Šumava na kole – Modrava-Březník-Pramen Vltavy-Knížecí Pláně-Svinná Lada-Kvilda -Modrava

Kam a jak jedeme?

Letošní začátek prázdnin nás zavedl do půvabné šumavské vesničky Modrava, konkrétně do Modrého penzionu, který se na týden stal naším domovem a výchozím bodem pro poznávání tohoto koutu Šumavy.

Modravu najdeme necelých 30 kilometrů jižně od Sušice na soutoku Modravského a Roklanského potoka, jejímž soutokem začíná kouzelná říčka Vydra a musím přiznat, že nás toto místo očarovalo.

Za čím jedeme?

Náš druhý Šumavský výlet jsme opět zahájili v infocentru, ( zde ke koupi turistická známka číslo 854 Březník kam míříme) tentokrát proto, že na večer předchozího dne se spustila velice vydatná bouřka, která rozvodnila místní toky, i část Modravy byla pod vodou, ale ujistili nás, že to nebylo nic hrozného a že hlavní cesty by měli být průjezdné. V Modravském potoce bylo vody o poznání více, ale s lehkou nedůvěrou jsme vyjeli. Přejeli Modravský potok a u muzea dřevařství odbočili vlevo na cyklostezku číslo 1023 (červená turistická značka). Přímo na rozcestí nás uvítala velká louže a asi dvaceticentimetrová vrstva naplaveného bláta. Ale statečně jsme projeli, jen lehce upravili svůj vzhled (no kdo by vozil blatníky) a pokračovali lehkým stoupáním údolím Modravského potoka.

Nad hlavou modrej plech, sluníčko krásně hřálo a rozehrálo spolu s kapkami vody v trávě, stromech úžasnou hru světla, jiskřivých perliček vody (fotky ve velké galerii), o nádherně svěžím vzduchu s vůní lesa, tlejícího dřeva a rašeliny nemluvě. Cca po dvou kilometrech dojíždíme k mostku, přes Modravský potok, kde vlevo odbočuje červená turistická značka. Z této cesty byl to ráno menší potok, ale my pokračovali rovně podél potoka na Březník. Dva kilometry před Březníkem dojedeme na rozcestí Na Ztraceném (1 105m.n.m.) a pokračujeme po cyklostezce 1042 dále údolím potoka až na Březník. Stoupání je o něco prudší a krásný les vystřídají uschlé stromy, bráněné ekology a sežrané broukem – který tu má zelenou a může si hodovat jak chce. Je to smutný pohled a my pochopili, o čem jsou transparenty dole v Modravě, kde místní se ptají, zda jsou méně než kůrovec.

Pod Březníkem se rozkládá unikátní zachovalý celek vrchovištních rašelinišť – Modravské slatě, které spolu s Luzenským údolím tvoří krásný koutek nenarušené přírody. Informační tabule a nedaleké infocentrum vám podá všechny informace o vzniku a jedinečnosti této lokality. Pod infocentrem se dá odpočinout, je tam i přístřešek pro špatné počasí, a v klidu pokochat přírodou. Vracíme se zpět po stejné cestě, takže konečně z kopce, k rozcestí pod Březníkem a odbočujeme vpravo zpět na cyklostezku číslo 1023 a míříme k další zastávce naší cesty k pramenu Vltavy.

Čeká nás nepříjemné stoupání téměř až na vrchol Černé hory (1 315m.n.m.), ale předtím ještě kousek od rozcestí U Ptačí nádrže, pozorujeme nelehkou práci horolezců, kteří odkorňují stromy nastojato. Od spodu vylézt až na horu, po cestě ruční pilkou odřezat všechny větve a pak škrabákem oloupat kůru. Vzhledem k místní válce ekologů, proti všem kdož chtějí jakkoliv zasahovat proti kůrovci se raději ptáme zda si můžeme udělat fotku a po ujištění že nejsme od Duhy ani z inspektorátu bezpečnosti práce je nám to dovoleno a i jsme si chvilku popovídali. Z vrcholových partií Černé hory nás pak čekal sjezd k pramenu Vltavy, pod kopcem je třeba odbočit vlevo krátce na cyklostezku číslo 1041 (modrá turistická značka). Je to dobře značené.

U pramene Vltavy (turistická známka číslo 1 600 ke koupi na Horské Kvildě), nás kromě informačních tabulí, kde se opět dozvíme vše o Vltavě, vítali ekologičtí aktivisté z Hnutí Duha a chtěli podepsat petici proti novému zákonu o národním parku Šumava. To jsme odmítli, takže jsme již nebyli vítanými návštěvníky, ale nenechali jsme se otrávit a u pramene v klidu chvilku zevlovali a vhodili korun abychom se zas na toto krásné místo vrátili. Naštěstí ventilky nám neukradli a kola nevypustili, tak jsme se kousek vrátili na cyklostezku číslo 1023 a pokračovali směrem na Bučinu.

Další prudší stoupání na Stráž po šotolinové cestě nás odměňuje krásnými motýli, které kolem nás poletují, takže nám ani nevadí, že chvilkami tlačíme a oháníme se fotoaparátem, pod vrcholem Stráže na rozcestí (1 285m.n.m.) dáváme tatranku a těšíme se na sjezd dolů do Bučiny. V Bučině odbočujeme vpravo a děláme krátkou odbočku k muzeu železné opony. Tam nás kromě ostnatých drátů a strážních věží čeká penzion Alpská vyhlídka, stylová stavba s restaurací, terasou a krásnými jezírky včetně mlýnského kola. Nelze odolat, a jelikož již je čas oběda, dáváme si baštu. Obsluha rychlá, jídlo celkem ujde, lehce vyšší cena odpovídá místu.

Z plným břichem je veseleji a když cesta vede z kopce tak ještě lépe. Vracíme se zpět na cyklostezku 1023 a pokračujeme na Knížecí Pláně (1 005m.nm.), od Modravy nejvzdálenější bod dnešního výšlapu. Stojí zde stylová hájenka a je zde možno se též najíst a dobrého moku popít. Zastavujeme jen krátce, kupujeme turistickou známku číslo 508 a za hájenkou odbočujeme vlevo na cyklostezku číslo 1040 směrem k Borové Ladě. Cesta po asfaltce většinou z kopce rychle ubíhá. Na návsi odbočíme opět vlevo na cyklostezku číslo 33, a než pokračujeme do Svinné Lady dáváme na návsi krátké občerstvení na předzahrádce jedné z místních restaurací. Kolařů je plno a málem si nebylo kde sednout.

Vyrážíme tedy po silnici směrem na Kvildu a asi po necelém kilometru odbočujeme vpravo na Svinnou Ladu, je to jen krátká odbočka k dalšímu krásnému infocentru, jehož součástí je i dětské hřiště. Kupujeme turistickou známku číslo 851 Chalupářská slať a po povalovém chodníku, který začíná nedaleko, si stejnojmennou slať jdeme prohlédnout. Jde o největší české rašelinové jezírko s okolní slatí, která je však poznamenána těžbou rašeliny. Tedy již před delším časem, takže měsíční KRAJINY se obávat opravdu nemusíte. Nechybí informační tabule kde se vše dočtete a jezírko má opravdu svůj půvab.

Vracíme se zpět na silnici a čeká nás cca šestikilometrové táhlé stoupání na Kvildu po silnici, která vede údolím Teplé Vltavy. Docela to jde jen těsně před Kvildou se to zvedá poněkud prudčeji. Míříme do místního infocentra, které interaktivní formou podává o Šumavském národním parku obrovské množství informací a kupujeme turistickou známku číslo 96. Naproti infocentra stojí novogotický kostel svatého Štěpána s krásně vyřezávaným interiérem, stojí za krátkou zastávku.

A to už nás čeká po silnici a nadále po cyklostezce číslo 33 posledních cca sedm kilometrů přes Filipovu Huť do Modravy. Zezačátku je to docela prudké stoupání, které se změní v táhlý kopec ale poslední tři kilometry jsou už z kopce. Na konci Filipovy Huti je po levé straně občerstvení, kde měli výbornou držkovku a klobásky.

Výlet je to opět trochu náročnější, délka cca 45 kilometrů, celkové převýšení 1031 metrů, nejvyšší bod 1284 metrů nad mořem – cesta kolem vrcholu Černé hory, nejnižší v Borové Ladě na návsi 896 m.n.m., ale na druhou stranu zvládl to i náš sedmiletý synek. V nejhorším případě jde vzít za vděk cyklobusem, který docela často brázdí zdejší silnice a výlet ukončit v Borové Ladě, nebo Kvildě.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v Modrém penzionu na Modravě, nedávno rekonstruovaný penzion nabízí cenově dostupné ubytování, prostředí a pokoje bez chybičky, čisto, přímo v penzionu malá prodejnička potravin, paní vaří polévky, dělá lívance. Vřele doporučujeme.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Šumava je kouzelný kout naší vlasti, o tom není nejmenší pochyb a vychvalovat místní přírodu je jako nošení dříví do lesa. Úžasná jsou místní infocentra, z otvírací dobou více než vstřícnou turistům, vybavená, člověk se tam dozví vše potřebné i spoustu informací o místní floře, fauně a celém ekosystému. Dalším obrovským plusem jsou cyklobusy, které opravdu brázdí křížem celou oblast a v časech který mají smysl.

Ostatní informace

Infocentra otevřena každý den, v létě spolehlivě mezi 8,30 až 17,00hod velice krásná, vybavená bezplatným internetem a vším možným na co si turista vzpomene.