Rilský klášter, významná památka Bulharska.

Kam a jak jedeme?

Na severozápadě pohoří Rila se nalézá jedna z nejvýznamnějších památek Bulharska, Rilský klášter / Rilsky monastýr /. Měl být založen poustevníkem, sv. Ivanem Rilským již v 10. století. Zdejší mnišská komunita velmi výrazně ovlivňovala jak duchovní tak i společenský život středověkého Bulharska. Ve 14. století byl klášter smeten lavinou. Není jasné, zda jeho obnovení proběhlo na stejném nebo jiném místě. Nový klášter byl postaven nad soutokem říček Drusljavice a Rilské řeky. V roce 1343 se stala z kláštera pevnost s kostelem Panny Marie. Přestavbu nařídil vladyka Chrelj, který byl významnou osobností tohoto období. Další katastrofou byl na počátku 19. století požár, kdy kromě kamenné věže celý objekt vyhořel. Dnešní vzhled kláštera je z let 1834 až 1862, kdy byl znovu postaven. Je největším pravoslavným klášterem Bulharska a jeho rozloha 8800 m2 mluví sama za sebe. Od roku 1983 je zapsán na Seznamu světového dědictví Unesco.

Za čím jedeme?

Červnové počasí v pohoří Rila si s námi od samého počátku hodně pohrávalo. Rozhodnutí pro výlet do Rilského kláštera bylo tedy vítanou změnou. Z Borovce, kde jsme bydleli, jsme sjeli na silnici č. 1, ze které jsme ve městečku Kocherinovo odbočili k severovýchodu a po skoro okresce jsme projížděli údolím Rilské řeky k severovýchodu do městečka Rila. Údolí je tu poměrně úzké a pro silnici mnoho místa nezbylo. Navíc na několika místech se opravovalo a tak se pomalá jízda střídala s čekáním. Konec dobrý, všechno dobré, to jsme si mohli říci u přeplněného parkoviště u kláštera. Přesto jsme pokračovali ještě několik set metrů na parkoviště východně od kláštera. Odtud je to ke klášteru několik minut cestou podle říčky. Přicházíme na prostranství před klášterem. Jsou zde stánky se suvenýry a kamenný dům, ve kterém je restaurace. Mezi stromy jako by vyrostly ze země se vypínají zdi kláštera. Nad divokou říčkou Drušlljavicí je moc hezký most a za ním již vstupujeme do brány kláštera.

První dojem je jedinečný. Pohled na rozhlehlé, kameny vydlážděné nádvoří ohromí. Kolem něho stojí několik vícepatrových klášterních budov s nádhernými arkádami a podloubím. Vysoká věž a kostel se třemi věžemi uprostřed nádvoří jsou naopak skoro nadpozemskou krásou. Až po chvíli začínám vnímat lidské hemžení. Většinou se jedná o poutníky, kteří se hrnou do chrámových prostor. Dovolím si tvrdit, že se tu schází lidé z celého světa. Zevnitř svatyně se ozývá zpěv mužského sboru a kdo zažil takový zážitek, ví o čem píšu. I když jsme přišli skoro ke konci obřadu, byli jsme nadšeni. Po obřadu se kostel trochu vyprázdnil a tak byl čas na jeho prohlídku. A je skutečně na co se dívat. Vnitřní zařízení a malby jsou prostě jedinečné. Paní u stolu, kolem kterého procházím, mně dává něco jako bochánek, který nelze odmítnout. Později jsem jej snědl a byl chutný. Ale zpět k prohlídce. Vysoká stěna, která odděluje věřící od popů, je jedinečnou podívanou. Kostel se znovu začíná plnit a tak je čas podívat se ven. Kolem kostela je Ochoz s malbami na stropech a stěnách. Jedná se o výjevy z bible, většinou ze starého zákona. Ale v pravoslaví se moc nevyznám. Na západním nároží kostela je kašna, od níž je hezký pohled do nádvoří.

Jdeme k věži, která by měla být přístupná, ale nikdo u vstupu, kromě šňůry, není. Procházíme nádvořím, využíváme možnosti nahlédnout do přízemí některých budov. Jediným kazem bylo klášterní WC, něco, co prostě nelze pochopit a ani popsat. Z nádvoří jsou vidět lesy a špice okolních hor. Procházíme bránou na západní straně na parkoviště. Opět pohled, který spíše mluví o pevnosti než o klášteře. Chtěli jsme se na klášter podívat od řeky, ale bohužel to není možné. Tak ještě jednou se vracíme na nádvoří a jdeme se podívat do stánků se suvenýry. Zbývá koupit nějaký ten pohled a můžeme jít. Potkáváme několik mnichů a sbor, který v kostele vystupoval se nechává fotografovat před kostelem. V klášteře má svoje místo i policie, což je v dnešní době asi nezbytné. Začíná se ozývat žaludek a tak jdeme najít něco k snědku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Restaurace u kostela je plná, ale dvě místa na venkovní terase jsou po chvilce naše. Obsluha je u nás ihned a tak si dáváme něco k snědku a zkusíme i místní pivko. Vaří tu dobře a pivo má skoro českou kvalitu. Společnost černobílé kočky je milým zpestřením oběda a ta se nechává i pohladit. Při pobytu v Rilských horách jsme bydleli v hotelu v Borovci.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Klášter patří k těm místům, o kterých se dá tvrdit, že jsou jedinečná a neopakovatelná. Nám se tady moc líbilo a náš výlet do těchto končin byl mimořádným zážitkem.

Ostatní informace

Klášter je volně přístupný. Údajně se platí vstupné na věž a do klášterního muzea, ale oba objekty byly v době naší návštěvy zavřené. V klášteře je možné se i ubytovat a podle vyvěšených jízdních řádů je dobře dostupný i veřejnou Dopravou. Parkoviště bývá většinou plné, ale dá se parkovat na dalším, východně od kláštera. Překvapili nás ceny jídla, ubytování a všeho dalšího, které je tak poloviční než v ostatních zemích evropské unie.