Rozhledna na Kbílu u Strakonic

Kam a jak jedeme?

Rozhledna na Kbílu ( 664 m.n.m.) patří mezi ty nejmladší u nás. Byla otevřena v minulém roce a její návštěva je skutečně velkým zážitkem. K rozhodnutí navštívit tuto turistickou novinku nebylo daleko a tak jsme se vydali vlakem do Strakonic. Po krátké návštěvě města jdeme po zelené značce směrem do Kraselova. První 2 km byly bez problému, ale pak to začalo. Projít lesy po předchozích deštích se brzy ukázalo jako sázka do loterie. Cesta a její okolí jsou pod vodou a tak nezbývá než vybírat vyvýšená místa a hledat, kudy se dá projít. Asi kilometrový úsek jdeme skoro 40 minut. Konečně to máme za sebou a začíná pozvolné stoupání. Lesy se doslova proměnily z bažin v lesy s převahou borovic a podrostem borůvčí, na kterém je úžasné a chutné modro. Za kopcem Kamenná baba odbočujeme vlevo a po polní cestě se dostáváme do Smiradic. Tady máme náš cíl nad hlavami a zbývá poslední stoupání. Z této vsi se dostat na vrchol bylo složitější, než jsme předpokládali a tak střídáme cesty s volným průchodem lesem. Dostáváme se na severní část vrchu a odtud vede po hřebenu pěšina až na vrchol. Cestou zastavujeme u zdejšího, pověstmi opředeného, dolmenu a po dalších 200 m jsme u rozhledny. Viditelnost je mimořádná a rozhled do všech světových stran stojí za to.Od rozhledny pokračujeme směrem na východ do obce Libětice, odtud se šplháme k červené značce a po ní jdeme do údolí Volyňky. Řeka nedávno hodně zlobila, je vidět, že stoupla skoro o tři metry. Vlakovou zastávku pro cestu zpátky volíme Radošovice, odkud nás po malém čekání odváží červený motoráček domů.

Za čím jedeme?

Jedeme se podívat jak pokračuje rekonstrukce strakonického hradu. Před vesničkou Smiradice obdivujeme květenu na zdejších loukách. Mohu se vyjádřit, že je mimořádná. V samotné vsi prohlížíme kapličku a potom vzhůru na horu. Na Kbílu patří naše pozornost zdejšímu dolmenu. Jeho rozměry jsou: výška 0.8 m, šíře 1 m a délka 2, 5m. Je až s podivem, kolik tento kamenný útvar vyvolal sporů. Tajemství jeho vzniku už asi nikdo neodhalí, i když v tomto případě lze připustit, že současnou podobu mohla vytvořit lidská ruka. Zda se skutečně jedná o místo, kde je možné se nabít, jsme nezkoušeli. Člověk se musí vsoukat pod kámen a alespoň půlhodinu tam vydržet. Rozhledna je součástí vysílače. Na plošinu nás dovádí 147 schodů a pak se jen zatají dech. Máme před sebou jeden z nejkrásnějších pohledů na Šumavu. Dovolím si pojmenovat jen to hlavní, ale vidět je toho mnohem víc. Přímo k jihu Boubín, Bobík, Chlum a další vrcholy. K JZ Javorník se svými kolegy. K západu oblast Můstku. Sever lemují Brdy v celé své šíři. Východ zdobí vrchy nad Vltavou a elektrárna Temelín. Na JV upoutá vrchol Kleti a v dálce se zvedají Novohradské hory. Díval jsem se na Šumavu již z mnoha míst, ale tahle rozhledna mě dostala. Krásné a plné borůvek jsou i lesy nad řekou Volyňkou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu je nutné koupit ještě ve Strakonicích. Ve vsích, kterými jsme procházeli hospody buď chybí anebo jsou zavřené. Ubytování jsme nezkoumali, ale kemp ve Strakonicích, kolem kterého jsme procházeli, byl poloprázdný.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pohled z této rozhledny je neopakovatelný. Na těchto místech asi většina lidí, kteří mají rádi tuto zem, jistě cítí význam slov naší hymny: ... a to je ta krásná země, země Česká, domov můj.

Ostatní informace

I když přímo k rozhledně značka nevede, žlutá končí u dolmenu, vrcholem jde stezka, která nás sem dovedla. Většina turistů, hlavně ti pohodlnější vychází ze Švejcarovy Lhoty po široké lesní cestě, je to asi 1 km. Rozhledna je volně přístupná. Na kole lze dojet až k rozhledně. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví.