Sudslavická jeskyně a Sudslavická lípa.

Kam a jak jedeme?

Cílem tohoto výletu byla přírodní rezervace Opolenec. Ta se nachází na pravém břehu řeky Volyňky, přibližně 4 kilometry severně od města Vimperku. Rezervace byla vyhlášena v roce 1985 a její rozloha je okolo 19 ha. Je domovem mnoha vzácných rostlin naší flóry. Roste zde několik druhů orchidejí, lilie zlatohlavá, hruštička a mnohé další. Velkým lákadlem jsou krasové útvary i přesto, že byly v minulosti značně poničeny těžbou vápence. Pod Sudslavickou skálou se nalézá jeskyně stejného jména. O jejím významu svědčínálezy zbytků pravěkých zvířat. Mezi léty 1880 až 1883 tady paleontologJ. N. Woldřich nalezl kolem 9000 kusů kostí a 13000 ks zubů, podle kterých bylo určeno 70 druhů dávné fauny. Za výchozí místo jsme si vybrali Vimperk, kam nás dovezl motoráček ze Strakonic. Odtud jsme již museli pokračovat po svých. Šli jsme po žluté, cestou nad pravým břehem již jmenované řeky, z vimperského nádraží. Prošli jsme část Sudslavické stezky a výlet ukončili na nádraží v Bohumilicích.

Za čím jedeme?

Od nádraží stoupáme silnicí na Prachatice, ze které po několika desítkách metrů odbočujeme vlevo. Po chvilce máme město za zády a otevírají se nám odtud hezké pohledy na novou i starou část města a jižním směrem je vidět vrchol Boubína. Silnice dosahuje svého vrcholu a začíná klesat do vsi Boudská. Malá ves je rozložena podél silnice na svahu. Krátce po vstupu do obce odbočujeme ze silnice vlevo. Vísku opouštíme po polní cestě, směrem k severozápadu. Za vsí nás čeká překvapení v podobě „Podlešákova jilmu v Boudské“. Je to jeden z největších jilmů v širokém okolí, který přežil houbovou katastrofu, jež tento druh v minulosti postihla. Jedná se o jilm horský, je vysoký 22 metrů a jeho obvod je kolem 4 metrů. Nechybí pod ním ani lavička a je odtud vynikající výhledna okolní krajinu, které vévodí Mářský vrch. Cesta za tímto místem vstupuje do lesa a to již jdeme po hřebeni nad břehem řeky Volyňky. Ve složení lesa převažují smrky a borovice doplněné několika druhy listnáčů. Mezi těmi vynikají nádherné, staré duby a při loukách mezi lesy právě kvetoucí střemchy.Krátce se zastavujeme na vysoké skále, ze které je omezený výhled na vzdalující se Vimperk. Lesy tady jsou plné borůvčí a střídají se s loukami, které ovládla žluť pampelišek. Z jedné z nich se nám otevírá pohled k západu na vsi Výškovice a Vnarovy. Po krátkém stoupání jsme na hranici přírodní rezervace Opolenec.

Tady se ke žluté připojuje naučná stezka Sudslavického okruhu. Vrchol Opolence ( 640 m.n.m.) je zároveň nejvyšším bodem okruhu. Místo pod černými borovicemi zve k odpočinku. Kromě lavičky tu je schránka s vrcholovou knihou. Výrazně se v této části změnilo složení květeny. Při sestupu svahem jdeme kolem vojenských okopů, které byly vybudovány v roce 1938. Stezka dále prochází svahem. Míjímeinformační tabule a v této části jsou zajímavá místa spojená s těžbou vápence. Dostáváme se k „ břečťanové skále“. Stezka se přiblížila k železniční trati a před námi, jako by vyrostla ze země, se vypíná Sudslavická skála.

Výškový rozdíl mezi loučkou u jeskyně a nejvyšším bodem hřebene je kolem 80 m a výšku skály nad našimi hlavami lze odhadnoutpřibližně na 50 metrů. Jeskyně je vlastně skalní puklinou se dvěma vchody. Je dlouhá kolem 15 m, široká do 5 m a její strop je v nejvyšším místě 4 m ode dna. Na dně je malé jezírko, jehož hladina kolísá podle ročních období. Dříve byla volně přístupná, v současnosti je přístup zakázán z důvodu padajícího kamení.

Od jeskyně, se na vlastní nebezpečí vystupuje po železných žebřících na skálu a stezka dále pokračuje kolem několika hezkých skalních útvarůk hranicím rezervace. Následuje krátký úsek smrkovým lesem k železničnímu přejezdu. Procházíme kolem bývalé slévárny a Zachovy pily. Pila vyhořela v roce 1953 a ve slévárně byl ukončen provozroku 1996. Stezka za budovami se stáčí k řece a pokračuje při břehu k mlýnu Vanických, u kterého roste známá Sudslavická lípa. Strom je to skutečně mimořádný. Jeho výška je kolem 30 metrů aobvod skoro 12 metrů. Lípa patří ke třem nejmohutnějším v České republice a je z těchto tří nejvyšší. Poté jdeme kolem Volyňky, která je v těchto místech dosti divokým tokem. Naší konečnou je nádraží v Bohumilicích v Čechách.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na jídlo a pití se v těchto končinách nenarazí. První a zároveň i poslední možnost nákupu je ve Vimperku. Pokud by tady někdo chtěl strávit delší dobu, tak Vimperk nabízí hodně možností ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Během cesty se otevírají výhledy především k severu a východu. Jedničkou jsou pohledy na Mářský vrch. Přírodní rezervace je mimořádná i přesto, že mnoho chráněných druhů rostlin ještě nekvetlo. Samotná skála je nádherná, tak ijeskyně pod ní. Sudslavická lípa ohromí, jen málokdy má člověk možnost vidět tak mohutný strom.

Ostatní informace

Se všemi možnými zacházkami jsme ušli něco mezi 8 až 9 km. Jediné větší stoupání je na začátku cesty za Vimperkem a na samotné stezce. Cesta je dobře značená a u zajímavých míst jsou vyčerpávající informační tabule. Celá trasa je na mapě KČT č. 69 Pošumaví – Vimpersko. Železniční trať, která tudy prochází, spojuje Strakonice s Vimperkem.