Procházka Prostějovem

Kam a jak jedeme?

Kolem poledne končíme s prohlídkou Náměšti na Hané a odjíždíme lokálním vláčkem do Prostějova. Když projíždíme Kostelcem na Hané, kde máme bohužel víceméně virtuální přátele - Evu a ... ( ne Vaška, ale Jardu), mlha mizí z okolní KRAJINY definitivně a město Prostějov nás vítá už naplno zářícím sluncem, umístěným převysoko na tmavě modré báni nebeské.

I když je interiér nádražní haly zajímavý, neosloví nás tolik, jako jí podobné v Pardubicích či České Třebové, my ale přijeli hlavně na prohlídku městského jádra. Směrem k němu vede jedna z hlavních tepen - Svatoplukova ulice. Vpřed nás žene nejen velká zvědavost, ale také nesmírný hlad !! Na této třídě se moc příležitostí k jeho ukojení nenabízí - snad jen nějaké asijské bistro, zato je ale široká ulice lemována zajímavými domy, které nám napovídají, že nejen staší slohy, ale hlavně secese a funkcionalismus v tomto městě padl na zvláště úrodnou půdu.

Než se dostaneme k náměstí Padlých hrdinů, odkud už zahlédneme věže nejvyšších dominant centra, nejsme si moc jisti, zdali jdeme správným směrem. Všechny domy kolem nás jsou totiž vystavěny na naprosté rovině - ( hanácké specifikum ), na kterou my ale nejsme zvyklí a připadáme si jako valašská trdla ... Snad právě kvůli cizím návštěvníkům a všelijakým těm jarmarkům a trhům v minulosti vznikaly v bezprostřední blízkosti center větších měst, ležících v rovině, Vysoké věže kostelů a radnic. Nebyla to tedy touha po megalomanství či ukázka toho, že na to město "má", ale snad jakási orientační pomůcka, aby tam cizí návštěvníci vůbec trefili ...

Na konci náměstíčka vidíme fasády 2 zajímavých budov. Tyto vilky si zde vedle sebe nechali vystavět František a Josef Kovaříci ve stylu moderny a secese. Odtud pokračujeme k velké budově gymnázia, nesoucí jméno nejslavnějšího prostějovského rodáka - Jiřího Wolkera.

( Hlavně pro mne není synonymem pro toto město jen jeho slavná oděvní tvorba, ale hlavně jméno básníka, který svět opustil v tak mladičkém věku a nic si ještě nestačil ze života užít. Vzpomínám, jak jsme na střední škole povinně šprtali a následně recitovali poetovy verše a vše to vyvrcholilo ve 4.ročníku, kdy jsme měli praxi v provozech slavičínské zbrojovky: potkali se tehdy v místnosti jedné údržby s telefonem 3 puberťáci a my z nudy vytáčeli neznámá čísla a když se nám někdo ozval, tak jsme ho uzemnili nějakou poznámkou a pak rychle telefon zavěsili. Když jsem vytáčel číslo já, ozvala se mi kotelna a já do sluchátka zadeklamoval : "Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož !!" Prostě pubertální klukovina a nyní poznatek, že mezi "dospívajícími" tehdy a "dospívajícími" dnes až tak veliký rozdíl není, to jenom my starší nějak rádi zapomínáme ...)

Od gymnázia zamíříme na další náměstíčko - Edmonta Husslera. Průčelím mezi domy už vidíme centrální městské věže, my ale ještě okolo jednoho kostela vpravo a přicházíme na Hlaváčkovo náměstí. Nádherná budova vpravo je snad nejkrásnější stavbou Prostějova a její rozkošatělý tvar s ozdobnými prvky nás vrací do doby, kdy módní tón architektům diktovala secese. Tento krásný Národní dům vznikl podle projektu J.Kotěry v roce 1907. Býval to dům spolkový a dodnes je v něm umístěno Městské divadlo, kavárna a restaurace, která je i dnes otevřená a nabízí jídlo za vcelku lidové ceny. V nádherném secesním interiéru s chutí poobědváme a když tento skvostný interiér opouštíme, svrbí mne prst na spoušti a moc rád bych si ho vyfotil, ale z etických důvodů tak nakonec neučiním - komu z vás by se líbilo, kdyby si ho při obědě fotil kdejaký cizí pošuk ?!?

Za čím jedeme?

Po dobrém obědě obcházíme roh "Nároďáku", ozdobený plastikou a hned za rohem se ocitneme pro změnu ve středověku ! No abych byl přesný, ta hradba a jediná zachovalá bašta je jen kousíčkem původního mětského opevnění.Dříve tu bylo těch věží, vyčnívajících z hradeb, mnohem víc a v hradbách byly umístěny hned 4 městské brány - to vše bylo vystavěno r.1495, kdy už se Prostějov mohl pyšnit titulem město, i když s dvojjazyčným názvem.

Původně zde totiž stála jen velká trhová ves jménem Prostějovice. Stěhovali se tu Němci a Židé, za pánů z Kravař už statut města, ale jeho první velký rozkvět nastal až v době, kdy jej vlastnili Pernštejnové. Tehdy také vznikla "stará" renesanční Radnice s nádherným portálem -( dnes slouží jako Muzeum) a také 1.patrový a 4.křídlý renesanční zámek - ( Ten byl ale za 30.leté války vypálen a po obnově už v něm žádné panstvo nesídlilo. V 19.století v něm vzniklo kulturní centrum, dnes majetek města a Info centrum ). Ono v té 30.leté válce nehořel jen zámek, ale Švédi vypálili vlastně celé město. Než se všechna ta škoda stačila napravit, byl tu čas baroka a obnovené měšťanské domy si navlékaly na své fasády nový slušivější oděv. Další rozmach Prostějova nastal díky zdejší bohaté komunitě Židů - (2.největší na Moravě) - v pol.17.století se zde rozvíjí nejen potravinářský průmysl, ale i textilní a oděvní - však zde také vzníká 1.továrna na konfekci u nás ! Staví se železnice a město je spojeno s Olomoucí a Brnem, městští radní jsou přístupni novým stavebním slohům a tak zde v 19. století vládne historismus i secese a ve 20. a 30.letech nového století se tu hodně staví i ve slohu funkcionalistickém ...

Okolo hradeb si procházíme pás hezkých Smetanových sadů, od altánku výpad brankou přes hradby - ( z 2.strany nápaditě namalovaná iluzivní fasáda bloku domů) a do Kramářské ulice (až sem nás doprovází se svou paničkou psí smečka od altánku), která ústí na nyní Masarykovo náměstí. Kromě bysty kdysi velkého státníka je největší dominantou rozlehlého a dech beroucího náměstí věž nové radnice. Ta nejenomže se blíží svou výškou k 70 metrům, ale je na ní dokonce orloj. Dalším nepřehlédnutelným prvkem je věž, trčící do výše nad starou Radnicí s arkádkami a lodžií. Nepatří ale radnici, ale tak trochu "zašitému" mohutnému chrámu Povýšení sv.kříže. Ten sice vypadá goticky a původní kostel zde v té době opravdu stával, ale po vypálení vznikl chrám nový a i ten byl mnohokrát přestavován, takže se dnes dá mluvit spíš o slohu historizujícím, ve kterém vznikla i nová radnice.

My se jdeme s manželkou podívat ještě na Pernštýnské náměstí k opravovanému zámku a pak čelem vzad a okolo nové radnice na Žižkovo náměstí. Zde portrét jednoho o vyfotografování žadonícího pejska a kvapný ústup Úprkovou uličkou ke Kostelu Povýšení sv.Kříže, návrat na hlavní náměstí a protože už nás dost tlačí čas, tak opatrný strategický ústup - ( s mnohým ohlédnutím a stisknutím spouští aparátů ) - zpět k vlakovému nádraží a odjezd k domovu...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd jsme si dopřáli v Národním domě. Objednané chutně okořeněné vepřové masíčko nemělo chybu a zelíčko bylo posypáno vrstvami zakroucené a neuvěřitelně chutné smažené cibulky. Též cena porcí byla příjemným překvapením - a to vše v neobvyklém a nádherném secesním interiéru !

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Byli jsme překvapeni množstvím náměstí a náměstíček, lemovaných zajímavými budovami, samozřejmě se nám líbily všechny hlavní stavby městského jádra, ale kromě toho také nejedno intimní zákoutí a my teď už víme, že je Prostějov moc krásným městem, kde se budeme v budoucnu rádi vracet ...

( Připomínku mám jen k názvu hlavního náměstí : za bývalého režimu skoro všechna náměstí u nás nesla jména Stalina, Lenina či Gottwalda a dnes se zase každé druhé jmenuje po T.G.Masarykovi. Já osobně proti němu nic nemám a zásluh tohoto člověka si velmi vážím ... ale neměla by se hlavní náměstí našich měst jmenovat spíše po jeho slavných rodácích ???

Ostatní informace

Kdysi dávno jsem četl o tom, že v Prostějově na zámku či radnici - ( anebo je to v jiném městě ?) - je k vidění pozoruhodný nápis, že ... HANÁK TADE BODE AŽ DO SKONÁNÍ SVĚTA ...

Myslím, že je to nápis realistický a my přejeme našemu podnikavějšímu a bohatšímu sousednímu etniku do dalších let hodně štěstí a zmaru --- omlouvám se - chtěl jsem napsat Zdaru ...