Návštěva Halenkovic

Kam a jak jedeme?

Sobotní ráno je jakési ospalé a ponuré, nebe je poznamenáno nízkou oblačností - vůbec se nám dneska nechce z postele. Když se nám to konečně podaří, mezi mraky už prosvítá slunce a začíná jako obvykle "pařák". Blíží se desátá hodina, na větší výlet už to dneska není a tak se rozhodujeme, že se zajedeme podívat do Halenkovic. Včera jsem totiž na internetu na satelitních mapách zjistil, že tam mají ve spodní části obce řadu nějakých menších rybníčků a v tom horku mi připadla krátká procházka okolo vody osvěžující. Ze Zlína nám jede bus dost pozdě a do místní části Halenkovic pod kopcem v Dolině přijíždíme až v půl 12. Horko je tedy naprosto nevídané - (to ještě netušíme, co se začne dít s počasím za pár týdnů). Náladu nám vylepšuje hlášení místního rozhlasu, který veřejnosti na vědomost dává, že do chomoutu manželského vstupuje dneska dvojice tá a ta a přeje jim v jejich budoucím svazku mnoho štěstí a spokojenosti. Jana se řehtá na celé Kolo, protože je městské dítě a něco takového slyší poprvé ! (Kdyby věděla, jaká důležitá "hlášení" probíhala za mých mladých let v Brumově - a to je prosím městečko - tak by se od smíchu válela rovnou po zemi. Z ampliónů napřed zahřímala optimistická dechovka a následovalo : "Vážení občané, vyslechněte hlášení městského rozhlasu. Město Brumov - Bylnice oznamuje všem občanům, že dne toho a toho se budou na náměstí prodávat slépky a kuřice ...atd ..." Hlášení ve stylu "na plný pecky" probíhalo - jak jinak - brzy ráno, reproduktory byly po městě rozmístěny na sloupech snad každých 50 metrů a pokud měl člověk po noční anebo to večer předtím přehnal s návštěvou hospůdky, tak si myslel, že andělé nebeští, troubíce na poplach, oznamují lidstvu konec světa !!!)

Ale vratme se do Halenkovic. Tato obec má neskutečně velikou rozlohu : hlavní část s kostelíčkem se rozkládá vysoko nad námi na hřebenu kopce nad údolím, my se nacházíme v dolině, kterým protéká potok Vrbka a kromě toho má dědina ještě mnoho dalších odloučených částí a všelijakých Pasek. Byla založena až v první třetině 17.století - tehdy sem napajedelský pán Rottál nahnal Valachy, kteří se bouřili proti vrchnosti na Vsetínsku. Rychle se rozrůstající dědina brzy pohltila ty okolní, mnohem menší a dneska tu žije na 1700 obyvatel. Původně se jmenovala po manželce zámeckého pána - Aleně Bruntálské z Vrbna - Alinkovice, Alenkovice. Předpona "H" vznikla později ...

Za čím jedeme?

Od zastávky busu pod kopcem se vlečeme pod žhnoucími paprsky slunce hore dolinou. Napřed míjíme jakýsi průmyslový areál, pak domky místních obyvatel, jejichž vizáž má velice rozdílné parametry : některé baráky mají nevzhledné fasády - oloupaná omítka a zanedbaný dvorek dává tušit, že majitelé mají hluboko do kapsy. A kdo na to má, staví si hned vedle novodobý "hrad". Bohužel - všechny ty vodní plochy rybníčků, které jsem studoval na satelitní mapě - jsou v soukromých rukou a tedy řádně oploceny. Některé i živý plot mají, aby tam žádná lůza nelezla a fotit se kromě posledního - v pořadí osmého dál v údolí - ani pořádně nedají ! To už jsme ale více jak 2 km hore v údolí, pomalu se vracíme zpět a kromě manželky už na mne štěká z příkopu u cesty i jakýsi podvraťák !!

V neuvěřitelném dusnu na chvilku odpočinek u stylového, ale bohužel zavřeného stánku s občerstvením a pak už výstup do centra obce po silnici nahoru na kopec. Ještě že se z něj otevírají moc hezké výhledy na protější hřeben kopců nad Kudlovickou dolinou a Pastviny a pole se samotami bývalých pasekářů. Střed Halenkovic nás moc nenadchne : obec má totiž minimum historických památek. Na návsi stojí naproti budově obecního úřadu jen jakási hospoda. Mají tu být umístěny sochy svatého Petra a Pavla, ale já ti vidím v betoně jen dva "důlky" - buď jsou odvezeny k opravě anebo je někdo ukradl ! A tak jedinou opravdu hezkou historickou památkou obce je mohutný pozdně barokní kostel svatého Josefa z r.1789, stojící na horizontu kopce kousek nad návsí. O něco dál nacházíme už jen malý parčík s pomníkem padlým obou světových válek - a to je z místních pamětohodností asi vše ! Samozřejmě tu určitě bude ještě nějaká ta kaplička, ale když vidíme tu rozlohu zástavby nahoře na kopci - (a když cítíme, jak se slunce snaží svými paprsky přes oslabenou ozónovou díru co nejrychleji zavrtat do naší nechráněné kůže) - tak děláme čelem vzad a vracíme se na náves do hospody.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na jídlo jsme si nedávali nic. Měli tu sice na výběr i nějakou tu stravu, ale my měli především strašlivou žízeň. Než nám za hodinu odjížděl bus do Zlína, tak jsme vypili kávu a já dvě piva a manželka dvě Velké limonády. Ve Zlíně jsme navštívili vietnamské bistro v podchodu a elegantně se tak zbavili starosti, cože to budeme mít k večeři.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Halenkovice mají sice minimum historických památek, ale zato je obklopuje velice hezká příroda chřibského podhůří. Tomu jsou také přizpůsobeny trasy turistických cest. Po té červené, zestupující z protějšího hřebene dolů do doliny jsem už dvakrát šel a vyhlídky z ní jsou opravdu skvělé. Zelenou okružní vyhlídkovou trasu - až na skálu Budačinu - naše botky ještě neviděly. Ale prý je to cesta moc pěkná a tak si ji někdy ( samozřejmě mimo léto) určitě projdeme ...

Ostatní informace

Stará lidová fráze o dědině kvůli jejímu obrovskému katastru tvrdí, že prý : "Kdo chce poznat Halenkovice, mosí tady chodit 3 měsíce !" Nám na prohlídku obce stačily 3 hodiny. Ale věřím, že kdyby nebylo toho šíleného vedra, tak by se nám tady líbilo víc !