Předvánoční toulání pod hradem Zvěřincem

Kam a jak jedeme?

Lehounký sněhový poprašek milosrdně pokryl krajinu i s blátem a navodil tak předvánoční atmosféru. Rozhodl jsem se toho využít a trochu se potoulat lesy obklopujícími nejvýznačnější památku Českého Meránu. Vypravil jsem se proto na zříceninu středověkého hradu Zvěřince v samém srdci Českého Meránu.

Za čím jedeme?

Hned v úvodu jsem zažil po dlouhé době radostnou událost. Potkal jsem nefalšovaného tuláka i s pejskem, kteří právě vstávali. tak jsme chvíli popovídali, já mu ukázal cestu dál. Bylo to příjemné překvapení.
Cesta mě vedla sněhem zaprášeným krajem po polních a lesních cestách i docela neznatelných stezkách, kudy chodí jen zvěř. Okolí bylo takové tklivé, nebe pošmourné, všude velebné ticho. Nálada okolí sváděla k přemýšlení a rozjímání, zvláště, když se kvapem blíží závěr roku. Už zase, stále jakoby rychleji nebo se to snad jen zdá?
Když jsem se vyšplhal až na místo, kde kdysi stával hrad, našel jsem (nepřekvapivě), již jen pozůstatky valů a příkopů, po stráních pak rozsypané kamení z dávných hradeb. Zvěřinec není tak známý a proslulý jako jiné hrady, ovšem i on má velice zajímavou historii. V jeho zdech podle pověsti kdysi dlíval při svém vyhnanství z Prahy jeden z nejslavnějších Čechů, Mistr Jan Hus. Pobýval tu snad u svého dobrého přítele, majitele hradu, rytíře Václava ze Zvěřince, zřejmě na podzim roku 1413. V okolí podle dosud zachovalých památek Hus kázal venkovskému lidu, Dodnes v Úklidě mají Husovu lípu, u Petrovic Husovu kazatelnu, ap.
Další významnou osobností spojenou s hradem Zvěřincem, byl největší z básníků, Karel Hynek (Ignác) Mácha. Rod Máchů žil v nedalekých Měšticích, kde se narodil i básníkův otec. Sem k tetě a strýci Mácha přijížděl jako dítě i student na prázdniny a s přáteli podnikal romantické výlety po okolí. Jsou doložené pobyty v letech 1828 a 29. Mácha dokonce několikrát na zřícenině přespal. Dodnes má na vrcholové skalce bývalého hradu pamětní desku. V nejznámějších Máchových dílech, v básni Máj a v próze Cikáni, se objevuje řada prvků z krajiny Českého Meránu, neboť vzpomínky na mládí v básníkovi zůstaly.
Prodlel jsem na vrcholu nějakou tu chvíli, při níž jsem se zamýšlel nad minulostí, což mi ovšem nebránilo chutně posvačit. Dále jsem se vydal hlubokými lesy obloukem zpět k Sedlecké kotlině, přitom jsem míjel řadu zajímavých kamenů, jichž je zde jako máku.
Výšlap jsem zakončil v hospůdce, kde jsem se po celodenním putování zahřál. Byl to vskutku vydařený den.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití z vlastních zásob. Na konci výšlapu pak možnost občerstvení v Hospůdce pod lipou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výšlap byl kouzelný, sníh mu dodal tu pravou atmosféru.

Ostatní informace

Platilo se pouze za občerstvení v hospodě.