Svatoborská vrchovina, návrší u Malé Chmelné.

Kam a jak jedeme?

Okolí města Sušice nabízí turistům několik atraktivních a zajímavých míst. Jsou tu ale i taková, kam lidé skoro nechodí. Přesto i v nich se najdou krásná zákoutí plná klidu. Navíc tu je mnoho vyhlídek a pohledy na okolní hory a do údolí řeky Otavy prostě nemají chybu. Z mnoha míst je vidět Svatobor, hory Budětické vrchoviny a mnoho dalších zajímavostí. A tak přijměte pozvánku na krátkou procházku údolím již zmíněné řeky, která začíná na sušickém nádraží.

Za čím jedeme?

První březnová vycházka dva dny po sněhové nadílce je tak trochu sázkou do loterie. Ale sníh poměrně rychle taje a moje psí průvodkyně se také nemůže dočkat. Vybíráme si cestu údolím řeky Otavy na návrší za Malou Chmelnou. Od sušického nádraží jdeme po žluté k železničnímu mostu a přecházíme na pravý břeh řeky. Před přejezdem volíme polní cestu nad tratí, ze které je hezký pohled na Svatobor. Žlutá prochází severním okrajem výše zmíněné vísky a opět se s ní setkáváme na křižovatce se dvěma starými lipami, mezi nimiž je umístěn křížek. Pokračujeme po asfaltové cyklostezce k mostku přes Chmelenský potok. Tady se staví zřejmě opěrné kamenné zdi většího rozsahu. O něco dál vstupujeme pod stromy a začínáme stoupat. Ke konci stoupání je borový lesík s několika velkými kameny. Docházíme na vrchol návrší a před námi se otevírá výhled do údolí Otavy a na hřeben Budětické vrchoviny. Jižním směrem je vrchol Chocholky a nad ním hora Kalovy. Mezi stromy na západě je vidět Svatobor.

Z návrší se vracíme do lesa a odbočujeme Doprava na lesní pěšinku, po které sestupujeme k železniční trati. Borovice vystřídaly smrky a v lese se objevily menší skalní útvary. Jsou z velké části pokryté mechy a otevírají dvířka fantazii. O něco dál je skalnatý svah, za ním husté smrkové mlází a následuje velká pastvina. Stádo srnek přebíhá přes pastvinu a mezi stromy se čtveřice kosů snaží zapůsobit na méně nápadnou kosí dámu. Na dně údolí se mezi stromy leskne hladina řeky, která o sobě dává navíc vědět silným hukotem. V černošedých mračnech se otevírají malá modrá okénka. Vypadá to, že ani nezmokneme. Vracíme se k louce, kterou si oblíbila divoká prasata. Z ní je opět vidět Svatobor. Stejnou cestou se jdeme k lipám a od nich procházíme severní částí malé Chmelné. Obdiv patří starému dubu, který roste nad starým mlýnem. Stará pumpa u cesty připomíná staré časy. Za vískou nás zastavuje červená a tak poslední dnešní fotka patří projíždějící drezíně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

U nádraží lze zajít do příjemné hospůdky. Je možné se najíst a posedět u dobrého pěnivého moku. Co se týče ubytování v Sušici, tak v tom by také problém neměl být.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Skalnaté návrší je místem, kam turisté moc nechodí. Je zde klid, lidé místo většinou míjejí a tak je pravděpodobnější setkáním s divočákem nebo srnkami. Klid jen občas přeruší průjezd vlaku či pozorná sojka.

Ostatní informace

Délka cesty tam i zpět je něco kolem pěti kilometrů s přibližně s padesáti metrovým převýšením. O něco výše je silnička Otavské cyklostezky a turistická žlutá. Oblast je na mapě KČT č. 68 Pootaví.