Procházka Vsetínem

Kam a jak jedeme?

Návštěvníci, přijíždějící do "srdce Valašska" autem či vlakem, budou asi při pohledu na panoráma města zhrozeni. Ti méně vnímaví si všimnou snad jen všech těch negativních prvků, které v minulosti daly centru města pořádně za uši - např. nevkusných hradeb panelových domů nad Bečvou, Čunkova "kontejnerového sídliště", komunistickou architekturou zprzněného městského centra a toho nešťastného silničního městského obchvatu... ale se vsetínskými historickými památkami to není tak zlé, jak by se snad na první pohled zdálo. Zachovalo se jich totiž tady poměrně dost. Největší jejich koncentraci najdeme na Horním městě, rozkládajícím se ve svahu vysoko nad Bečvou a kterému dominuje bělostná budova zámku s neobvykle Vysokou věží. Chce to jen zabouchnout dveře od auta a nasadit si růžovější brýle, aby to - cestou okolo "vkusné" budovy bývalého MNV a jí podobných staveb - s námi nešvihlo o zem. A pak už jen jít a pozorně se okolo sebe dívat. Památek je i na Dolním městě dost a dost... Ale my jsme s manželkou začali s průzkumem Vsetína naprosto z jiné strany. V první části výletu jsme si totiž prošli pozoruhodné údolí Velkého Skalníka s Valovou skálou, jím se vyšplhali až nahoru hřeben s modrou tur.značkou a s jejím laskavým doprovodem nám bylo o něco později umožněno spatřit městské panoráma od severní strany. A jedině odtud je pohled na Vsetín - díky nesčetným oblinám Javorníků, Vizovických a Vsetínských vrchů - stále ještě pohledem půvabným.

A pak už nezbylo, než se spustit z kopce dolů k městu. Prvním výrazným stavením, na které jsme narazili, byla budova hvězdárny, ležící hned vedle rozsáhlého městského cintorína. Protože máme na podrobnější průzkum takových míst ještě času dost, pokračovaly naše nožky dál v chůzi Jabloňovou ulicí. (Hned je poznat, že mají Valaši k ovoci něžný vztah, když i po jablkách dávají ulicím jména... šak slivovica sa dá pálit neenom z trnek, že?) Dlouhá Jabloňová ulice nás pak velkým obloukem přivedla rovnou na Horní městský rynek, kde se snad s památkami roztrhl pytel! Bohužel to samé se stalo i s mraky nad našimi hlavami... a tož nezbylo, než vyhledat azyl v jedné z historických budov. K našemu štěstí je tato novorenesanční Nová radnice nyní hotelem s příjemnou restaurací. Nachází se v prvním patře a už cestou nahoru po shodech nás zaujaly interiéry, skvící se v neorenesančním hávu, stejně tak jako jídelní sál. Moc dobře jsme se tu napapali, odpočinuli a pivkem oběd spláchli... a pak, protože přeháňka venku ustala, vyrazili jsme už nedočkavě na průzkum Horního náměstí.

S prohlídkou začínáme proti směru hodinových ručiček a než začneme kráčet z kopce dolů, povšimneme si další výrazné budovy vedle stojící. Je jím Stará radnice, původně vystavěná v barokním slohu a nyní sloužící jako Galerie. V malém parčíku pod oběma konšelskými budovami nás zaujme kašna mříží s vodotryskem, vybudovaná na místě původního dřevěného vodovodu. Mezi stromy se stydlivě ukrývá několik barokních soch svatých. Budově s romantickým cimbuřím, stojící na rohu náměstí se říká Maštaliska. Tento objekt byl jako "panský dům" vystavěn r.1710 a sloužil jako byty pro úředníky vrchnosti, panský šenk, solnice a bývaly v něm vinné sklepy. Pikantností je, že právě doplňování tekutých zásob v sudech do sklepa bylo jedinou robotou, která nebyla poddaným proti srsti a oni se o ni dokonce mezi sebou prali! Zvláštním bonusem při práci totiž bylo svlažení žíznivého hrdla vínem v neomezeném množství (aneb co kdo vypije)... a Valaši rozhodně nikdy nebyli natolik konzervativní, aby se bránili ochutnat, pro ně exotický, alkohol! Podle projektu Dušana Jurkoviče byl r.1884 objekt novogoticky upraven a zakončen již zmiňovaným cimbuřím s nárožními vížkami. Dnes se v budově nachází, považte - Podnikatelský inkubátor! Alespoň tak to hlásá nápis na fasádě historické budovy. A vy už jen můžete dumat nad tím, jestli se tady skutečně nachází podnikatelská porodnice a proč se pak i ty nepodařené "děcka" pouštějí dál do světa a otravují život nám všem...

Poté už přecházíme přes silnici ke spodnímu konci rynku, který zdobí unikátní památka v podobě barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Unikátná proto, že zde majitel panství J.Illesházy původně budoval nový vsetínský zámek, po požáru katolické svatyně si to ale rozmyslel a věnoval stavbu příslušníkům této církve. Díky tomu tak zůstaly na spodní straně kostela rondely se střílnami, což je u nás skutečně unikum! Svah nad chrámem už patří zámeckému parku a nachází se v něm spousta cenných dřevin a také romantické "antické" zátiší. Před parkem a nárožím zámku odvrátíme zrak od nevkusné sochy, umístěné sem na památku obětem valašských povstání. Ano, je třeba si připomenout, že právě ve Vsetíně se odehrála nejkrutější exekuce v českých dějinách, neboť zde po porážce rebélie obdrželo ortel smrti 200-300 Valachů, ale ten pomník mohl být opravdu vkusnější...

Za čím jedeme?

Z památek Horního náměstí jsme se nejvíce těšili na zpřístupněné interiéry čtyřkřídlého, po poslední přestavbě klasicistního zámku, z jehož nároží trčí polygonální věžice a ta nejvyšší čtyřhraná věž s vyhlídkovým Ochozem sledovala z výše 37 m snad každý ten náš krok po náměstí, ale byli jsme převelice zklamáni! Zámek je kvůli rekonstrukci pro veřejnost nyní na rok uzavřen a znovu zpřístupněn bude až někdy v květnu r.2015! Nezbývá tedy, než se ze spodního konce rynku rozloučit posledním pohledem na tuto hezkou městskou dominantu a pokračovat prudce spadající Palackého ulicí dolů k řečišti Bečvy. Není ale záhodno moc spěchat, neboť horní okraj ulice lemuje sled dalších zajímavých budov. Prvním z nich je rozkošný domeček v původním valašském lidovém slohu, který by zde - v ulicích města - asi nikdo jen tak nečekal. O něco níž stojí evangelický kostel se štíhlou věží, patřící Dolnímu (augsburskému) sboru. Na návrší v sousedství pak stojí další zajímavý evangelický kostel, přináležící pro změnu Hornímu sboru (helvétskému), z čehož plyne poznání, že ani mezi evangelíky zrovna nevládne jednota vyznání... Dále je zde k vidění fara a na okraji hřbitova se pro změnu setkáme s pamětihodností komunistické éry, jíž je ale kupodivu velice nápaditá a architektonicky dokonalá Smuteční obřadní síň.

Po upraveném schodišti s odpočinkovou plošinou sestupujeme zpět na Palackého ulici, která je nedaleko nábřeží lemována dalšími historizujícími budovami, vystavěnými v novorenesančním slohu. Zajímavý je Prostřední šenk, který i dnes slouží svému účelu, ale budova nejzajímavější - (zdobená na fasádě sgrafity od samotného mistra M.Alše), budova bývalé Záložny se nyní také opravuje a její fasády se ukrývají pod neprůhledným igelitovým obalem! Pokračujeme tedy dál ke kruhovému objezdu a přes most nad Bečvou vcházíme do katastru vsetínského Dolního města, které je v současnosti centrem Vsetína. Dolní náměstí prošlo v nedávné době rekonstrukcí. Naštěstí jeho plochu všude nepokryla dlažba, jak je to občas zvykem jinde, ale zůstal zde i prostor na malý parčík. Ve stínu vegetace se skrývá nejen novodobý potok, krátce tekoucí "odněkud někam", ale také kamenný kříž z r.1775, na kterém jsou znaky, kam až dosahovala voda v ničivých povodních v 19.století. V sousedství stojí skulptura Planetky Vsetín a celý tento trojúhelníkovitý rynek lemují jak historizující měšťanské budovy, tak i stavby funkcionalistické (např.Redingerův dům) a novodobé. Z nichž návštěvníka asi nejvíce upoutá vsetínský "Kreml." Než opustíme náměstí, je třeba dodat, že spodní vsetínské město vzniklo až po 30-leté válce, do té doby se zde rozkládaly jen pole a Pastviny.

Naše další kroky směřují do - komunisty chaosovitě přestavěných míst - okolo náměstí Svobody. Jeho nedávná "první" rekonstrukce vzbudila mezi obyvateli města veliký odpor, ale teď už je, zdá se, vše v pořádku. A jeho nově upravená plocha dává vyniknout mohutnému Památníku osvobození a je lemována moderně upravenými fasádami obytné architektury po bývalém režimu. Růžová historizující budova za památníkem patří Střední zdravotnické škole a ta výšková budova směrem k jihu hotelu Vsacan. Na chvilku si ještě odskakujem do blízkého největšího vsetínského parku, vybudovaného na místech původně Panské zahrady. Jeho střed oživuje altánek nad rybníčkem, obývaný velice spokojenými vsetínskými kačenami. Vracíme se pak do centra k další zajímavé výškové budově, jíž je vsetínský "mrakoškrab." Byl vystavěn také někdy v 70.letech minulého století a tyčí se vysoko nad areálem busového i vlakového nádraží. Prozrazuju manželce, že za dob mého mládí se v jeho nejvyšším patře nacházela prodejna Tuzex. A před odjezdem k domovu ji ještě ukazuji restauraci jménem Špica, která dodnes slouží svému účelu. Na průzkum jejího interiéru už nám nezbývá čas, a tak nemám možnost se přesvědčit pro srovnání o dnešních cenách za jídlo... protože při mých častých návštěvách Vsetína v období mé nezralosti tu bývaly ty tehdejší lidové komunistické ceny fakt "špica!"

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už jsem nakousl, poobědvali jsme v budově Nové radnice, kde jsme si moc pochutnali na menu se segedínským gulášem. A cena za celkovou útratu byla i na současnost lidová...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kdo chce a umí se dívat, najde spoustu zajímavostí i v místech, která ti druzí odepíší. A nám osobně se procházka městem líbila opravdu moc.

Ostatní informace

Poněvadž jsem jednotlivá náměstí, kostely a jiné zajímavosti města podrobně popsal už v kategorii Místa, omlouvám se tímto čtenářům za to, že se zde o nich podrobněji nerozepisuji.