Národní park Severní Velebit, Chorvatsko

Kam a jak jedeme?

Po několikadenním válení na plaži na ostrově Rab, jsme se rozhodli že vyrazíme do hor. Brzo ráno nás trajekt převezl na pevninu do města Stinica odkud jsme pokračovali serpertinami až na hlavní T křižovatku, v niž je u autobusové zastávky nenápadná velmi prudká odbočka do hor. Po této cestě jsme se vydali na stoupání až do cca 1300 m.nm. k Alan hut. Cesta je zpevněná, ale místy velmi úzká. Zhruba po 9 km jsme dorazili k Alan hut, kde je pěkné parkoviště,na kterém jsme ponechali odpočívat v bezpečí naše vozidlo. V Alan hut nám místní Babča prodala vstupenky do národního parku (nikde je po nás nevyžadovali). Vyfotili jsme si ještě veškeré dostupné mapy, ukazatele trvání trasy v hodinách a propletli se mezi dřevěnými lehátky vzhůru na Premužicovu stezku. Stezka začíná lehkým a dlouhým stoupáním lesem, poté následuje louka, ze které je na kameni na kreslená odbočka na první vrchol Alanič. Tento vrchol vynecháváme a opět se ocitáme v lese. Po několika kilometrech stráveným na lesní pěšině se nám nabízí první vyhlídka z obroských balvanů. Po vyfocení několika selfíček a fialových šišek pokračujeme lesní pěšinou dále. Vycházíme na krásnou velkou louku, z níž je odbočka na další vrchol tentokrát Seravski vrh. Ten také míjíme a zastavujeme se u vyhlídky s mapkou s vrcholy. Konstatujeme, že máme co dělat, abychom dorazili do cíle a zpět. Pokračujeme tedy lesní pěšinkou, která vede pod vrcholy. Potkáváme i zbytky sněhu a schody mezi skálami, tato část cesty je již poněkud náročnější, ale o to krásnější je příroda a výhledy. Po stoupání přicházíme k odbočce na vrchol Crikvena, zde se pokoušíme dostat až na vrchol, ale chybí nám několik metrů, jelikož kameny jsou kluzké (po lehkém deštíku, který nás potkal) a nemáme lano na jištění. Vracíme se zpět na stezku a po prolezení nízkymijehličnany se dostáváme ke kamenitému úzkému chodníčku s krásným výhledem. Oběhneme poslední skálu a už vidíme Rossijeho Kolibu, ve které bychom rádi přespali. V chatě není zrovna pořádek, ale je k dispozici dešťová voda, nějaké nádobí, kamna i LED pásky, které nás velmi pobavili :-) Někteří turisti zde nechávají i zbytky jídel. Po svačince se vydáváme směr Zavižan. Po této trase již potkáváme několik turistů důchodců chorvatských a něměckých. Tato část stezky je opravdu odpočinková s krásnou přírodou. Po 1,5hod přicházíme do civilizace :-) Ještě než dorazíme k chatě Závižan odbočujeme k vrcholu Velký Závižan(1676 m.n.m.). Po prudkém asi 30 minutovém stoupání jsme konečně na vrcholu. Opět nesmí chybět selfíčka a sbíháme dolů  zpět na cestu vedoucí k chatě Závižan v domění, že dostaneme najíst. Bohužel chata je sice otevřená, ale v nabídce je pouze čaj, káva a pitná voda. Jak se říká utřeme hubu od mastnýho a pomačkáme báchory a vyražíme z parkoviště směr Mali Rajinac. Cesta je v těchto místech trochu hůř značená a tak se zastavujeme a koukáme do gps, abychom zjistili, zda jdeme správně. Nedaleko od nás zašustí listí a my strachy zkameníme, stejně jako krásně vyhlížející tři medvídci. Medvědi se naštěstí dávají na ústup a my pokračujeme dál po naší trase. Už si ovšem nedáváme svačinky a odpočinek někde v lese na pařezu a mažeme rychle lesem nelesem až ke štěrkové cestě. Zde posvačíme, posbíráme zbytek sil a pokračujeme po rovné cestě k místu Tromeda a psychicky se připravujeme na stoupání, které nás již brzy čeká, jelikož jsme se dostali opět do 1300m.n.m.. Zhruba po 30 minutách přicházíme ke Škrbina draga a jdem na TO. Plazíme se doslova po čtyrech s vidinou konce. Po 1,5 hod stoupání jsme konečně u Rossijeho koliby. Nikdo zde není a tak si zkoušíme zatopit a svačíme. V tom nás lehce začnou děsit zvuky ozývající se zpod střechy a okolí kamen. Po velmi rychlé úvaze balíme svých pár švestek a běžíme směr Alan hut, jelikož tma se blíží. Po zhruba 1,5 hod jsme zpátky u auta. Cesta tam nám trvala 2,5 hod :-) Takže, abych to shrnula, plán byl jít dva dny, ale můžu říct, že se to dá jít i jen jeden den. Celkem naše trasa měla 32 km s převýšením 2100m a celkový čas našeho pěšího výletu z Alan hut do Alan hut i s přestávkami činil 12,5 hod

Za čím jedeme?

Krásná příroda Národního parku Severní Velebit. Medvědi tu opravdu žijí :-)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo jsme v Národní parku nesehnali. Ubytovat se dá jak v chatě Závižan (cena cca 100 kun/noc), tak v Alan hut (zde jsme cenu nezjišťovali) nebo pro otrlé Rossijeho koliba, která je zdarma.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krasná příroda s výhledy ,jak do vnitrozemí tak na moře a okolní ostrovy

Ostatní informace

Parkování zdarma. Vstupné do národního parku 45 kun/ osoba/ 3 dny