Podivuhodná hora Minovka.

Kam a jak jedeme?

Mezi zajímavá pohoří Sušicka zcela jistě patří Budětická vrchovina. Vypíná se nad levým břehem řeky Otavy mezi Sušicí a Rabím. Jejím nejvyšším vrcholem je Čepičná ( 671 m.n.m.). Oblast je zahrnuta do chráněného území přírodního parku Buděticko. Hora Minovka ( 555 m.n.m.) je vzdálená necelý kilometr od Sušice severovýchodním směrem. Přímo pod jejími svahy vede silnice ze Sušice do Horažďovic. Hora samotná má dva vrcholy, severní je součástí pastviny, vyšší jižní má čepičku z borového lesíka. Její svahy pokrývají z větší části louky a několik menších remízků. Jižní svah hory to jsou vysoké skalní stěny bývalého vápencového lomu. Jak se dostala ke svému jménu je pro mě záhadou, ale v tom nespočívá její podivuhodnost. Proč tedy celkem nenápadná hora je tak výjimečná? Odpověď se tedy vydáme hledat.

Za čím jedeme?

Ze Sušice jdeme po silnici při levém břehu řeky Otavy. Až k benzinové pumpě nás provází modrá značka. Hora nás vítá vysokou vápencovou skálou pod kterou procházíme cestou k západu. Po levé straně protéká potůček za ním je oplocení sběrny starého železa. O něco výše potok přecházíme na jeho levý břeh a jsme na křižovatce čtyř cest. Ta naše se stáčí na sever a je označena zákazem vjezdu. Cesta končí u samoty a dále jdeme po loukách hezkého údolí. Po pravé straně je pás lísek, borovic a mnoha jiných keřů. K potoku přitéká malá stružka z nedalekého pramene. Na první pohled by nikdo neřekl, že stojíme u pramene s léčivou, slabě radioaktivní vodou. Pokládám si otázku zda mohla voda něco udělat ve vápencích ze kterých vytéká. Hora si některá svá tajemství prostě střeží. Další výjimečnost tohoto údolí spočívá v rozdílném podloží. Na levém břehu končí vápence pošumavského krasu, na druhém je podloží tvořené rulou. Zatímco flora nalevo od potoka v době vegetace hýří barevností, opačná strana je z tohoto pohledu hodně chudým bratříčkem.

Stezka nás vede mezi stromy a začínáme stoupat. Je sice březen, ale sníh ještě pokrývá louky pod vrcholem. Ve stromech nad námi se ozývá sojka, ale ptačí osazenstvo složené z větší částí ze sýkorek na varování moc nedbá. Jsou jich tu snad stovky. Les končí a před námi je louka ze tří stran ohraničena trnkovými keři. Další průchod je nemožný, zbývá zdolat dosti prudký svah. V jeho horní části z třešňového sadu zbylo několik starých stromů. Prolézáme pásem křoví a před námi se otevírají pohledy jako z pohádky. Nejblíže k nám je několik několik vrcholů Budětické vrchoviny. Postupně se díváme na Šumavu, Svatoborskou vrchovinu a do údolí řeky Otavy. Prostě nádhera na druhou. Jsme na severním vrcholu a jdeme na jižní. Ten je ukryt v lese a jen červenobílá tyč mezi stromy nám oznamuje, že výše to už dnes nepůjde. Na východním svahu se pasou srnky, nechceme rušit a pokračujeme při okraji lesa k lomu. Bílé skály postupně zarůstají stromy, podzim tu je skutečně krásný. Docházíme k dolní části lomu k pěšince, která je dosti výrazná. Mám psí společnici a tak se jdeme podívat na feťácký domeček. Bez ní bych sem nešel. Domeček doznal změny v podobě závěsu u vchodu. Několik jehel a plechovek od ředitel je skryto uvnitř. I to je bohužel současnost. Jinak je odtud hezky pohled na skalní stěny lomu. Vracíme se na louku a sestupujeme k silnici. Provoz je tu dosti silný a tak volíme cestu po louce za příkopem. Docházíme k benzince a naše vycházka na tajuplnou Minovku se stává minulostí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nahoře to více foukalo, tak místo na pivko míříme k automatu na nádraží na jednu kávu. Jinak se dá najíst v nedaleké hospodě. Sušice je město pohostinné a o ubytování tu také není nouze.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tenhle jedinečný kopeček je nádherný v každé roční době. Chodíme sem dosti často a pokaždé objevíme něco nového. Při loňské Jarní návštěvě kvetlo v údolí několik prstnatců májových a o něco později lilie zlatohlavé. Lidé sem skoro nechodí a pro mě je to místo kam se často a rád vracím.

Ostatní informace

Délka vycházky je kolem tří až čtyř kilometrů s převýšením okolo osmdesáti metrů. Cesty tady v podstatě nejsou a jen několik stezek tu vyšlapala zvěř.