Seetal, údolí tří jezer.

Kam a jak jedeme?

Město Lunz am See v Dolním Rakousku je místem, které jistě uspokojí i náročnějšího turistu. Na jednu túru tu ale dostane tip jistě každý návštěvník. Tou je cesta údolím Seetal ( Jezerní údolí ), ve kterém se nacházejí hned tři jezera. To první je nedaleko města Lunzer See. Je největší, na délku měří kolem 1,6 kilometrů a v nejširším místě je to něco přes 550 metrů. Vyhledávají jej jak rybáři tak i turisté. Dá se po něm plout na loďce a ti otužilejší si v letě v jeho vodě i zaplavou. Navíc je zde několik restauračních zařízení, která i když byl červen, byla dosti obsazená. Vodu do jezera přivádí velmi vodnatý tok Seebachu. Ten také protéká i druhým jezerem, kterým je Mittersee. Je nejmenší a jedná se spíše o umělou nádrž. Je dlouhé kolem 300 metrů a široké okolo 70 metrů. Tím třetím, nejvýše položeným, je Obersee. Na délku má více jak 0,5 kilometru a v nejširším místě okolo 260 metrů. Jako jediné má ostrov. Když se vše shrne, tak je jasné, že tuhle cestu nelze vynechat.

Za čím jedeme?

Káva voní pokojem a pohled z okna dává jistotu, že dnešní den bude plný slunce. Tak zabalit to nejnutnější, zásobit se jídlem a pitím a můžeme jít. Během chvilky jsme u jezera a zbývá se rozhodnout, po které půjdeme straně. Volíme severní břeh, ráno tudy skoro nic nejezdí a je odtud hezký pohled na hladinu. První hodinka je za námi, když se dostáváme nad jezero. Tady se Seebach prudce stáčí k jihu a údolí se hodně zužuje. Po pravé straně máme zámek Seehof. Objekt má několik křídel a velké nádvoří. Slohově čisté to není, ale dá se říci, že to je ponejvíce baroko. Od zámku do údolí jdeme alejí starých stromů. Potok se občas přiblíží k cestě, aby opět zmizel někde za křovinami. Jeho přítoky jsou bez vody a jeden z nich vodu nahradil mechem. Alej střídá louka a je jisté, že se v tomto údolí hodně vyhřejeme. Stavení na okraji louky je prázdné a nad ním louka opět přechází v les. Cesta stoupá v několika zatáčkách. Svahy nad námi se proměnily ve strmé skály a údolí je zase o něco užší. Tempo začíná klesat a slunce chce zřejmě překonat teplotní rekord. Okolí cesty je dosti květnaté a začínají se objevovat i vzácnější druhy rostlin. Chtělo by to krátkou zastávku a tak vítáme, když se mezi stromy zaleskne hladina Mittersee.

Znovu batohy na záda a jde se dál. Nad jezerem si potok hraje na schovávanou. Prostě zmizí aby se o pár metrů výše objevil v plné síle. Snažíme se určit jednotlivé vrcholy nad námi a zdá se, že se trefujeme. Slunce se dostalo přímo nad cestu a v uzavřeném údolí je to znát. Cesta se zařízla do svahů a stoupání je stále strmější. Potok zůstal hluboko v údolí. Na východní straně padá ze skály vodopád. Proměna nastává i mezi zdejší květenou. Nádherná kapradina, jelení jazyk, se střídá s porosty kuřičky. Vzácná hruštička je v plném květu a velké plochy si pro sebe zabraly plavuně. Ve stinném podrostu je několik orchidejí hlístníku hnízďáka a také měsíčnice jsou v plné kráse. Cesta se prudce stáčí a nad námi je vysoká skalní stěna. Slunce je někde za ní. Několik trsů stín milující kruhatky a stokroče horské zdobí skalní rozsedliny. Ze skály stéká po kapkách voda a je zde příjemný chládek. Navíc vidíme celé údolí, kterým jsme prošli. Čeká nás další zátočina a za ní opět rozpálená cesta. Je slyšet hukot padající vody a po chvilce se díváme na vodopád Ludwigfall. Stoupání je u konce a mezi stromy je konečně cíl naší cesty, Obersee.

Klidná hladina jezera se leskne v záři slunečních paprsků. Nad jezerem se tyčí strmé stěny okolních hor. Nejvyšší z nich je na jihozápadě Dürrenstein ( 1879 m.n.m.). Nad jezerem vane větřík a čeří klidnou vodu jezera. Štíhlé smrky na ostrově a na březích jezera svojí tmavou zelení dodávají místu pohádkový půvab. Dáváme se dohromady na zpáteční cestu. Obcházím ještě část jezera a dělám poslední fotografii. Vracíme se stejnou cestou. Objevujeme výhledy na Hory nad údolím, které nám při výstupu unikly. Jen slunce si stále nedá říci a praží, co to dá. Sestup je o něco rychlejší a po dvou hodinách jsme opět u jezera Lunzer See. Cesta po jižní straně již vede lesem, ale není odtud takový výhled na jezero. Dnes toho máme skutečně dost a tak není divu, že jsme rádi, když máme penzion před sebou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na tuto cestu je nutné mít jídlo a pití s sebou. Jediné místo, kde je pitná voda, je severní stěna skály před horním jezerem. Ale chytá se jen po kapkách. Bydleli jsme v penzionu Sunny, mluví se tady česky a vaří se zde také dobře.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásná, i když hodně náročná cesta nemá nic, co by se nám nelíbilo. Nádherné výhledy jak do kraje, tak i na jezera, hezká květena všude kolem, co si více přát.

Ostatní informace

Délka cesty je kolem 20 kilometrů. Nepříjemné je převýšení kolem 600 metrů. Některé úseky jsou hodně strmé a když se k tomu přidá skoro třicítka na teploměru, tak to dá zabrat. Turistů jsme potkali málo a také moc dobře nevypadali. Po sedmdesátce to už tak rychle nejde a nám to celé trvalo skoro 7 hodin a to nepočítám čas na odpočinek. Je nutné mít rezervní oblečení. Mapku lze dostat v informačním centru v Lunz am See.