Prostějov – procházka historickým centrem

Vracíme se z Moravy domů. Konec nám nějak nevyšel. Sice je druhá polovina dubna, ale ochladilo se, má dokonce sněžit a navíc fouká ledový vítr. Ubytování v Lednici nám z důvodu nemoci odložili, v této zimě se nám v autě spát nechce, tak rušíme další výlety. Projíždíme Prostějovem, kam jsme se vždycky chtěli zajít podívat. Jeho historické jádro je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Tak se zastavíme aspoň na chvíli, snad nás to neodfoukne a nezmrzneme. Ať víme, na co se máme těšit, až příště bude hezky.

Prostějov leží na západním okraji Hané, zhruba 20 km jihozápadně od Olomouce. Severní částí města protékají říčky Hloučela a Romže, které se ještě na území města stékají v říčku Valová.

K osídlení oblasti došlo již v době neolitu, tj. cca 5000 př. n. l.. Středověká osada byla pravděpodobně v prostoru Petrského náměstí a dnešní ulice Újezd. První zmínka o tehdejší vsi je z roku 1141. Během dalších sta let se stala významnou trhovou vsí.
V pol. 13. století němečtí osadníci v místě dnešního náměstí T.G.Masaryka založili novou osadu, která převzala práva původní vsi. R. 1365 se o Prostějově již píše jako o městě, povýšen na město byl však až r. 1390, když získal právo výročního trhu. Během husitských válek se vývoj zastavil, město bylo vypáleno.

Pro rozvoj města bylo důležité založení židovského města r. 1454 a po r. 1490 více než stoletá vláda rodu Pernštejnů. Z té doby jsou kamenné hradby se čtyřmi branami a s baštami. V letech 1521 - 1526 byl postaven zámek, později i renesanční Radnice. R. 1527 byla ve zdejší tiskárně vytištěna první kniha na Moravě - "Listové bratřím boleslavským" od Jana Dubčanského. Z let 1578 až 1582 je přestavba zámku.

Koncem 16. století město převzali Lichtenštejni, to však znamenalo konec rozvoje města. Během třicetileté války bylo město zpustošeno, zkázu dovršil pořár v r. 1697. Novou výstavbou město získává barokní podobu. Hlavně místní Židé se v pol. 17. století zasloužili o rozvoj průmyslu, a to potravinářského, textilního i oděvního. Zdejší židovská komunita byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě. Založení první české konfekční továrny bratří Mandlů r. 1858 přitáhlo do města nové obyvatelstvo.

R. 1869 se začaly bourat městské hradby, v té době došlo k železničnímu propojení s Brnem a Olomoucí. To znamenalo další krok k rozvoji města. R. 1892 byl zvolen první český starosta. Během 19. a 20. století se ve města začali stavět secesní a historizující stavby, později i funkcionalistické.

My jsme do centra přijeli okolo pivovaru U krále Ječmínka, jen jsme ho zahlédli z auta. Pokračovali jsme k vlakovému nádraží, kde je velké parkoviště a vyrazili Havlíčkovou ulicí pěšky do města.

Proti nám jsme zahlédli hradby s baštou, ale také nás zaujala vlevo secesní budova Národního domu na Vojáčkově náměstí. Tento dům patří ke skvostům české a moravské moderní architektury 20. století. Projektovou dokumentaci zpracoval tehdy třiatřicetiletý architekt Jan Kotěra, který se podílel i na výběru stavební parcely. Stavba byla započata r. 1906, slavnostní otevření bylo ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 1907. V duchu secese byl zařízen i interiér. Během 2. světové války byla budova necitlivě přestavěna, byla odstraněna štuková výzdoba, monumentální osvětlovací kandelábry, mosazná svítidla a vitráže. Po válce objekt chátral – až v 60. letech začala renovace objektu. Až ke 100. výročí otevření Národního domu se podařilo objekt, vč secesní kavárny a restaurace zrekonstruovat, na balkon vrátit osvětlovací kandelábry, do kavárny původní lustry a jejich repliky.

Jedním z těch, kteří prosazovali stavbu Národního domu byl i prostějovský lékárník a starosta Karel Vojáček. Zemřel r. 1899, ale ve své závěti odkázal na stavbu 20 tisíc zlatých. Další prostředky přidala i jeho žena Karla. Proto proti vchodu do Národního domu na jejich památku byl r. 1910 postaven pomník.

Pokračovali jsme přes Hlaváčkovo náměstí okolo sochy K. H. Borovského, českého básníka a novináře. Socha byla na tomto místě odhalena r. 1921. Na nám. Svatopluka Čecha je z r. 1951 pomník Jiřího Wolkera, básníka a prostějovského rodáka.

Ulicí Dukelská brána směřujeme na náměstí T. G. Masaryka, které je centrem města a současně nejstarším prostějovským náměstím. První jeho název r. 1881 byl Dolní náměstí. Názvů mělo několik. K výročí založení republiky r. 1928 bylo přejmenováno na Masarykovo náměstí, tento název byl pak obnoven v prosinci 1989. Hned na jeho východním okraji nás zaujala další honosná budova města – bývalá Radnice, která byla postavena v letech 1521-30 v renesančním slohu. Na ni navazuje kostel Povýšení sv. Kříže s věží – zvonicí, který byl budován současně – v letech 1522 – 1535. Po požáru r. 1697 došlo k barokní přestavbě. Až do počátku 20. století sloužila radbice svému účelu. Od r. 1905 zde má své sídlo Muzeum Prostějovska se čtyřmi stálými expozicemi a a příležitostnými výstavami. Bohužel obchodní dům postavený v 70. letech 20. století v těsné blízkosti zkazil celkový pohled na tyto stavby.

Dominantou na protější straně náměstí je nová Radnice s 66 metrů vysokou věží a s orlojem, který byla vybudovaná v letech 1911 – 1914.

Na náměstí je řada skutečně historických domů s bohatě zdobenými renesančními portály, některé si zachovaly i své domovní znamení. např. Dům U Zlaté studny. V jeho sousedství je i rodný dům básníka J. Wolkra.

Obešli jsme si náměstí, opustili ho vpravo a přes Pernštýnské náměstí došli k zámku. Cestou jsme minuli Knížecí dům. Tento název mu patří od r. 1605, kdy jej koupil kníže Karel I. z Lichtenštejna, tehdejší majitel zámku. Nynější podoba je z přestavby r. 1890.

Zámek postavil v letech 1522 - 1526 Jan z Pernštejna. Byl vestavěn do městských hradeb. Ve druhé polovině 16. století byl renesančně přestavěn. Z té doby je nádherný kamenný portál. Arkády byly za třicetileté války zničeny. Když ho spolu s městem v polovině 17. století švédové vypálili, byl opraven jen provizorně. V té době ztratil i svoji funkci panského sídla. Byl využíván jako sýpka a židovské vězení. Sgrafitová výzdoba je z počátku 20. století. Dnes je zámek majetkem města, je tam regionální informační centrum a výstavní sál.

To nejhezčí jsme viděli. Patřičně zmrzlí jsme se rozhodli pro návrat, samozřejmě okolo zbytků bývalých kamenných hradeb, které koncem 15. a počátkem 16. století nahradily původní dřevěné opevnění z r. 1406 - to bylo poničeno během husitských válek. Během 19. století byly hradby ubourávány a materiál používán na stavbu domů. Do současné doby se dochovala asi 300 m dlouhá zeď s baštou. Na hradbě ze strany Školní ulice je malba domů ze zaniklé židovské čtvrti, které právě ve Školní ulici stály a které byly na jaře 1945 zničeny při pumových útocích. Zdejší židovské gheto bylo v 19. století jedno z největších na Moravě.

Když jsme opouštěli město, neodolali jsme a nakonec se zastavili v jednom ze tří prostějovských minipivovarů - pivovaře U Tří králů (Finská 8) koupit si petku. Ty ostatní  si necháme na jindy.

Ve městě jsme nejedli, ale jen proto, že na oběd byl ještě čas. Jinak bychom se určitě najedli v pivovaře U Tří králů, kde se nám moc líbilo a moc hezky to tam vonělo.

Památková zóna – historické centrum je skutečně krásná část města. Byla zima, nechtěla jsem se zde původně ani zastavit, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Příště bych se určitě moc ráda podívala i na radniční věž. Je zde i řada významných domů, ke kterým jsme už nedošli.

Radniční věž je veřejnosti zdarma přístupná, ale pouze jako společná prohlídka s průvodcem, a to:

- v pondělí a ve středu od 8:00 do 17:00 hod.

- v úterý a ve čtvrtek od 8:00 do 16:00 hod.

- v pátek od 8:00 do 14:00 hod.

Když jsem pátrala po otevírací době, našla jsem komentář jedné nešťastné návštěvnice města,která doporučuje si předem zavolat a čas prohlídky si domluvit, i když se jedná o jednotlivce. Kapacita je stanovena maximálně na 13 osob a může se stát, že je obsazeno i na pár dnů dopředu.

Takže si zavolejte na bezplatnou telefonní linku 800 900 001 nebo napište na informace@prostejov.eu.

Prostějov – procházka historickým centrem na mapě