Procházka Jihlavou

Kam a jak jedeme?

Po návštěvě Rokštejna odjíždíme vlakem zpět na hlavní jihlavské nádraží, odkud nám málem ujede vlak do stanice Jihlava - město, protože až v posledních minutách přijdeme na to, že nástupiště č.2 a 3 se nachází několik set metrů nad tím prvním !

Za čím jedeme?

Naši procházku městem začínáme od mohutné a odstrašující nádražní budovy, která se nám do dnešních časů zachovala z doby budování vyspělého socialismu. Nad nádražím zprvu větší stoupání ulicí legionářů směrem k centru, na křižovatce procházíme pod trolejemi - tak jako Zlín, tak i tady je používán jako prostředek MHD ten známý autobus, který má nad střechou tykadélka.

Stoupání se zmírňuje a ulici lemují bloky velmi honosných paláců - něco takového bych čekal v Brně a ne v Jihlavě, která má pouhých 50 tisíc obyvatel. Je třeba si ale uvědomit, že ve středověku byla hornická Jihlava jedním z největších a nejbohatších měst v celé střední Evropě a díky bohatým nálezištím stříbra si mohla dovolit stavět krásné měšťanské domy, neuvěřitelně veliké kostely a jak uvidíme dál, tak s rozlohou hlavního náměstí se také zrovna nepárali ...

Přicházíme na okraj historického centra a sítí uliček vpravo odbočujeme k části zachovalých městských hradeb a o kus dál procházíme krásnou zachovalou městskou branou a ulicí Matky boží míříme k náměstí. Cestou mne zastaví jeden bezdomovec a škemrá o 7 kč - prý mu na něco chybí. Říkám mu, že bohužel u sebe nemám žádné drobné - což je fakt - a mám chuť mu navrhnout, ať se mnou denně vstává o půl 5.do práce, že pak bude mít peněz dost. ( Tady je vidět, že i v tomhle směru je Jihlava velmi bohatým městem - u nás ve Zlíně "houmlesáci" žebrají o pouhou 1 korunu !)

Přicházíme na okraj Masarykova náměstí a pohled na tento mimořádně rozlehlý areál, který je jedním z největších ve střední Evropě, mi opravdu vyrazí dech ! Věděl jsem a četl o tom, že je opravdu veliké, ale že je až tak BOMBASTICKÉ, to jsem tedy věru nečekal ... Svažující se rynek má rozměry 340 na 110 m, všechny jeho strany lemují výstavné a vysoké paláce, v jeho levém horním rohu stojí gigantický kostel sv.Ignáce, vedle honosná radnice. Tak za něco takového by se opravdu nemuseli stydět ani pražáci...

V horní části náměstí se nad koruny stromů tyčí vysoký Morový sloup, obklopen lavičkami, pod ním krásná kašna se sochou antického boha. Kašna na spodní části náměstí je obdobná, ale od té horní je oddělena neuvěřitelným monstrem. Tento paskvil pochází ještě z doby budování komunismu a býval to obchodní dům značky PRIOR. Opravdu nechápu jihlavské radní, že už ho dávno neodstřelili - možná byl ale úmyslně zachován na věčné časy budoucím generacím, jako vzorová ukázka architektury socialistického realismu !!!

Nad hlavami nám vysoko na obloze putují překrásné mraky a tak se snažíme s Janou vše kolem nás zapsat do paměťových karet našich fotoaparátů. Po nějakém čase toho máme v tom vedru tak akorát a vydáváme se hledat nějakou osvěžovnu. Ta pod městkou Radnicí, kde dnes sídlí magistrát, asi pro naše peněženky nebude tím pravým místem. Výborné útočiště ale nacházíme hned pod ní, naproti obchodnímu domu v chladivém stínu zahrádky na dvoře jednoho z velikých měštanských domů. Chodba do zahrádky restaurace byla při srovnání se sílou zdiva budovy opravdovým tunelem ...

Objednávám si chladňoučké pivo a Jana limonádu značky Zonka. Požádám manželku o malé ochutnání - ano, je to ta slavná limonáda ještě z dob našeho mládí - tatík, který pracoval jako šofér Avie v brumovském MEZU nám ji vozil při svých cestách do Tábora a my se po ní mohli s bráchou přímo utlouct !! Škoda jen, že tam jezdil tak zřídka ... I Janě žlutá limonáda mimořádně chutná a nemůže si ji vynachválit.

Po odpočinku se jdeme s fotoaparáty vyřádit ke spodní kašně a pak vyrážíme na zteč do uliček a náměstíček napravo od spodní části náměstí. Kolem mnoha pozoruhodných domů kličkujeme uličkami na spodní konec Masarykova náměstí a pak ulicí vpravo stoupáme k mohutnému chrámu sv.Jakuba Většího. Jeho nepřehlédnutelnými dominantami jsou nestejně vysoké hranolové věže. Ta vyšší měří 63 m a ta druhá je skoro o 10 m nižší. Nad kostelem vpravo k hradbám, ale výhled odsud jen na bujnou zeleň parku pod námi. Zprava se k nám nesou charakteristické hlasové projevy divoké zvěře - tím směrem pod ostrohem s historickým jádrem města leží pozoruhodná jihlavská ZOO.

Vracíme se krátce posedět na hořejší konec hlavního náměstí a já se snažím vrýt do paměti každičký detail budov a té krásy kolem, abych si je mohl doma promítat ve svých snech. Horší ale je, že se po chvilce nebe zatahuje černými mraky a z dáli se ozývá zvuk hromu ! Chtě nechtě tedy vztyk a odchod : směrem k nádraží ještě procházíme okolo Horáckého divadla a krátce posedíme na okraji parčíku nad nádražím. První dělové dešťové kapky, které bombardují prostor okolo, nás ale rychle zaženou do interiéru nádražní budovy. Během několika minut se den mění v noc a nastává Prudká intenzivní bouřka s nesčetnými hromy i blesky a z nebe se nevalí Niagarské vodopády, ale snad přímo ty, které se nacházejí v Jižní Americe, jmenují se Iguazů a jsou mnohokrát větší !! Takovou průtrž mračen jsme tedy už dlouho neviděli !!! Skoro hodinu čekáme na rychlík, který nás veze do Kostelce a zde přestupujeme na osobáček. Obloha se rychle trhá a než přijedeme do Telče - je už po dešti.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Večeři jsme si tentokráte nechali až do našeho "apartmá" na okraji města, kde jsme byli ubytováni a bylo to pečivo se salámem, sýrem a paštikou. To vše jsme nakoupili v Mikro Makru od zdejších vlídných vietnamských prodavaček - je to vlastně veliký obchod s potravinami na hlavní telčské třídě, na Svatoanenské ulici, která navazuje na Masarykovu ulici.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Procházka Jihlavou v nás zanechala nezapomenutelný dojem a hlavně já, který jsem se na toto město mimořádně těšil a byl v něm poprvé v životě, určitě budu dlouho vzpomínat na zdejší ohromné náměstí a jihlavské chrámy a paláce.

Ostatní informace

Protože jsme měli na prohlídku Jihlavy jen 4.5 hodiny a přijeli jsme sem až kolem 15.hodiny, na návštěvu muzea a ani věhlasného Jihlavského podzemí jsme neměli dostatek času. Škoda - ty zdejší katakomby jsou sice menší než ty znojemské, měří "jen" asi 25 km a zvědavým turistům je zpřístupněno necelých 270 m chodeb. Zato tu ale mají "světélkující" chodbu, z jejíhož záření mají zamotanou hlavu i vědci a nejsou s to tento jev logicky vysvětlit ... Takže až někdy příště, Jihlavo !