Plte na Váhu aneb na vorech kolem hradu Strečno

Kam a jak jedeme?

Plavba po slovenských řekách na dřevěných vorech neboli pltích je záležitostí jistě zajímavou, pro běžného českého turistu ne zcela obvyklou a možná i proto poměrně lákavou. Takový vodní výlet je navíc vhodný pro celé rodiny (děti ale musí mít min. 3 roky), protože je více o pohodě a relaxu než o vyplavení adrenalinu. A na Váhu navíc můžete počítat nejen s krásnou přírodou, ale i s pozoruhodnými pamětihodnostmi, které potěší zejména obdivovatele středověkých hradů v různém stádiu zřícenosti.   

Plavbu jsme absolvovali v rámci několikadenního pobytu na Slovensku, zaměřeného hlavně na návštěvu Sulovských skal. Proto jsme také vory na vodní hladině kombinovali s autobusem (tento region je ovšem dopravně dobře dostupný po silnici i železnici). Začátek plavby na pltích proběhl na Pltisku Bariérová, kde je i parkoviště u silnice spojující Strečno s Martinem. V blízkosti Pltiska se nachází také železniční tunel nebo hranice martinského a žilinského okresu.

Za čím jedeme?

Jedná o klasickou odpočinkovou záležitost, kterou doprovázejí tradiční – veselé i vážné – a v různých variantách už stokrát slyšené prupovídky krojovaných pltníků. Ten starší většinou baví společnost a ten mladší mu s lehce poťouchlým úsměvem naslouchá. Je, samozřejmě, dobré, pokud na plti vyjde počasí a doporučuje se na závěr absolvovat prohlídku hradu Strečno, popř. vyzkoušet výstup na Starhrad neboli Staré Strečno. A v případě zájmu je prý možno si také domluvit doplňkový program spočívající v pikniku v podhradí.

Zejména pro rodiny s dětmi se jedná o neobvyklý zážitek, zpestřující pobyt v oblasti Malé Fatry. Navíc je potřeba si uvědomit, že prapočátky pltnictví na Váhu, který je nejdelší řekou na území Slovenska, se datují až někam do 11. století. Někdy cesta těchto vorů z Liptova vedla dokonce až do Černého moře. Skutečný soumrak pak pltím nastal teprve na přelomu 19. a 20. století a díky železnici tento druh dopravy zanikl ve 30. letech minulého století.

K obnovení této tradiční dopravy jako turistické atrakce došlo na Váhu v roce 1999. A my se díky tomu můžeme i dnes na chvíli vrátit do dob dávno minulých a v průběhu plavby strečnianským průsmykem s množstvím meandrů si užít krás okolní přírody i netradičních pohledů na oba zdejší hrady. Podle mnohých je navíc tento úsek řeky tím vůbec nejkrásnějším, navíc opředeným dávnými legendami a rozmanitými příběhy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností ke stravování a ubytování je v této lokalitě – za normální situace – dost a dost. Musíte však počítat s tím, že zde také bývá dosti plno. Oblast je to zkrátka atraktivní a mnozí turisté se navíc rozhodli (znovu)objevit zemi našich východních sousedů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Tento úsek jsme již projeli na kole, vlakem, autobusem i na voru. A vždy se nám tu líbilo. Navíc od hladiny Váhu je ten pohled na středověké hrady zase trošku jiný, možná i krásnější.

Nelíbilo: Silnice kolem říčního toku by mohla být méně frekventovaná (nebo alespoň neviditelná a neslyšitelná) a také podmínky k fotografování nebyly vždy ideální (sluncem ovšem neotočíš). 

Ostatní informace

Samotná plavba je vzdálenostně dlouhá asi 7 kilometrů a časově trvá přibližně hodinu (udává se 50 až 75 minut v závislosti na stavu hladiny Váhu s tím, že se pluje od 9. do 16. hodiny). K dispozici je celkem 10 pltí s přepravní kapacitou 12 osob. Posádku typové pltě tvoří dvojice pltníků v tradičních krojích, kteří jsou údajně schopni své průvodcovské povinnosti plnit ve slovenštině, angličtině, němčině a francouzštině. Za plavbu zaplatíte jako dospělý 10 €, jako dítě do 10 let jen 5 €. Takže třeba proti Oravě je zde vlastně dost levně a navíc se zde pluje od dubna do října.