Slovinské pobřeží a Škocjanské jeskyně (UNESCO)

Kam a jak jedeme?

Autem z Prahy se na pobřeží Slovinska nejrychleji dostanete paradoxně přes Brno – pokud tedy vyhrajete ruskou ruletu zvanou D1. Z Brna pokračujete na Vídeň, Ljublaň a dále až k pobřeží. Trasa měří něco málo přes 800 km a ujedete ji za cca 8 hodin.

Za čím jedeme?

 Výše uvedené pochopitelně platí, pokud vyrážíte na cestu přímo z Prahy. Jste-li už ve Slovinsku jako my – viz článek - cesta z hor k moři je výrazně kratší.

 Ještě před dosažením samotného pobřeží uhýbáme do obce Marezige. Silničku lemují vinice a olivové háje, což je dobré znamení! Čeká nás atrakce s názvem „fontána vína“. Fantazie pracuje na plné obrátky, vybavuje se nám scéna z filmu Dařbuján a Pandrhola a pivo tekoucí potokem. Parkujeme a spěcháme k fontáně. Je krásná, to ano… ale proudí v ní „jen“ obyčejná voda . Mírné zklamání nám bohatě kompenzuje přilehlý obchůdek – fasujeme skleničky, žetony, necháváme fontánu fontánou a sami si ze 4 píp (umístěných v kamenné zdi nedaleko fontány) po vhození žetonu čepujeme na ochutnání místní vína. Výhled z kopce až na moře, v ruce sklenka červeného, za zády bublající fontána – nezačalo to špatně. Jen by to chtělo něco k zakousnutí. Dopíjíme a podél další místní atrakce - červeného vinného autobusu, přecházíme silnici do místní restaurace. Istrie je vyhlášenou lokalitou pro sběr lanýžů, proto nemohou chybět ani na jídelníčku zdejší restaurace. Jednoznačně doporučuji ochutnat, např. těstoviny se sýrovou omáčkou a právě strouhanými lanýži.

 Po večeři už jen dorazíme na místo našeho ubytování v resortu Adria Ankaran. Pěkné ubytování doplňuje wellness s bazénem se slanou vodou. Jasně když jsem u moře, tak se budu spíš koupat v moři – ale to v květnu ještě není dostatečně prohřáté (alespoň pro mne). Čili bazén, sauny a několik vířivek vítáme s nadšením.

 Naším prvním cílem na pobřeží je město Izola. Toto původně ostrovní město v minulosti ovládali Benátčané. Jejich vliv je na podobě města a celého regionu i po těch staletích stále patrný a místy si připadáme jako v Itálii. Po procházce městem vyjedeme na vyhlídku k Belvederu, odkud máme celou Izolu jako na dlani. Pěšky pokračujeme do přírodního parku Strunjan. Příjemná, asi 5 km „dlouhá“ procházka (vedoucí po pěšině podél moře) nabízí několik vyhlídek na divokou, člověkem nedotčenou část slovinského pobřeží.

 Piran – z mého pohledu nejmalebnější přímořské městečko ve Slovinsku. Plné úzkých uliček, velkého náměstí, s přístavem a kostelem sv. Jiří, který shlíží na město ze svého vyvýšeného stanoviště. Od kostela se vyplatí vyjít ještě dál na protější vrchol ke zbytkům městských hradeb, ze kterých je nádherný výhled na celý Piran.

 Nedaleko od Piranu směrem k chorvatské hranici se u obce Sečovlje nachází soliny -  místo, kde se z mořské vody postupným odpařováním vody produkuje mořská sůl. Vzhledem k deštivému počasí a teprve začínající sezóně jsme neviděli úplně celý proces „výroby“, ale to podstatné = finální produkt v podobě pytle 5 kg mořské soli jsme si zakoupili v recepci u vchodu do areálu solin.

 Koper je město s významným přístavem, což výrazně poznamenává jeho atmosféru. Ač má pěkné historické náměstí s Prétorský palácem a Kostelem Nanebevzetí Panny Marie, celkově na mne Koper zapůsobil už moc průmyslově. Také byl posledním pobřežním městem, které jsme na naší cestě navštívili.

 Ale pomyslný vrchol cesty máme ještě stále před sebou, protože cestou zpět k domovu nemůžeme minout úchvatné Škocjanské jeskyně (UNESCO), vzdálené asi 30 km od Koperu. Když jsem je před několika lety navštívil poprvé, zůstal jsem v úžasu stát opravdu s otevřenými ústy! Při druhé prohlídce jsem již věděl, co mne čeká, ale i tak jsem byl uchvácen obrovitostí podzemního kaňonu a následně i propastí u východu z jeskyně. Uvnitř jeskyní je fotografování i natáčení zakázáno, proto pokud si chcete udělat alespoň částečnou představu, podívejte se na výše uvedené oficiální webové stránky. Případně si pusťte níže přiložené video, kam jsem zařadil i pár záběrů zmiňované propasti.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak jsem psal výše, ubytování jsme zvolili v resortu Adria Ankaran

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Z městeček jednoznačně Piran a pak pochopitelně Škocjanské jeskyně, které se prostě nikdy neokoukají. Letos při jarním tání bylo v jeskyni tolik vody, že byl celý kaňon zatopen. Trochu jsem se obával, jak po takové povodni budou jeskyně vypadat, ale až na trochu více mlhy bylo vše v naprostém pořádku. Pokud bych měl ze Slovinska doporučit opravdu jednu jedinou destinaci, byly by to "Škocjanske jame" - jak zní jejich název ve slovinštině, protože to jinde opravdu neuvidíte!!!

Ostatní informace

#ifeelsLOVEnia