Za skalním tajemstvím Kudlovické doliny

První den mé - kvůli nemoci poněkud posunuté a zkrácené - dovolené se budím do překrásného rána. S manželkou sjíždím dolů do města a tady se naše cesty dělí. Zatímco ona chuděra musí ještě dnes v pracovním procesu pomáhat budovat kapitalismus v Čechách, já jedu na další objevnou výpravu. Kam ? No přece do mých čím dál oblíbenějších Chřibů ! Ze Zlína mi jede v 5.40 bus do Uherského Hradiště, tady přestup na spoj na konečnou v Kudlovické dolině. Zastávka s točnou se jmenuje Dolina, ale ve skutečnosti busový spoj končí už na okraji hluboce zařezaného, na 5 km dlouhého údolí. Protože základem našeho lidského bytí je kvalitní snídaně, vrhám se napřed na svačinu. Až o něco později se láskyplně zakusuji do zapálené startky a plánuju kroky příští. Moje další pouť vede v délce asi 2.5 km velmi nepříjemným úsekem po velice úzké silničce, kde je v dnešní všední den abnormálně hustý automobilový provoz. Protijedoucí auta mají problém se vyhnout sobě navzájem a ne ještě debilnímu procházejícímu pěšákovi ! No je to chvílemi docela horror. Člověk ani nemá čas se kochat procitajícím listnatým lesem, kterým po celé trase procházím, protože projíždějící řidiči se drží myšlenky : "Čím je užší tá silnica, tož tým pojedu větší rychlosťů - hlavně ať to mám rychlo za sebú !" Po 1.5 km protínám červenou tur.trasu z Halenkovic do Košíků a dál na Budačinu a po dalším 1 km se dostávám k altánku a prvním značkám nové, žlutě značené trasy, kterou pro radost všem "skalním" turistům vyznačili nadšenci z Košíků.

Takže chvilku oddech, ještě si prohlédnout opodál stojící barokní sloupek s reliéfem sv.Huberta a hurá na trasu ! Žlutá vede vlevo na lávku přes potok a vzápětí začíná ostře stoupat. Dalo by se říct, že vede rovno hore horů !! Naštěstí to asi po 400 m žlutou značku omrzí a zabočí vlevo po vrstevnici pod strmé úbočí kopce, z něhož na mne mezi kmeny stromů přátelsky pomrkávají první skalní výchozy. Nacházím se na místě zvaném Vlčí jámy - (pro mě je to ale "Země zaslíbená", pokud použiji parafrázi na pana spisovatele Stehlíka) - protože všude kolem trčí ze země dokonalé ukázky karpatského flyše. Vidím tu skalky, balvany i soustavy pískovcových a slepencových skal fantastických tvarů. Jejich stěny jsou promodelovány voštinami, lištami, převisy a všemožnými dutinami a puklinami do podob, příhodných k okamžitému vystavení v jakékoliv Galerii nejen v Česku, ale i v zahraničí. Shazuji batoh a jdu je do strmého svahu obdivovat jen s fotoaparátem hezky zblízka. Když se dostanu k poslednímu rozložitému skalnímu útvaru, tak k velkému překvapení zjistím, že skalní pás tu nekončí, ale má až do "nedohledna" další pokračování ... a že od teď se můžu klidně držet jen žluté značky. Ti, co trasu vyznačili, totiž nevynechali ani jeden jediný důležitý útvar ! Stezka se proplétá cik cak mezi nimi a kdybych se jí svěřil hned od samého začátku, nemusel jsem se teď vracet dolů z kopce pro těžký batoh ! Ale já se rád řídím rčením :"Důvěřuj, ale prověřuj !"

Skály Vlčích jam jsou nejkrásnějším skalním seskupením, které jsem dosud v Chřibech viděl. Svojí rozlohou - délka asi 700 m - dosahují parametrů menšího skalního města, ale shluky skal jsou od sebe odděleny a chybí chodby, náměstíčka a Vysoké skalní věže, které známe odjinud. Ale jinak je tu už všechno, co nabízí také vzdálená "konkurence" ve východních Čechách. Skály mají vzestupnou gradaci - začínám u sotva 7 m Vysokých útvarů a svoji cestu končím pod mohutným blokem, který má výšku snad až 15 m. Okolo proďobané stěny skalního útesu se za pomoci dřevěných schodků vydrápu až na vrchol. Tato mohutná skála je posledním útvarem skalního města Vlčí jámy a já až do večera žiju v domnění, že to je ta pověstmi opředená "Miláčka" ... než doma na netu zjistím svůj omyl. Na buku visí cedulka s nápisem Pískovce - Skalky 406 m a vedle na hřebeni vzniká novodobý kamenný mužik. S radostí tam také přidám Kamínek, abych se sem mohl vrátit. Pak už mířím po žluté značce nádherným Bukovým lesem k lesní cestě, ta mne po vrstevnici vyvádí z lesa na okraj lánů a pastvin nad obcí Košíky. Je to velmi hezké výhledové místo, největší dominantou je samozřejmě silueta blízkého hradu se známou "lípou neviny". Je ale horko, proti mému časovému plánu jsem se hodně dlouho zdržel na Vlčích jamách - už je 11.hodin - a tak jsem moc zvědavý, jak dodržím svůj dnešní průzkumný plán, když mně jede poslední bus ze Salaša v 18.00 hodin!

Přesedlám na červenou značku a plazím se otevřeným terénem do kopce ke Sklepisku. Přitom od sebe odháním dotěrný hmyz a přemýšlím o Slunci, naší "Hvězdě přejasné", krásné ... jak je asi staré a jestli také trpí, tak jako my lidé, stařeckými chorobami ... Jak jinak si totiž vysvětlit tu okolní 40 - ti stupňovou teplotu, než že si Oskar popletl světadíly a pouští na nás paprsky určené rovníkové Africe !! Konečně Sklepisko ... Za jiné roční doby moc hezké místo, dnes se mi tu ale vůbec nelíbí. Není tu žádný stín a jenom co vytáhnu svačinu, tak se na ni vrhnou vosy ! Po pár soustech troubím na ústup a raději valím dál. Značka se na konci Louky vnoří do lesa, který už bohužel neposkytuje žádný chladivý stín. Před Kozincem potkáme modrou značku. Chvilku společně kráčíme vlevo a pak klesáme na ohrazenou pastvinu. Moje červená pokračuje dál přes ni a vůbec nebere ohled na el.ohradníky. Na konci Louky mne zvědavě pozoruje přežvýkající skot a čeká co udělám : tady se totiž drát el.ohradníku nachází právě v takové výšce, že nastává přímo Hamletovské dilema : "Přelézt anebo podlézt ?!?" Nakonec ale vše dobře dopadne. Zklamaný skot otráveně odvrací zrak a začíná znovu přežvykovat a mne v hlavě naskočí vzpomínka na dobu základní vojenské služby : šel jsem tehdy s mazákem jako člen průzkumné hlídky terénem právě s takovýmto el.ohradníkem a soudruh mazák si ho frajersky odsunul hlavní samopalu. Nikdy nezapomenu na ten užaslý pohled v jeho vytřeštěných očích, když potom jak ve zpomaleném filmu padal s křečovitými pohyby naznak do trávy ... Ale zbraň svěřenou mu pracujícím lidem - (pod vedením KSČ) - z ruky nepustil !!

Další moje cesta vede po stoupající zpevněné lesní cestě, která brzy ale ztrácí svoji původní podobu a až na rozcestí pod Komínky je vysypána šotolinou ! Začíná to být jakési nové poznávací znamení Chřibů - všude tam, kde vedou důležité turistické trasy a cyklostezky - začíná být takto nechutně upravená cesta. Což mi vzápětí potvrzuje skupinka cykloturistů, která se u mne zastavuje a "dáváme řeč". Kluci a pěkné cérky jsou až z Nové Paky, chvíli si navzájem lichotíme slovy o krásách Českého Ráje, Jeseníků a Valašska a vzápětí svorně nadáváme na komunikace v buchlovských horách, po kterých se nedá ani chodit, natož na kole jet !!! Pak jim ještě podle mapy radím zkratku do Otrokovic, loučím se s nimi a usedám na okraji lesa k odpočinku a opožděné polední přestávce. Vytahuji svačinu a kochám se pohledem na protější 50 m vysoký svah, po kterém se na skalnatý, ale zarostlý vrchol Komínských skal plazí davy turistů, aby se vzápětí od jediné slušné vrcholové skály s vytesanými schody zklamaně vraceli zpět ... Pohled na hodiny mi prozradí, že dneska už své plánované průzkumy nestihnu, kdybych se rozkrájel ... A tož tedy drastická redukce mojého dnešního cestovního plánu, ale pokračování až po odpočinku - (a pro čtenáře příště...)