Na zříceninu hradu Rokštejna a do údolí Brtnice

Kam a jak jedeme?

Po noční bouřce se v Telči budíme do překrásného rána. Hned po rychlé snídani - bohužel bez kávy - vyrážíme na krátkou procházku k rybníku a do centra Telče. Protože jsme s Janou oba "závisláci" - bez ranní kávy se prostě neobejdeme - navštěvujeme jednu právě otevřenou kavárničku na náměstí a já si k černém moku dávám ještě jednoho Birella. Je sice teprve 9.hodina ranní, ale slunce už naplno předvádí svoji sílu ! Poté ještě kratičká procházka náměstím - aut je tu i tak brzy po ránu ještě víc jak včera - a pak už k vlaku ...

Za čím jedeme?

Z Telče cestujeme pahorkatinou s mnoha rybníky přes město Třešť do Kostelce u Jihlavy. Zde po 20 minutách přestup na vlak do Jihlavy. Na hezkém nádraží si dáváme raný oběd a čekáme na další spoj.

No a pak už nám konečně jede "kodrcák" dolů údolím řeky Jihlavy přes Luka n.Jihlavou do Přímělkova, kde vystupujeme. Čekárna tedy nic moc, vedlejší hospoda je dnes mimo provoz a tak bez značky a jen podle mapy ve strašlivém pařáku nahoru Přímělkovem. To, co odspodu od zastávky vypadalo jako místo, odkud na vás lištičky mávají pacičkami na pozdrav, se mění v překvapivě výstavnou malou obec s mnoha rekreačními objekty ! A vše je velmi malebné a vilky a zahrádky zdejších milionářů jsou velmi hezké a nápadité. Asi po 1 kilometru Ostrého stoupáníčka míjíme obchůdek s točnou busu a při konci obce větší hasičskou nádrž s rozcestím. Tady děláme vlevo vbok na silničku, u které je dokonce dřevěný směrovník Na hrad Rokštejn. Silnička se rychle kolem posledních domů Přímělkova vyšvihne na lučinatý hřeben a odkryje našim zrakům velmi skvělé výhledy. Zříceninu hradu vidíme asi 1 km odsud pod námi v údolí, vpravo hezké vlny kopců, pokrytých pastvinami a úplně napravo v sadu u posledního domu relaxuje jakýsi chlapík ve vodě v plechové vaně, jenom hlava mu z ní trčí ven ! No - každý holt nemá na bazén a nemůže být milionářem, kdo by na ty chudáky pak dělal, že ???

Po krátkém výdechu ve stínu stromu a zlikvidování obsahu jedné z minerálek sestupujeme po silničce svahem do údolí. Komunikace vede až k samotnému hradu a z její poslední serpentiny nad lučinatou údolní nivou je na zříceninu hradu Rokštejna skvělý výhled. Hradní areál je zbaven náletových dřevin. Zdi zříceniny září v poledním tropickém horku až do běla - běda, myslím, že jsme si na návštěvu této rozsáhlejší a velmi romantické zříceniny vybrali tu nejhorší možnou roční dobu !! Ale co už ...

Poslední zatáčkou klesneme pod hezkou skalnatou stráň s borovicemi a pak už míříme nedočkavě k hradu. Jak jsem správně očekával, je tato nejzachovalejší zřícenina na jihlavsku velmi lákavým turistickým cílem, naštěstí je nás tu v tom dnešním pařáku jenom pár ! Panely o hradu jsou umístěny těsně pod posledními výběžky hradního zdiva a tak rychle přeletět očima historii a pak už se kochat jednotlivými zachovalými hradními částmi přes objektiv fotoaparátu ...

Nejvyšší nepřehlédnutelnou dominantou Rokštejna je hlavní hradní věž, která se nyní využívá i jako rozhledna. Její hranolovitý tvar napovídá, že bylo toto sídlo stavěno jako typ podunajského hradu. Tamní feudálové si totiž libovali právě v hranolových věžích a tyto byly kopírovány panstvem hlavně na východní Moravě, kdežto čeští feudálové si za vzor svých věží vybírali spíše francouzský "kastel". Rokštejnská věž byla kupodivu i při svých rozměrech - komůrky v patrech přibližně jen 2 x 2 m - věží obytnou. Nalevo i napravo od ní dosud stojí zříceniny hradních paláců, které se do dnešních časů zachovaly až do výše 2.patra, zbytek obvodových hradeb a jiných částí už je daleko nižší a místy po nich zůstaly jen stopy v terénu. Po prohlídce zříceniny navštěvuju improvizovanou pokladnu na nádvoří a u dvou mladičkých slečen si zakupuju lístek do hradní věže. Do vyvýšené první etáže vede při stěně věže krátké schodiště, v interiéru je ale výstup až na vrchol věže veden po třech dřevěných strmějších žebřících, v každém patře zmiňovaná malá komůrka a ta nejnížší slouží i v dnešních časech jako chladnička - cérky si tam chladíja minerálky ... Vrchol věže nenabízí v tom horku nikterak skvělý výhled do krajiny - i kdyby byl krásný podzimní den, člověk by neviděl z věže dál než na nejbližší zalesněné i holé kopečky s pastvinami v okolí a na údolní nivu Brtnice. Hrad Rokštejn byl totiž vystavěn na nižším skalisku, vypínajícím se těsně nad říčkou Brtnicí a tak je na rozdíl od jiných hradů - které jsme zvyklí vídat na vrcholcích všelijakých kopčisek a ke kterým se musíme kolikrát pracně škrábat - doslova utopen na dně údolí. Kdyby nebyl areál odlesněn, nebyl by dokonce z okolních kopců ani vidět ! Je to prostě takový moravský typ jednoho velice známého a slavného hradu v Čechách - Kosti. Ten prý chtěl toužebně dobýt se svými věrnými husity samotný Jan Žižka z Trocnova, ale protože se Kost také nachází na skalním suku na dně údolí Plakánku, není z okolních nízkých kopců na dálku vidět a tak ho proslulý válečník prostě nenašel !! A turistické mapy byly vynalezeny až o několik století později ...

Ale zpět k výhledu z Rokštejnské věže - dalším zádrhelem je obvodová zeď "rozhledny". Dosahuje totiž i takovému průměrně vysokému chlapovi, jako jsem já, až do výše prsou a tak je předklon vyloučen a dosti špatně se tu fotí. Ještě poslední pohled na zříceniny pode mnou a na širokou louku pod hradním skaliskem - možná že ve středověku tak jako na Kosti sloužila v případě válečného nebezpečí k napuštění provizorního obranného rybníka, vždyť říčka Brtnice je i teď v létě docela vodnatá ... a pak už spěchám po žebřích dolů z vrcholu věže, doběla rozpálené popoledním slunčiskem ...

S manželkou se pak definitivně loučíme s hradem Rokštejnem a kráčíme si na chvilku odpočinout do chladivého stínu lesa za hradní zříceninou. Při chvilkovém oddechu seznamuju stručně Janu s historií hradu : založen snad r.1270 a tak patří k našim nejstarším moravským hradům. Původně maličký hrad byl za markraběte Jindřicha velmi podstatně rozšířen - markrabě totiž nesnášel sousední bohatou Jihlavu a tak zde potřeboval vystavět takový hrad, aby se jeho bojovníci mohli po svých loupežných výpadech vracet na bezpečné, dobře opevněné a nedobytné sídlo. V pozdějších letech ale stejně jihlavským katolíkům došla trpělivost a tak dali do kupy vojsko a Rokštejn oblehli v roce 1423 a tímto tahem donutili posádku, aby hrad opustila. Ten pak od pol.15.století už neobýván a následovala postupná proměna v romantickou hradní zříceninu ... Za vlády jedné strany pak kdosi "moudrý" rozhodl, že bude v údolí vystavěna přehrada a tak zde archeologové provedli veliký průzkum. Kromě kostry novorozeného dítěte v základech jedné z věží - ( asi ještě pohanská obětina za zdárnou stavbu a nedobytnost hradu, protože křesťanské náboženství v té době a v té oblasti teprve zapouštělo své kořeny ) - se zde našlo množství keramických střepů, železných výrobků a předmětů skleněných, olověných a bronzových. Středoevropskou raritou pak byl největší nalezený soubor hracích kostek - mastily se tu z nudy "o 106" vrhcáby ! - což jenom dokazuje, že i tu prokletou hráčskou vášeň máme zděděnou po našich prapředcích ...

No a k té realizaci přehrady a zatopení Rokštejna naštěstí do dnešních časů nedošlo, zřícenina prošla rekonstrukcí a až dostanou její opravené stěny starobylou patinu, bude určitě patřit k těm nejhezčím u nás !

Po zelené a modré značce vedou naše další kroky kaňonovitým údolím říčky Brtnice ve směru jejího vyustění do Jihlavy. Zprvu po dobré lesní cestě mírně do kopce, od rozcestníku už jen po zelené místy krkolomný sestup a pak půstup skalnatým srázem nad řekou. Jana si nechala turistické hole doma a tak ji musím místy táhnout přes obtížnější místa za ruku. Pak ostrý sestup do luční nivy k ostrohu, na němž stojí opravdu hezká a barevně vyvedená stará trampská chata. Za ní kopíruje chodník tok říčky ve velkém oblouku a aby byla trochu sranda, tak je to skrze "les" asi 2.5 m vysokých kopřiv. Oblouk končí pod mohutným, 15 m vysokým skaliskem. Na jeho konci stojí první krásný trampský srub a za ním řada dalších. Údolí se rozšiřuje a my postupně procházíme okolo dalších haciend a skoro u každé se nachází nějaký kutící nebo odpočívající majitel a vlídně nám odpoví na pozdrav. Pak přicházíme k napajedlu, za nímž vidíme osekaný strom. Na jeho větvích visí snad 100 všelijakých hrnků a já na Janu volám : " Vidíš, toto je ten slavný strom hrnkovník !!" ... a od vedlejší chaty se ozve hlas : "Správný postřeh, pane !"

Hned vedle je zbudováno dřevěné zábradlí s řetězy a nápisem : Zde uvazujte svá psí spřežení, koně a manželky !

A zase kousek vedle je velký trampský rozcestník s mnohými nápisy, které vám ukazují například vzdálenost k vlaku anebo do Gottwaldova, šipka směřující rovně dolů pak informuje , kolik je to km do Aucklandu na Nový Zéland ...

Za posledními chatami klesáme loukou dolů k Brtnici a velmi zajímavému žel.viaduktu a odtud už lukami podél železniční trati asi 1 km zpět do Přímělkova. I když máme slunce v zádech, na otevřeném terénu a za 35 stupňového vedra je to ten vůbec nejhorší úsek dnešní trasy. Před odbočkou k zastávce si ještě vyfotím zajímavou skálu nad silničkou vpravo.

Je asi 13.50 a vlak do našeho dalšího dnešního turistického cíle - města Jihlavy - nás tam odveze za slabou čtvrthodinku ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na oběd jsme se stavovali v jihlavské nádražní restauraci. Jana si dala opět svůj oblíbený řízek, ale tentokrát s bramborovým salátem a já jsem neodolal a dal si klobásový bok se špenátem a knedlíky. Hned po jídle jsem raději zalovil v batohu a vzal si preventivně Lanzul. Nechtěl jsem Janě nic říkat, ale ten klobásový bok byl šíleně mastný a ostrý, špenát málo špenátový a knedlíky okoralé a Jana se mi pak přiznala, že ani ten řízek se salátem nebyla zrovna ta nejchutnější krmě ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Překvapila nás velmi zajímavá a příjemná obec Přímělkov a za jiného ročního období a poněkud přívětivější nižší teploty bychom Na hrad Rokštejn vzpomínali jako na jednu z těch nejhezčích zřícenin, které jsme kdy viděli ...

Ostatní informace

Prohlídka hradní zříceniny Rokštejna je zdarma, platí se jen symbolických 15 kč za výstup na vrchol hradní věže.