Třebušín – zřícenina hradu Kalich

Z Úštěku se vracíme do oblasti Českého středohoří, kde moji pozornost zaujala tato zřícenina hradu. Já mám ráda zříceniny, Ota miluje daleké výhledy. To oboje tato zřícenina splňuje. Navíc je to jediný hrad, který vlastnil Jan Žižka. To je o důvod víc, proč tam jít.

Obec se rozkládá v západní části Českého středohoří, zhruba 12 km na severovýchod od Litoměřic a 17 km na jihovýchod od Ústí nad Labem.

Je to starobylá obec, která byla založena již ve 12. století. První zmínka o ní je z r. 1169. Pravděpodobně zde sídlil vladyka Hroznata, který patřil mezi naše nejvznešenější rody. Již r. 1188 ji daroval řádu maltézských rytířů na Menším městě pražském, kteří na kopci severně nad obcí postavili dřevěnou tvrz.

R. 1421 dobyl Žižka Jaroměř a okolní města, Mladou Boleslav s Mělníkem a táhl na Litoměřice. Cestou dobyl i tvrz nad Třebušínem. Toto místo se mu zalíbilo. Ještě toho roku zde vybudoval velký kamenný hrad, který i s kopcem pojmenoval Kalich - jak jinak, když to byli  kališníci. Hradní dvůr byl 94 m dlouhý a 24 m široký. Kulatá věz měla průměr 13 m.

Kališníci ho vlastnili i po smrti Jana Žižky r. 1424, často se zde však střídali. Přišli o něj až v soudním sporu r. 1496. To byl hrad stále neporušený, i když se několikrát pokoušeli ho dobýt. Na rozkaz Zikmunda měl být dokonce rozbořen.

I další vlastníci obce a hradu se často střídali, ale již ho neudržovali. R. 1578 zbyly z hradu jen ruiny. Ani dnes tomu není jinak. Z hradu toho zbylo skutečně jen málo – zachoval se skutečně jen zbytek brány, strážní věže a budov a sklep s valenou klenbou - ten byl však zcela zasypaný.

Dlouhou historii má i dnes barokní kostel svatého Mikuláše. První zmínka o něm je z r. 1384, ale ještě před tím zde stával kostelík románský. Během husitských válek byl zničen. Až r. 1709 se začal na starých základech stavět barokní kostel, který měl nízkou dřevěnou zvonici, která byla r. 1902 nahrazena vysokou zděnou. Ještě jednou krizí kostel prošel - když po r. 1945 bylo vysídleno německé obyvatelstvo. Věřících zde zbylo málo, na opravu nebyly peníze. Ke změně došlo až letech 1992–2003, kdy na jeho opravu přispěli vystěhovalí Němci a jejich potomci. U kostela býval hřbitov. Ten je dnes na severním okraji obce. V blízkosti kostela byl objeven val a příkop, snad pozůstatky tvrze.

Na dohled od kostela jižním směrem stálo první panské sídlo už na přelomu 12. a 13. století, dokonce snad již r. 1169. Tento dvorec nebo tvrz zanikly pravděpodobně během husitských válek.

Ve 2. pol. 16. století si zde tehdejší majitel postavil dvoukřídlou renesanční tvrz, která byla okolo r. 1710 byla přestavěna na barokní zámek. Z r. 1860 je východní křídlo. V přízemí se dochovaly křížové klenby s hřebínky. V patře bývaly nástěnné krajinné malby. Po r. 1945 až do r. 1991 byla v zámku škola. Později byl upraven na hotel. Dnes je v soukromém vlastnictví, běžně nepřístupný, pronajímán jako celek např. na svatby a podobné slavnostní události.

My jsme zaparkovali u hřbitova severně od obce. Ke zřícenině vede z obce žlutá turistická trasa. My na ni navázali a pokračovali okolo lesa dál k severu. Dál jsme jen museli žlutou sledovat, kde odbočuje. Značené to bylo dobře. Zhruba po 1,5 km stoupání jsme se přiblížili na dohled zříceniny. Než si Ota přečetl úvodní tabuli, já se už celá zvědavá hrnula k bráně, resp. k tomu, co z ní zbylo. Než jsem stačila zjistit, že tam ze zříceniny toho moc není, už se mne ujal pán a nabídl nám průvodcovskou službu.

Jak jsme o chvilku později zjistili, r. 2009 byl Kalich zařazen mezi 10 středohorských hradů, které by měly být prozkoumány, zadokumentovány a stavebně zajištěny. Tohoto dlouhodobého záměru s názvem „České středohoří – země hradů“ se ujalo sdružení Hrady Českého středohoří. Na zmíněné práce se těžko shání prostředky, většinu prací tam dělají nadšenci a dobrovolníci ve svém volnu, samozřejmě bez nároku na odměnu. Právě nabízená průvodcovská služba patří ke způsobu, jak získat další prostředky na průzkum, i když žádná cena předem stanovená není. Jen na kopečku je kasička na dobrovolné příspěvky.

Od r. 2015 tu probíhá průzkum, jehož se náš průvodce od začátku účastní. Bylo např. zjištěno, že při opevňování hradu Žižka užil v té době novou technologii tzv. „srubů“ - to znamenalo zásadní zlepšení možností obrany v době prudkého nástupu palných zbraní.

Průvodce nás provedl bývalým hradem, vysvětlil, jak to tam vypadalo před pár lety, ale také v době vzniku hradu, kde byly vstupní brány, jak na to přišli. Viděli jsme vnější valy a příkop, který je na severozápadě přibližně dva metry široký a 0,5 metru hluboký. Dozvěděli jsme se, jak se dělají sondy, kterými zjišťují, kde jsou základy palácových zdí a pod.. To vše nám pak ještě doložil fotkami promítanými na notebooku v jediném klenutém sklepu, který se jim podařilo odkrýt. Také jsme viděli, jaké cenné předměty tam našli. Snad nejpozoruhodnější jsou fragmenty kachlových kamen s různými motivy, dokonce s obrazcem kalicha s hostií, což byl ústřední symbol husitské víry.

Pán vykládal moc hezky. Všechny jejich práce kontrolují památkáři i archeologové. Základy objektů odkrývají a příp. dostavují, aby bylo vidět, kde byly paláce, aby si budoucí návštěvníci mohli udělat představu o tom, jak to tady dřív vypadalo. Některé věci jen odkryjí, zadokumentují a zasypou, aby byly uchovány např. pro výzkumy pro další generace. Samozřejmě jsme do kasičky přispěli, určitě víc, než by stálo běžné vstupné, ale rádi. Vždyť je to na dobrou věc.

Na závěr jsme si to vše ještě jednou sami prošli a pokochali se skutečně hezkými výhledy – už kvůli tomu za to stojí sem vyjít. Na závěr jsme si ještě před vchodem prohlédli r. 2017 obnovenou obrannou baštu.

Na zpáteční cestu jsme vyrazili z rozcestí Kalich - zříc. po žluté na druhou stranu. Přišli jsme tak do severovýchodní části obce. Po zelené se nechalo dojít do centra, my jsme to vzali po neznačené cestě pod lesem, okolo hezkých roubenek. A došli tak přímo na parkoviště ke hřbitovu.

Možnost občerstvení na hradě není, nespoléhala bych ani na občerstvení v obci. Svačinu raději s sebou.

Prohlídka bez průvodce by byla zajímavá, už kvůli krásným výhledům. S průvodcem a se všemi informacemi, které jsme během 1,5 hodiny získali, to však bylo skutečně fantastické. Bohužel tam není vždycky.

Z obce se nechá vyrazit snad všemi směry. Zelená značka, na kterou jsme narazili při návratu z hradu, pokračuje dál na východ až na kopec Sedlo (726 m) – sem je to 8 km, ale nechá se pokračovat i dál. Je však možno se vrátit po červené a udělat si hezký 16 km dlouhý okruh.

Zelená z obce pokračuje na západ, kde se v obci Řepčice (2 km)  lze napojit na jednosměrnou 2 km dlouhou NS Řepčice – Panna, která vás zavede ke zbytkům hradu Panna, který byl vybudován v době husitských válek jako opěrný bod proti zdejšímu hradu Kalich. Značené cesty se zde různě prolínají, stejně jako cyklotrasy.

Třebušín – zřícenina hradu Kalich na mapě