Staroměstsko na běžkách, část Jesenické lyžařské magistrály

Nejdříve do Starého Města pod Sněžníkem, buď se zde nebo v okolí přímo ubytujeme, máme to však i vlakové a autobusové spojení a trasa se dá za nějakých 5-6 hodin zajet.

Hlavním cílem je samozřejmě ujet nějaké kilometry, ale za ideálních podmínek nás čekají i zajímavé výhledy a můžeme mít i pěkný zážitek z jízdy v dobré lyžařské stopě.

Ve Starém Městě najdeme asi 8 až 10 hospod, klasika je Národní dům na náměstí, či vinárna Goldek, ale je toho víc, po trase pak buď chata Štvanice ve Stříbrnicích či občerstvení pod lanovkou, dobré je to U Kampů, téměř povinnost je pak Návrší a když je otevřeno tak určitě pod Kladským sedlem na hájovně. V Kunčicích bychom museli sjet až dolů pod vleky, nahoře bohužel zatím bufet není (nebo nebyl).

Staré Město pod Sněžníkem jak už název praví se nachází na úpatí kralického sněžníku, ale nejen to, území Staroměstska je zhruba tokem říčky Krupé rozděleno na území kralického sněžníku na západě, na východě nebo spíš severovýchodě Rychlebských hor a jihovýchod je už spíše Branenská vrchovina, čili součást Hanušovické vrchoviny. Staroměstská kotlina v zimě nemívá nouzi o sníh a jedním z pěkných výletů je středně náročný okruh v severní části Staroměstska.

Ze Starého Města vyrážíme přes pole na Hadcové podle modré turistické značky, stopa bývá v této části většinou projetá jen od běžkařů, ale úsek není nijak náročný, ze zasněžených pastvin a polí jsou pak pěkné výhledy v podstatě do celé staroměstské kotliny. Občas bývá alespoň část cesty projetá skůtrem, takže se nemusíme bát hlubokého sněhu. Za Hadcovou mírně klesáme ke Stříbrnicím, můžeme buď sjet přímo k cestě, nebo přes pole traverzovat k úpatí vrchu Štvanice s lanovkou. Ve Stříbrnicích musíme běžky sundat a osadou projít pěšky, dále již žlutou značkou. Pokud bychom se rozhodli žlutou značkou pokračovat až na Návrší, je skoro jednodušší až k chatě vystoupat pěšky, je to přece jen úsek s největším převýšením, téměř 250m na necelé 2km, lepší je však vydat se k vlekům u Babety a buď vyšlápnout sjezdovku, která je poměrně mírná, nebo se rovnou nechat vytáhnout vlekem. Od horní stanice vleků pokračujeme rovinkou k sjezdovce pod Návrším a tuto prudší sjezdovku je skutečně nejlepší vyjet vlekem. Cena za jednu jízdu bývala 20,- Kč, takže to není nijak předražené. Tím máme za sebou zároveň největší výstup trasy. Samozřejmě chata Návrší stojí za návštěvu, jako jedna z klasických horských chat v Jeseníkách, v Králickém Sněžníku z České strany vlastně jediné.

Za Návrším nás pak čeká pěkná široká cesta, budeme-li mít štěstí i se strojovou stopou, protože tudy prochází Jesenická lyžařská magistrála. Hledáme-li nějakou značku, je to červená cykloznačka. (po žluté bývá stopa projeta až k sedélku Stříbrnická pod Sněžníkem). Naše cesta vede téměř po rovině, nebo mírně klesá, za serpentinou pak mírně stoupá ke kapličce Panny Marie. Ta je mírně od stopy, dá se k ní dorazit odbočkou po modré značce. Kaplička bývala zakončením poutní křížové cesty, dnes je pěkně obnovená.

Od kapličky cesta trasa pokračuje v podstatě vrstevnicí v nadmořské výšce kolem 900 m, takže většinou jsou sněhové podmínky dobré. Větší klesání je až pod Kladským sedlem, pokud však nechceme ztratit výšku, můžeme sjet z magistrály a projet po lyžařské značce přímo přes Kladské sedlo. Bývalá celnice dnes slouží k rekreaci jako penzion, není však zaručené, je-li občerstvení otevřeno. Jistější minimálně o víkendech sjet po magistrále k hájovně, kde bývá stylové občerstvení otevřeno. (byli jsem tam 2x a vždy bylo).

Za hájovnou magistrála zase stoupá v lesní cestě k silnici na Kladské sedlo, část přes cestu je nejlépe absolvovat pěšky k další serpentině, kde odbočuje trasa opět na lesní cestu. U směrovníku Černá rokle se na trasu připojuje červená turistická značka, která nás provede až k rozcestí Kunčická hora. Opět jedeme po pěkné vystopované magistrále, většinou lesem bez větších výhledů.

Ty nás čekají až za zmíněnou křižovatkou, odkud pokračujeme po žluté značce. Červená značka pokračuje doleva na Zhořelou a k Medvědí chatě, tato část magistrály se neprotahuje, naše trasa po žluté značce však ano, stopa sjíždí podél lesa k horním stanicím vleků v Kunčicích za kterými je vcelku svižný sjezd, ale svah je většinou dosti ujetý i od sjezdařů, takže je hodně místa na plužení. Kdysi se sjíždělo až do Kunčic nebo Květné téměř přímo ke křižovatce silnice, dnes je dojezd vcelku dobře vyveden více doleva (mírně k severu) po loukách k polní cestě až za křižovatkou do Kunčic. Po krátkém úseku vedle silnice odbočuje žlutá značka i stopa přes Krupou k úpatí Hadcové, po kterém cesta mírně stoupá nad konečný mírný sjezd v fotbalovému stadionu na kraji Starého Města.

Trasa je dlouhá zhruba 23 km, největší stoupání je na Návrší, většina trasy je tedy v mírně zvlněném terénu, je však vhodné si přibalit alespoň malou svačinu sebou, protože mezi Návrším a Kunčicemi je nějakých 15km s ne zcela bezpečně zaručeným občerstvením.

Varianta trasy od Návrší je pokračovat po červené značce až k rozcestí Nad Adéliným pramenem, zde sjet k Adélinu prameni (pozor na potok!) a dál mírným sjezdem po modré dojet ke kapličce, odkud je již trasa zase shodná.

Pokud budeme chtít využít nějaký vlek, půl sta by mohlo stačit, ale třeba ukecáme vlekaře....

A ještě trošku štěstí, když jsme tu byli loni, část trasy zničili nějací lovci, kteří si nechali lyžařskou magistrálu projet traktorem, ale to je asi problém i jiných hor. Bohužel.