Prachatice – historie a památky města, pivovar a rozhledna Libín

Město leží v Šumavském podhůří, do Strakonic je to 40 km na sever, do Českých Budějovic 45 km na východ.

Již na počátku raného středověku zde byla křižovatka obchodních cest - od severu k jihu vedla Jantarová stezka, Čechy s Bavorskem spojovala Zlatá stezka, po které se k nám vozila sůl.
Zde na Živném potoce byla v 11. století založena trhová osada. První písemná zmínka o ní je v listině krále Vratislava II. z r. 1088. Druhá osada - Nové Prachatice - vznikla nedaleko přibližně po polovině 13. století. Již na počátku 14. století byl v centru založen gotický kostel sv. Jakuba Většího, patrona poutníků a obchodníků. R. 1323 městu bylo pronajato mýto na Zlaté stezce a získalo právo týdenního trhu (každý čtvrtek).

Ke vstupu do města sloužily dvě brány - Písecká (zvaná Dolní) byla na severu a Pasovská (zvaná Horní) na jihu. Na Zlaté stezce byly Prachatice na cestě od hranic až k Písku jediným opevněným městem, proto se zde obchodníci často ubytovávali.

K rozvoji města došlo po r. 1381, kdy král Václav IV. mu udělil právo skladování a prodeje soli.
Husitské války však byly pro město pohromou. Při 2. útoku r. 1420 byla většina obyvatel pobita a město obsadili táborité. Město nakonec získali táborité. Po vyhlášení kompaktát uznali Zikmunda Lucemburského za krále a díky tomu bylo r. 1436 přijato mezi královská města, ale jen na rok - pak král použil město jako zástavu. Práva solného obchodu a skladu mu byla ponechána.

Počet obyvatel se zvyšoval. Okolo 1. pol. 15. století se zpevňovalo opevnění. Původní zemní val z 1. pol. 14. století byl nahrazen kamennou hradbou, která se zachovala v zadních fasádách domů. V té době se začaly stavět ve městě první kamenné domy.

16. století znamenalo pro město období rozkvětu. Obchodovalo se nejen se solí, prodávali se i kapři z obecních rybníků, máslo, slad, vyhlášená žitná pálenka a také pivo. Bylo dokončeno městské opevnění, postavena radnice (dnes známá jako Stará radnice) a přestavěn kostel sv. Jakuba v pozdně gotickém slohu, který patří mezi nejvzácnější architektonické památky jihočeské pozdní gotiky. Ani bohatí majitelé domů nezůstávali pozadu. Stavěly se renesanční domy nebo aspoň přistavovaly klenuté mázhauzy, domy se zdobily renesančními malbami.

Tento slibný rozvoj ukončila třicetiletá válka. Mnoho měšťanů bylo povražděno, město přišlo o svá privilegia i o svůj majetek, ani dovoz soli již nebyl tak výnosný. R. 1647 bylo město ještě postiženo morovou epidemií. Obyvatelstvo hledalo nový způsob obživy, začalo se zde se zpracováváním dřeva. Díky tomu nebyly prostředky na stavbu nových domů, ani na úpravu stávajících, proto se zde řada domů zachovala v původním renesančním slohu. Možná i proto bylo r. 1981 zachovalé historické jádro se zachovanými městskými hradbami vyhlášeno Městskou památkovou rezervací. Jen je škoda, že tuto starou výstavbu silně poničil velký požár r. 1832, kdy bylo poškozeno celkem 137 domů, včetně kostela sv. Jakuba.

Významnou událostí bylo r. 1893 zavedení železničního spojení mezi Prachaticemi a Vodňany, později i s Volary, což umožnilo rozvoj průmyslu a modernizaci města.

My jsme si město prohlédli hodně zhruba, vlastně jsme prošli jen Velké náměstí, hlavně proto, že bylo neskutečně vedro, což není ideální počasí na prohlídku města. To, co jsme viděli, nás však utvrdilo v tom, že se sem musíme vrátit na delší dobu. Snad se nám to povede, pak sem přidám i víc fotek.

Prohlídku doporučují začít na Malém náměstí a do centra projít Dolní bránou. Ještě před tím jsou vlevo v parku největší sluneční hodiny ve střední Evropě. Byly sem nainstalovány poč. 70. let 20. století a je to plastika z kamenných vápencových bloků.

Na Malém náměstí u fontány začíná naučná stezka, která vede po obvodu historického jádra - kolem hradeb. Na trase je 5 tabulí s informacemi právě o tomto městském opevnění a jeho vývoji. Bylo dokončeno ve 2. čtvrtině 16. století - parkánové hradební zdi měly sedm dělových bašt. Polovina této zdi je nyní volně přístupná.

Po návratu z tohoto okruhu se do centra projde Dolní bránou, též Píseckou. Ta umožňovala vstup do starého města ze severu. Byla součástí parkánových hradeb. Původně zde byl padací most, kola kladek jsou stále nad průchodem vidět. Ještě bylo možno spustit ochrannou mříž. Nyní jsou uvnitř výstavní prostory.

K bráně je přistavěn sgrafity zdobený Heydlův dům – původně gotický měšťanský dům, který byl po r. 1540 renesančně přestavěn. Na něj téměř navazuje pozdněgotický kostel sv. Jakuba Většího, který patří mezi nejvýznamnější a nejstarší zdejší památky. Byl postaven na přelomu 13. a 14. století v souvislosti se založením obchodní Zlaté stezky. Nynější podoba je z let 1505–1513, podle dendrologického průzkumu je krov ze dřeva, které bylo poraženo v letech 1474 – 1475. Jen tento krov je důmyslné tesařské dílo, kde nebyl použit žádný hřebík. Jižní 53 metrů vysoká věž byla r. 2006 zpřístupněna veřejnosti.

Zleva za kostelem je jednopatrová městská škola. Tento původně pozdně gotický dům byl r. 1557 renesančně přestavěn. Fasáda je v úrovni patra zdobena psaníčkovým sgrafitem.

Další zajímavý je dům na Kostelním náměstí čp. 34 - dvoupatrový renesanční měšťanský dům má barokní obraz korunovace Panny Marie. Jak se však jde dále na Velké náměstí, tak je snad jeden dům hezčí než druhý. V Křišťanově ulici čp. 36 je úzký dům, nazývaný též U sv. Kryštofa. Prošel složitým stavebním vývojem. Část sgrafitové výzdoby byla restaurována v letech 1995 – 1997.

Ale to už jsme na Velkém náměstí, kde je zachována stará historická dlažba. Na severní straně je Sitrův dům (Velké nám. čp. 13), patří mezi nejzajímavější památky ve městě. Tento původně gotický dům z doby před r. 1555, byl r. 1604 renesančně přestavěn a tuto podobu si zachoval. V domě se dochovaly gotické sklepy i gotické zdivo přízemí i patra. Od r. 1954 v domě sídlí Prachatické muzeum.
Od něj vlevo je Národní dům, který od r. 1900 vlastní TJ Sokol. Ta ho nechala pro svoji potřebu přestavět. Výzdoba byla obnovena z doby z poč. 20. století.
Za rohem je dvoupatrový renesanční Knížecí dům z r. 1572. Sgrafita, která znázorňují biblické, bitevní, lovecké a alegorické scény, byly objeveny až r. 1889. Na domě jsou německé nápisy, což není běžné.

To už jsme na západní straně náměstí. Zde je Nová radnice, která je dominantou celého náměstí. Byla postavena v pseudorenesančním slohu r. 1903, kdy již stará radnice nestačila potřebám města. Mimo přízemí má bohatou sgrafitovou výzdobu. Je zde znázorněna i doprava soli soumary po Zlaté stezce. Na věži pod hodinami je obraz, kdy do města přiváží poslové krále Václava IV. městská privilegia.

Stará radnice je na rohu vlevo. Byla postavena v letech 1570 – 1571 na místě rožmberského paláce. Hlavní trakt této třípodlažní budovy je podsklepen – jsou zde dvě patra sklepů. Ta spodní je vyhloubena pod náměstím. Do dnešní doby se téměř dochovala původní renesanční podoba. V přízemí jsou dochovány původní renesanční klenby a zrekonstruované malby. V budově je kromě řady sálů také infocentrum. Doporučují projít do dvorku podívat se na staré arkády.

Mezi radnicemi je Obecní dům, kde je dnes Městské divadlo a v patře městský úřad. Na fasádě domu je původní znak města, který byl používán do r. 1935.

Na jižní straně zmiňují renesanční měšťanský Bozkovského dům, kde je nyní Galerie. Když byly v podloubí odkrývány znaky měšťanských rodů, byl nalezen i malířův nápis: „Vymalováno jest, ale není zaplaceno.“

Na východní části je sice cela řada zajímavých domů, ale vyzvedají Rumpálův dům s podloubím, který byl postaven v pol. 16. století. Je zdoben zajímavou sgrafitovou technikou. Po r. 1671 ho získalo město a zřídilo v něm městský pivovar a později sladovnu. V letech 1851 - 1916 ho vlastnilo právovárečné měšťanstvo.

To už jsme se dostali k zdejšímu vaření piva. Kdy přesně se zde začalo vařit pivo, to není doloženo. První písemná zmínka o tom je z r. 1379. Pokračovalo se až do doby husitských válek. Již v pol. 15. století je zde třicet mistrů sladovnického řemesla. Okolo poloviny 16. století si zde Rožmberkové založili panský pivovar. R. 1569 se různé městské pivovary sloučily, aby byly konkurence schopnější. Již tehdy se pivo vařilo na náměstí. Během třicetileté války došlo k úpadku všeho, tedy i pivovarnictví. Panský pivovar brzy začal prosperovat. Hůř se vedlo měšťanskému pivovaru, který své pivo od r. 1671 vařil ve svém Rumpálově domě - své pivo však mohli nabízet pouze ve městě. Až zhruba v 19. století se situace otočila. Po požáru byl měšťanský pivovar zmodernizován a panský mu již tolik nekonkuroval. Na přelomu 60. a 70. let 19. století byl za Píseckou bránou v blízkosti přírodního pramene postaven nový pivovar. R. 1899 panský pivovar vyhořel a již nebyl obnoven. Až do 90. let 20. století se zde pivo již jen skladovalo a stáčelo. Měšťanský pivovar tak zůstal ve městě jako jediný pivovar, který ještě před 1. světovou válkou zavedl strojní pohon. Přežil 1. i 2. světovou válku, ale r. 1949 byl jeho provoz ukončen. Až r. 2015 bylo vaření piva obnoveno v Pivovaru Prachatice, ke ktrému se dostanete z Velkého náměstí Solní a Horní ulicí. Existuje však i průchod z jihozápadního rohu Velkého náměstí.

Když mluvím o Prachaticích, musím se také zmínit o zděné rozhledně Libín, která je na katastru města, i když je 6 km na jih od centra města (červeně značená trasa vás tam dovede). Byla postavena ve tvaru válce Šumavským klubem turistů v letech 1881 - 1883 na Libíně (1093 m), nejvyšší hoře šumavského podhůří. Při jejím slavnostním otevření zde již stála hájenka a chata, kde se turisté mohli občerstvit. Během 2. světové války věž sloužila jako vojenská pozorovatelna. Po válce zůstaly objekty na vrcholu kopce opuštěny a chátraly.

Již však r. 1964 bylo vyměněno schodiště a okna a věž dostala novou omítku – uvnitř i zvenku. Od r. 2007 jsou na vyhlídkovém ochozu panoramatické tabule s popisem výhledu. R. 2008 bylo nedaleko otevřené lanové centrum. Věž je 27 metrů vysoká a je otevřena celoročně. Po vystoupání 138 schodů (+3 venkovní) se otevře kruhový výhled na Prachaticko, Písecko, Strakonicko, Českobudějovicko, na panorama Šumavy, lze dohlédnout na Novohradské hory a Brdy. Za dobré viditelnosti jsou vidět dokonce i na Alpy.

U chaty je pravděpodobně funkční turistická chata a je otevřené občerstvení – jen nevím, zda také celoročně.

Městem jsme projížděli, nespali jsme zde. Velmi dobře jsme se najedli v pivovaře, kde jsme samozřejmě ochutnali i jejich vynikající pivo.

Město je skutečně nádherné. Myslím, že jsem ani nezmínila všechny památky. Nám stačilo vidět Velké náměstí, abychom se do něj zamilovali.

Kromě prohlídky města je zde možnost i turistického vyžití.

Z města vede od Žižkovy skalky, výrazného skalního útvaru jen kousek na sever od historického centra, 920 metrů dlouhá Svatopetrská naučná stezka. Vede podle křížové cesty ke kostelu svatého Petra a Pavla.

Tato NS je součástí 15 km dlouhého turistického okruhu Vyhlídková stezka kolem Prachatic.

Přes město vede červená turistická značka. Vede od rozhledny Libín přes žel. stanici Prachatice – Lázně (4,5 km) k Žižkově skalce (1,6 km). Pokračuje po Svatopetrské naučné stezce až do Husince (5,5 km), kde je městská památková zóna a nechá se stále dál a dál pokračovat, příp. měnit barvy trasy apod.

My jsme se k rozhledně vydali po modré od jihu z rozcestí Sedýlko (2 km), kde je i velké parkoviště.

Prachatice – historie a památky města, pivovar a rozhledna Libín na mapě