne nás vítá na tedražické návsi, kde končí část cesty autem. Odtud jdeme po silničce směrem k severu. Za posledními domky obce máme potok na dohled a jdeme při jeho levém břehu. Přibližně po deseti minutách jsme na křižovatce se širokou polní cestou. Ta nás převádí na pravý břeh, potok tu protéká loukami a vytváří tu moc hezká zákoutí. Tráva se již zcela převlékla do zelené a několik trsů sněženek ( Galanthus nivalis) svítí pod korunami stromů. Mezi těmi mají prim kvetoucí jívy, z jejichž korun vychází nepřetržité bzučení pilných včeliček. Ves nám zmizela z dohledu a na jihu se objevil vrchol rozložitého Svatoboru ( 845 m.n.m.) a na východě máme táhlý hřbet Tedražicka ( 531 m.n.m.). Louky končí a další most nás převádí mezi pole. Koryto potoka je odtud až po hráz rybníka regulované s vysazenými stromy při břehu a na kráse mu to hodně ubralo. Přicházíme k bývalé rybářské baště pod hrázi rybníka, nad kterou vyniká starý dub.

Stojíme na hrázi Dalováku, který nás vítá klidnou hladinou. Jeho hráz je osázena stromy a výhledy do okolí jsou jedinečné. Na západě je vidět Zbyná ( 615 m.n.m.) na opačné straně Cuková ) 592 m.n.m.). Svatobor na jihu trochu povyrostl a návrší nad severním břehem láká svým borovým kloboukem. Míjíme dalovickou samotu a začínáme stoupat. Malý rybníček Buděšínku obcházíme po východní straně. Na hrázi je několik nádherných růžic bodláků, které čekají na probuzení. Na mezi při cestě kvetou křivatce luční ( Gagea pratensis), které zkoumá několik včel. Jsme na vrcholu návrší, pod námi se leskne hladina Dalováku a o něco dál k JZ Zbynické rybníky. Na JV máme část Budětické vrchoviny, jih vyplňuje Svatobor a v dálce se modrají hory Šumavy. Na severu je ves Čejkovy a její okolí. Místo přímo zve ke krátkému zastavení. Zřejmě si to myslí i moje psí společnice Endy.

Sestupujeme západním svahem na louky severně nad rybníkem. Procházíme kolem několika betonových vpustí na západní břeh rybníka. Ten je olemován rozsáhlým porostem orobince, ze kterého odpadávají zbytky doutníků. Vracíme se na hráz a loučíme se s rybníkem. Pokračujeme k silnici, která je i hranicí přírodní rezervace Zbynické rybníky. Tady je o hodně rušněji než u Dalováku. Snažíme se moc nerušit a jdeme po východní straně rezervace. Desítky, možná i stovky vodomilů v podobě kachen, lýsek a dalších druhů se připravují na hnízdění. Čtyři páry labutí mají svá teritoria už rozdělena a jeden pár už sedí na hnízdě. Na hladinu Velké Strany jako blesk z čistého nebe dosedá hejno divokých husí. Sdělování zážitku o úspěšném doletu přehlušuje všechno v okolí. Bohužel, pohodlnost nedala do batohu teleobjektiv, příště se to nesmí opakovat. Sestupujeme na louku pod hrází a jde se dál.

Přecházíme silnici z Tedražic na Čejkovy na vrcholu stoupání odbočujeme vlevo na protáhlý hřbet Tedražicka. Krásné louky s řídkým pásem křovin na severní straně jsou poslední zastávkou naší cesty. Stop nám dává několik čtverečních metrů loučky, která je pokryta růžovými kvítky. Nečekaná nádhera si asi trochu pospíšila a teď bábo raď. Moje stará hlava začíná s velkou nabídkou všeho možného. Když už to vypadá, že to vzdám dostávám se k čeledi kakostovitých. Přebírám to jako hrách a zastavuji se u pumpavy rozpukové ( Erodium cicutarium) se zárukou 90%. Snad jsem se trefil. Záhada je za námi a zbývá vychutnat si pohádkové výhledy do všech světových stran. Budětická a Svatoborská vrchovina jsou jako na dlani. V dálce se modrá Šumava a je jisté, že stojíme na jedné z nejhezčích vyhlídek v této oblasti. Taková malá pohádka. Sestupujeme jižním svahem do mělkého údolí a podél stružky se vracíme k cestě, po které jsme vyšli. Jívy jsou stále v zájmu včeliček a na svačinku zřejmě přilétlo i několik baboček. Zřejmě to je druh babočka admirál a mezi nimi jedna, která souhlasí s fotografováním. Posledních deset minut a jsme na návsi v Tedražicích.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Chuť na občerstvení si tady člověk musí nechat zajít. Ale je možno zajet do zámecké restaurace v nedalekém Hrádku nebo se vrátit do Sušice. To platí i o ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherná až pohádková cesta, která má něco do sebe. Určitě se sem budeme vracet i v jiných ročních obdobích. Máme to vlastně jak se říká za humny.

Ostatní informace

Délka cesty je něco kolem 9 až 10 kilometrů. Převýšení nepřesáhne sto metrů, jde se většinou po rovině. Značené turistické cesty tady nejsou, jen z Tedražic do Lípové Lhoty je značená cyklostezka. Oblast je na mapě KČT č. 68 Pootaví.

Poslední aktualizace: 6.4.2016

Na západě Budětické vrchoviny. na mapě