Neodhalené tajemství hradu Housky

Kam a jak jedeme?

O tajemné hradu Houska, ležíci v mírné pahorkatině asi 12 km od hradu Bezděz, se toho již hodně napsalo. Hlavně proslul svou údajnou dírou do pekel v hradní kapli. Housku jsem už navštívil několikrát, z žádným pekelníkem jsem se zatím nesetkal a tak jsem usoudil, že nastal čas pokusit se opět poodhalit roušku tajemství.

Přijeli jsme na malé nádražíčko v Oknech, jednu stanici od Doks směrem na Bakova. Začínala houbařská sezóna a tak nám to nedalo a trochu jsme se potoulali po místních krásných lesích, ale bohužel, houbařů bylo víc než hub. Napojili jsme se na červenou turistickou značku, na kraji lesa jsme konečně našli pěkného hříbka, přešli jsme silničku a vešli do malebné vesničky Žďár, kde jsme obdivovali hlavně několik půvabných roubených chaloupek a stylou, zrestaurovanou kapličku. Prošli jsme vsi, pak jsme pokračovali dále po silnici, až jsme se dostali i do další hezké vsi Kruh. I tady se našlo několik zachovalých chaloupek. Pomalu jsme stoupali, před cílem nám to opět nedalo a vběhli jsme do lesa, ale opět bez úspěchu. Došli jsme do Housky kolem stylové hospůdky U posledních sil, ale nám přeci jenom ještě nějaká síla zbývala a tak jsme odbočili z cesty luční cestou k Luňákově kapli. Jedná se o trojbokou barokní kapli mezi třemi chráněnými lípami. V místních pověstech se hovoří, že na tomto místě bývala bezedná studna vedoucí až do samotného Pekla, kterou vylétávali čerti a škodili kde komu. Lidé se pokoušeli studnu zasypat, ale marně, až teprve když otvor zavalili kamennými deskami a pro jistotu nad otvorem ještě postavili kapličku, přestali odtud čerti létat. Kaple dlouhá léta chátrala, až teprve v roce 2002 byla úspěšně restaurovaná. Fresky ve výklencích zpodobňuji sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a Nejsvětější Trojici. Od kapličky jsme zamířili k samotnému hradu, míjíce cestou davy návštěvníků. Nádvoří bylo plné, nová prohlídka ,- začíná vždy v celou-, se měla konat téměř za hodinu, stánky z občerstvením se nám zdály být enormě předražené a když jsme uvážili, že jsme tu vlastně už byli několikrát, rozhodli jsme se k návratu stejnou cestou.

Jak jsem podotkl, hrad Houska je obestřen mnoha záhadami a temným tajemstvím. Na místě hradu prý stávalo hradiště již v 9. století. Hrda sám byl založen někdy koncem 13. století a je zajímavé, že neměl strážit žádnou důležitou zemskou cestu jako blízký Bezděz, ale svou stavbou, jako by měl ochraňovat cosi uvnitř, aby se nedostalo ven. Hrad opravdu tajemnou až magickou historií, plnou bájí a pověstí skoro hororových. Záhodologové často hovoří o tajemných zjeveních, o průniků bytostí z jiných dimenzí apd.

My jsme si tentokrát nechali chuť na setkání s tajemnem zajít. Vrátili jsme se do obce Kruh, kde jsme se dobře občerstvili v místním pohostinstvím, navštívili hřbitůvek s náhrobním kamenem rytíře Hrzána z Harasova a dokonce jsme podél silnice našli i pár kýžených hříbků. Navrátili jsme se zpět do Oken, kde jsme počkali na vlak.

Za čím jedeme?

Za tajemstvím obestřeným hradem Houska a za malebnou krajinou Kokořínska.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nakonec jsme nabrali sil v pohostinství v Kruhu. Je zde zázračný klid, prostředí i ceny velice líbivé.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vesnícké roubenky, a hlavně magické tajemno dýchající na nás téměř na každém kroku.

Ostatní informace

Na hrad samotný jsme nakonec nešli, takže jediné do čeho jsme investovali bylo jízdné a základní občerstvení.