V pohoří Rila, v údolí pod Musalou - II. část.
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Na hory
Kam a jak jedeme?
Červen a červenec na horách, to je tak trochu sázka do loterie. Pro bulharská pohoří toto platí dvojnásobně, zřejmě tomu i napomáhá blízkost moře. Večer trávíme rozebíráním dnešního neúspěšného dne a plánujeme výlet na další den. Ale Musala ( 2926 m.n.m.) je v myšlenkách jakoby zaryta. Zdá se mně o ní i v noci. Ještě před svítáním se probouzím a jdu se podívat z okna. Naproti hotelu se tyčí temná hradba nedalekého lesa a nad ní mezi bělavými mráčky září hvězdy. Že by přece jen změna k lepšímu byla na pořadu dne? Po rozednění je jasné, že to dneska možná vyjde. Modrá obloha, po které letí pár mráčků, mění program pro tento den. Autobus po snídani odjíždí bez nás a my míříme ke stanici lanovky.
Za čím jedeme?
Na otevření pokladny čeká několik turistů a tak zbývá zakoupit jízdenku a čekat. Přesně ve stanovený čas se kabinky dávají do pohybu a po několika minutách se díváme na zelené moře lesů pod námi. Mezi stromy se sem tam objeví malá loučka, potůček nebo skalisko. Je vidět i do kraje na severu a než se stačíme rozkoukat vystupujeme na konečné. Vycházíme z budovy a nad námi je modrá obloha s bělavými mráčky a sluníčko už docela slušně hřeje. Pod svahem se otevřela zcela neznámá krajina. Díváme se do hlubokého, zeleného údolí a na svahy porostlé klečí. O něco dál je vidět několik vrcholů, kterým vévodí vytoužená Musala. Sestupujeme k cestě, u níž je směrovka s nápisem „ Peak Musala“. Cesta je zaříznutá do svahu a prvních několik set metrů se jde skoro po rovině. Přecházíme několik sjezdovek, nad kterými se pohupuje sedačková lanovka. Okolí je více než nádherné a včera zmoklé trsy rostlin se nám předvádějí v celé kráse. Prostě nádhera.
Při pohledu zpět nás udivuje výška kopce, na kterém je stanice lanovky. To jsme ve včerejší mlze nepostřehli. Trsy rostlin, které včera byly jak zmoklé slepice se rozvily do nebývalé krásy. Všude kolem jsou jich tisíce a nechce se ani věřit, že jsme tu včera procházeli. Vyjmenovat všechny druhy je nad lidské síly a to platí i o barevné škále. Je tu všechno od bílé po červenou. Zvonky, hořce, lomikameny a desítky dalších jakoby soutěžily o Miss Musala. Docházíme k informační tabuli, ze které se toho moc nedovíme. O něco dál je malé jezírko či spíše mokřina, kolem které rostou žluté kamzičníky, rudé kuklíky a bíle kvetoucí tajemné pětiprstky. S touto orchidejí se člověk setká jen občas. Za jezírkem začíná cesta mírně stoupat, okolní svahy z větší části pokrývají porosty kleče. Mezi nimi se občas objeví menší kamenná moře nebo skály. Po několika minutách se před námi vynořuje chata Musala a další objekt. O něco dál je opuštěný nebo nedostavěný hotel. Pod chatou je první z Musalských jezer.
Musalská jezera jsou tři a svoji cestu tady začíná říčka Bystrica. Od chaty, po břehu toho největšího, pokračuje stezka na Musalu. Okolí jezera je bažinaté s velkými kameny při břehu. Jezera napájí několik potůčků a u jednoho z nich se zastavujeme u porostu masožravých tučnic. Je jich tu několik a jsou v plném květu. V těchto místech se stezka lomí a strmě stoupá mezi skalami a klečí vzhůru. Pro nás je překvapením, že jsme tím svahem včera procházeli. Dnešní pohled nabádá k opatrnosti. Díky slunci je stezka suchá, jen mezi klečí to trochu klouže. Asi po půlhodince máme stoupání za sebou a pokračujeme kolem potůčku nahoru. V okolí stezky se objevují zbytky sněhu a kleče s přibývající výškou ubývá. Okolní svahy jsou pokryté kameny a všude kolem zurčí voda. Změnila se i květena. U hrany ubývajícího sněhu kvetou šafrány, dřípatky a lomikameny. Objevuje se i vzácná sasanka narcisokvětá, kýchavice a žluté kuklíky.
Zastavuje nás tabule s vyobrazením a popisem Primule deorum – prvosenky boží. Tak kdepak se nám holka asi schováváš ? Procházím loučkou a za kamenem na břehu potoka se objevuje nádhera z jiného světa. Prvosenka boží je rilský endemit a její krása je skutečně božská. A není tu sama, kousek proti proudu je dalších několik rostlin. Nevím proč se mně klepou ruce, když se snažím fotit. Tohle setkání se prostě musí rozdýchat. Ani se mně nechce jít dál, ona prostě patří mezi rostliny, které člověk, když má navíc ještě trochu štěstí, vidí jednou za život. Ještě se dnes uvidíme a tak pokračujeme ve stoupání. Přicházíme k jezírku, které sice na mapě je, ale nemá jméno. Stezka se tu stále točí, prochází mezi skalami a jen směrovka se známým nápisem je jistotou, že jdeme správně. Jsme už ve 2500 metrové výšce a někde tu už musí být jezero Aleko. To se pod námi objevuje asi po pěti minutách chůze a předvádí se v celé kráse. Je údajně nejhlubším jezerem celého pohoří, ale zřejmě patří také k těm nejhezčím. Je čas svačiny a tady skutečně chutná.
Začínáme opět stoupat, procházíme mezi obřími kameny, v jednom místě jsou vidět hluboko pod námi Musalská jezera a před námi je další stoupání k chatě Everest. Přes hřeben po levé straně se během okamžiku převalují tmavá mračna, modrá obloha mizí jakou mávnutím proutku a šedá masa stéká k nám do údolí. Je to nečekané, ale řešit se to musí. Mlha nás začíná obklopovat a je tak akorát čas zavelet k sestupu. Vrcholy hor kolem nás zmizely a opona mlhy zahaluje i jezero. Jedinou výhodou teď je, že neprší. O trochu níže mlha řídne a je vidět na několik desítek metrů kolem. Sestupujeme k chatě Musala a pokračujeme ke stanici lanovky. Jsme několik metrů od stanice, když začíná slabě pršet.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jídlo je nutné mít v batohu, ale s vodou se člověk tahat nemusí. Je jí všude dost a je studená a dobrá. V samotném Borovci je několik hospůdek, kde se dá dobře a levně najíst. Stravovali jsme se v hotelu Ela, kde jsme i spali a to k naší plné spokojenosti.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Pohoří Rila je nádhera na druhou a i když nám počasí přálo, jen část dne byla na jedničku s hvězdičkou. Květena a Hory tu tvoří nádherný celek, který patří k těm výjimečným.
Ostatní informace
Délka cesty byla kolem 12 kilometrů, jde se většinou po pohodlné cestě. Stoupání jsou sice prudká, ale když se nemine stezka, je to bez potíží. Celkové převýšení je okolo 250 metrů. Zpáteční lístek na lanovku stál pouhých 12 Leva. Některé prodejny a restaurace nechtějí brát eura.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Samokov
Půjčovna autPříspěvky z okolí V pohoří Rila, v údolí pod Musalou - II. část.
