Pulčínské skály trochu jinak - aneb kam značky nevedou

Kam a jak jedeme?

   Tak jako přináleží větším městům městské čtvrti a předměstí, mají i známé Pulčínské skály na Valašsku svoji periférii. Ta je běžným návštěvníkům těchto skal téměř neznámá, přitom nabízí místa romantická a překrásná, s četnými zákoutími nezdevastované přírody a ukázkou původního karpatského horského pralesa. Středobodem všeho jsou desítky - spíše stovky - mimořádně zajímavých pískovcových skalních útvarů, které zde ve flyšovém pásmu vnějších Západních Karpat kdysi vznikly.

   Tento výlet je místy trochu náročnější - ne v délce ujítých kilometrů, ale čekají nás místy trochu krkolomnější  "výšvihy" a tak ho doporučuji jenom opravdovým milovníkům skal , romantikům a " fajnšmekrům"  - a samozřejmě je určen jen pěším poutníčkům ...

   Naši pouť odstartujeme na zastávce busu Lidečko - Čertovy skály. Kolem motorestu jdeme po silnici směrem ke Vsetínu ... až k 0.5 km vzdálenému rozcestí k Pulčínu. Pak projdeme pod mostem a zamíříme po hlavní cestě k Pulčínu, a po 200 m odbočíme na strmou lesní cestu napravo do svahu. Stoupání se zmírní a vyjdeme na plošinku v lese, na níž jsou rozhozeny nízké, ale fantasticky modelované skalky. Najdeme tu "Trojčata" i skalku s názvem "Muzikální příšera", neboť to - co drží v ruce - vypadá jako opravdová kytara ! Celé prostranství ohraničují 3 mrazové sruby, z nichž ten prostřední zdobí ukloněná skalní věž - "Čertův zub".

 

Za čím jedeme?

   Po prohlídce se vrátíme zpět na silnici a mírným stoupáním pokračujeme až po ohbí  Ostré zákruty. Nad ní se vypíná docela slušné skalisko o výšce až 12 m, my ale před zatáčkou odbočíme na skoro neznatelnou pěšinu vlevo od cesty a lesem zestoupíme k soutoku potoků a křižovatce cest. Napravo vidíme velikou plochu nové paseky, ale už vyčistěné a s výsadbou nových stromů. Zaujme nás pohled na delší, členitou a vysokou skalní stěnu. My k ní ale nepůjdeme, naše další cesta vede po lesní cestě po pasece proti toku potoka Pulčiňáku, kde musíme místy překonat i několik menších močálů. Po lesní cestě se zprvu vyšvihneme vysoko nad koryto potoka a pak už pohodlně klesáme k silničce s modrou turist.značkou.

   Pokračujeme pořád proti toku potoka, ignorujeme lesní cestu vpravo, po níž odbočuje modrá značka k hlavním, asi 1 km vzdáleným Pulčínským skalám a po několika zatáčkách přicházíme na rozcestí několika cest. My se držíme stále té hlavní a ta stoupá do svahu, napravo je louka se zděným seníkem a na jejím horním konci ze silničky odbočuje rozježděná lesní cesta, vedoucí po vrstevnici. Po ní se dostaneme do lesa, zanedlouho vlevo v lese vidíme bloky balvanů a nižších skal, vede k nim ostře stoupající pěšina. Než se dostaneme na užší lesní cestu -( kdysi dávno tudy procházela modrá značka, která dnes vede jinudy) - pod skalními útvary "Pět Kostelů", projdeme kolem velmi zajímavých skalek. Jedna připomíná vykotlananou zubní stoličku. Už v těchto místech si všimneme toho, jak se "civilizovaný" les náhle změnil v naprostou divočinu horského lesa.

   Nespíš zůstanete v úžasu stát jako já - ( i když už jsem tudy prošel snad 100 x) - pod obrovským členitým útesem, jehož výška prý dosahuje 40 metrů . "Pět kostelů" je v podstatě soustava mrazových srubů, s balvanitým rozpadem pod skalními stěnami a ty dvě nejvyšší skály jsou  obrovité členité útesy, které z lesního svahu vystupují. Nalezneme zde i několik skalních věží - i když mnohem menších rozměrů než mají hlavní skaliska. Co nás ale nejspíš dostane " na kolena", tak je pohled na fantastickou výzdobu skalních stěn, doslova posetých dutinami, voštinami a jinými tvary zvětrávání a člověku se ani nechce věřit, že něco takového uvidí je k vidění i tady na Valašsku. Spíše si připadá jako návštěvník Hruboskalského skalního města. Pak si ale uvědomíte jeden podstatný rozdíl, který vás možná hned netrkne do očí : zatímco většina skalních měst v Čechách je obklopena borovicovými lesy, protože je tam všude kplem písčitá a velmi chudá půda, tady je kolem vás pravý nefalšovaný zbytek horského pralesa !!! Přední a Zadní kostel od sebe dělí vzdálenost necelých  100 metrů. Spojuje je uzounký horolezecký chodníček a zároveň jsou od sebe odděleny chaosem dalších menších skalních stěn, věžiček, věží a velkých balvanů. Všechny kameny jsou porostlé několika druhy šťavnatě zelených mechů o desítkách odstínů zeleně. Společnost jim dělají padlí lesní velikáni a samozřejmě "živé" stromy s překrásně tvarovanými kořeny. Než se vydáme k Zadnímu skalnímu útesu, vystupme po chodníčku odzadu pod temeno toho Předního a pokochejme se bizarní stěnou se zvláštními útvary a zbarvením. Na vrchol skalního útesu by se při troše šikovnosti dalo vystoupit, ale nebudeme pokoušet osud. ( Jen pro vaši informaci - vrchol skály je doslova proěravěn desítkami překrásných skalních mís. Kdysi dávno v čase mého dětství přístup umožňoval kmen stromu. Ten byl ale časem při vichřici vyvrácen - takže nechejme nyní nepřístupný vrchol ke zdolání horolezcům a my se vydejme dál ). Zadní kostel je druhé mohutné skalisko, jehož výška dosahuje "jen" asi 25 m, ale zde nás překvapí zase jinak vyzdobená skalní stěna a též krásně žlutooranžová barva pískovce a stejně zbarvených kruhových dutin - tafoni. Tento vrchol z druhé strany přístupný je a při troše opatrnosti se dá k vrcholové hraně útesu a pohledu do hlubin vyplazit... Možná vás napadne - a kde jsou ty další "kostely", když jich tu má být podle názvu 5 ?!? Tak to já nevím, ale myslím si, že je to pro skály daleko hezčí název, než třeba taková " Medvědica", jak nazývají Přední kostel horolezci...

   Z překrásných míst pokračujeme po hřebeni kolem hezkých buků k výšvihu s další skalkou, která je pokryta uměle navršenými kamennými mužiky. Neptáme se proč to tu je, třeba tu vzniká nové kultovní místo pro ty, kteří tak jako já Pulčínské skály milují " až za hrob". A tak tu možná také přidáme kamínek, abychom se mohli na tato místa ještě někdy vrátit a pak nás čeká výšvih do pořádného, ale už "skáluprostého" krpálu. V polovině prudkého svahu přicházíme k dalšímu pozoruhodnému jevu : nachází se tu několik větších závrtů a vy si možná  protřete oči, jestli jste se neocitli někde v Moravském krasu. Musím vás zklamat - nejedná se o pravé závrty, ale o deprese vzniklé propadem terénu a podzemních skalních bloků při hlubinném ploužení vrstev. Tento jev se v Karpatech nazývá pseudokrasem a pod těmito místy se vyskytují pískovcové jeskyně a sluje. V Beskydech jsou asi nejznámější Radhošťské ďůry, nad Čertovými skálami pod vrcholem kopců se ale také nachází soustava jeskyní, z nichž nejdelší dosahuje délky přes 100 metrů a mohli bychom tam spatřit i podzemní propast. Stejně tak tady - na Pulčinách se setkáme - s vícero pseudokrasovými jeskyněmi, jejich chodby jsou převážně velmi úzké a nějakou výzdobu bychom v nich hledali marně. Jsou to spíše sluje, ve kterých se schovávají draci a jiné pohádkové příšery a jimiž vedou cesty dolů do pekla... Ale teď vážně : v místech, kde se nyní nacházíme se nachází jedna větší, asi 25 m dlouhá jeskyně zvaná " Hliněná". Když se ale podíváme na ten chaos pod našima  nohama a představíme si, že bychom se někam do neznáma měli plazit po břiše a v čvachtajícím blátě, chuť na průzkum nás dozajista přejde !

   Cestou dál nás čeká krátký výšvih a stojíme v lesním průseku, kterým prochází také lesní cesta. ( Vpravo odbočuje dolů k hlavním Pulčínským skalám, ještě nedávno tudy vedla i modře značená trasa a tato cesta byla pozoruhodná tím, že jsme z ní absolutně nic zajímavého neviděli !!) My pokračujeme stoupáním několik set metrů k tur.rozcestníku pod Hradiskem. Kousíček se "svezeme" po červené značce - až na plošinu se zajímavými rozpláclými skalkami. Od nich odbočka vlevo do shluku skal a skalek Velkého skalního města. Zde můžeme vidět - obklopené horským pralesem - nesčetné skalní útvary, jako například skálu Kazatelnu, která by svým pozoruhodným tvarem mohla být symbolem tohoto rozlehlého skalního města, Jeskyni Hladomornu ( její délka dosahuje více jak 40 metrů)  a která se nyní bůhvíproč nazývá " Velryba" ??? ( I objevitelé Nových světů respektovali původní domorodé názvy a tak to prosím vás ctěte i vy, vážená média a nezavádějte sem jakési exotické nepůvodní názvy !! ) Dále ve skalním bludišti můžeme vidět opravdovou raritu - skalní viklan v pískovcích, další pozoruhodné skály atd ... Mohutná stěna mrazového srubu v centru skalního města, tvořená jedinou skalní lavicí, je svými 19 m nejvyšší zdejší skálou, ale nejdelší soustavou skal je "Bílá stěna" v samém závěru skal. Kromě pozoruhodné skály - připomínající hlavu rošťáka ze slavného animovaného amerického seriálu - se tu setkáme např. také s nádhernými ukázkami skal, jejichž vrásy a lavice navozují představu obřích "harmonik". Po náhorní ploše Bílé stěny klesáme čím dál prudčeji ze svahu lesem, míjíme několik vstupů do neznámých jeskyní, mineme vrcholek skalní polověže Satana a najednou se před námi překvapivě objeví ústí skalní rokle. Je to dvojník té krásné rokle z druhé strany Hradiska, která se zove Propadlým hradem či po trampsku " Anconou", tato je ale menší, má prudší spád a je to ta ošklivější sestra...

   Pod roklí nás čeká prudší zestup na lesní přibližovací cestu a až tady také končí ta -místy přerušovaná - " Bílá stěna", čímž můžeme její délku odhadnout na víc jak 250 m ! Po lesní cestě klesneme do údolí na lesní asfaltku a pak už pohodlně kráčíme kolem potoka k chatě Lesů ČR. Tady vidíme pěkný rybníček, nad cestou upravenou studánkou a můžeme si tu na lavičce vydechnout. Silnička dále klesá k loučce se seníkem, kde to už známe a tím jsme uzavřeli naše " kolečko" ... Klesáme dál po silničce, napojíme se na modrou od Pulčínských skal a necháme se jí dovést zpět na zastávku Lidečko - Čertovy skály, kde jsme začínali náš výlet - je to tam odsud jen 3 km ...

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

  Protože nejdeme na hlavní skály, odkud je to blízko nahoru do Pulčína do Saloonu k Willymu anebo k obchůdku a bufetu u pana Žůrka, nezbývá než potravu a pitíčko vláčiti celou cestu na vlastním hŕbečku...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

   Krásné je tu vše a to tak, že je člověk ochoten tolerovat i nějaké to štípnutí od mravence nebo agresivního létajícího hmyzu ... Když vám vyjde počasí, pochopíte, proč se o zdejších místech píše jako o jednom z nejkrásnějších koutů jižního Valašska !!!

Ostatní informace

   Pokud budete ignorovat hlas křepelky, která na vás z louky zaječí, že chce svých " Pět peněz" - ... tak nic. ( Jen za Dopravu sem a zpět k vašemu domovu).

 

Důležité upozornění: článek slouží čtenářům jen k pobavení a poučení - v žádném případě není výzvou k porušení zákona a volnému pohybu po Národní přírodní rezervaci. Osobám přistiženým při chůzi mimo značenou turistickou trasu hrozí nemalá pokuta, která může při správním řízení dosáhnout výše až 100 000 Kč!

Doba, kdy se po skalních městech volně courávalo i přes status rezervace, je už dávno tatam a vy, kteří jste to tu mívali rádi jako já, si budete muset najít jinou skalní oblast, kde dosud tak přísné omezení pohybu v terénu neplatí. Naštěstí je takových míst na Moravě ještě dost, i já si ty „náhradní Pulčiny“ (a dokonce hned několikery) už našel...