Svitavy výstavní, Svitavy pivní, Svitavy fotogenické

Kam a jak jedeme?

Do Svitav. Abych tak řekl za poslední půlrok nebo rok jsem v různých obměnách sice městem projížděli vícekrát. Prostě když jedeme od nás někam do Čech, bývá to často po cestě. Vždy ale město jen projedeme, dál na Poličku, Hlinsko apod. No a protože to od nás ještě zas tak daleko není, celkem cyklisticky přívětivá sobota mě zlákala se zase jednou vydat na delší vyjížďku.

Za čím jedeme?

Poblíž Svitav sice vede vytížená silnice 35 (E 442), která bude sice dříve nebo později (2027) nahrazena dálnicí, ta je ale pro cyklistu, byť silničního dosti nevhodná, naštěstí se dá nahradit kombinací méně vytížených cest, nějaké cyklostezky a v nejhorším případě s opatrnosti kratší polňačkou. No a hlavním lákadlem je samozřejmě centrum města s nádherným náměstím, jakých u nás zas tak moc není.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Už je tomu řádka let, co jsme při jednom z čundrů čekali delší dobu na přípoj vlaku směr Vendolí, Borová apod., takže na skok jsme zašli do města. Náměstí tenkrát zářilo novotou, tedy rekonstrukcí. A co jsme ještě matně pamatovali z dob reálného socialismu, byl celé náměstí klasicky šedivé, řada domů a hlavně podloubí zaplechovaných. Tenkrát to byl celkem šok. Letos mě naštěstí čeká příjemnější šok, po projití a zběžném shlédnutí uličky Pod Věží s galerií Venkovka zjišťuji, že na náměstí Míru je poněkud živěji, vrcholí výstava veteránů a na odpoledne se chystají Pivní slavnosti. Což obnáší množství stánků jak s pěnivým mokem, tak nějakým tím gurmánským zážitkem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Možná bych to měl ohodnotit jako líbilo/nelíbilo. Samozřejmě jsem chtěl hlavně po čase trošku prozkoumat celé náměstí, ale probíhající nebo vrcholící akce odváděly tak trošku pozornost od architektury k motorovým vozidlům a obráceně.

Samotné setkání a výstava veteránů probíhala spíše dopoledne, tak už jsem chytil spíš odjezd některých účastníků. Naštěstí těch různých vozítek zůstávalo pořád ještě dost k vidění, ačkoliv zřejmě některé vyslovené klenoty mohly být tou dobou fuč. I tak potěšil pohled na Škodovku Felicii (tu starou), poblíž Porsche 928 (i to už je veterán), bohužel ve značném obležení zůstával anglický MG, pak projíždí kolona kachen (Citroen 2 CV), nekonečně dlouhý americký křižník Chevrolet Monte Carlo. To se mísí s pestře pomalovanými dodávkami minipivovarů, které chystají své stánky.

Přeci jen klidnější zůstávala východní část náměstí, kde původně stály vystavené vozy. To už tam zůstávala kupé 110 R a patnáctistovka žigulík, kde jsem si nebyl jistý, jestli majitelé nejedou na dovolenou (podle zahrádky na střeše). U kašny budil mírnou pozornost Brouk (VW) a mírný úsměv vyvolává policejní Wartburg lidové stráže soudruhů z NDR.

U budovy radnice a IC budila zasloužený zájem flotila krásně naleštěných JAW a ČéZet, opodál skromnější pincky a mustang. Nesmím opomenout jedno prase s pávem.

Pokud by hrozilo nebezpečí, jistě by nás ochránili příslušníci U.S. Army, ačkoliv tu parkovala i nějaká vozidla Wehrmachtu…

Díky tomu frmolu ani nemělo cenu vydávat se ve Svitavách někam jinam. Ačkoliv jsou ve městě i jiné památná místa, kam by šlo zajít. Vzhledem k nabízenému výběru byla konzumace střídmá, ve formě dvou půllitrů a jedné palačinky (i kolo je dopravní prostředek a pod vlivem by se nemělo jezdit, ale znáte to). Naštěstí při pohybu se ta alkoholová energie ztrácí rychleji. Pro ty kteří by se podobným návrhem chtěli inspirovat mám ale špatnou zprávu, další ročník této slavnosti je asi až za rok. Naštěstí když je náměstí volné, je víc času na samotné památky.

Skoro za rohem je pak městské muzeum, naproti Ottendorfův dům. Za zmínku stojí i pár vil místních podnikatelů (Langrova, Albrechtova), pseudorománský kostel aj.

Ostatní informace

Z nabízeného „menu“ jak kulinářského tak kulturně-historického jsem si vybral jen kousek, tedy sotěžní kotlíkový guláš si už dal někdo jiný. Jinak bych svitavským případně jiným odpovědným osobám směřoval menší výtku, že směrem na Olomouc (Mohelnici) nevede nějaká cyklostezka nebo variantní komunikace. Po celkem rušné prvotřídce č. 34 se musí až na kraj Koclířova, kterým je naštěstí už průjezd pohodový. Neštěstím je ale aktuálně oprava Hřebečského tunelu, takže veškerý provoz se odehrává po staré serpentinové cestě. Ta je naštěstí v dobrém stav, vítr foukal do zad. Ale i tak mě to tentokrát přimělo Moravkou Třebovou vynechat a zastavit až v Městečku Trnávka...