Ústí nad Labem – historie města, kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek Větruše s rozhlednou, Erbenova vyhlídka a pivovary Na Rychtě a Millénium

Je to statutární město Ústeckého kraje, které leží na soutoku řek Labe a Bíliny, těsně vedle dálnice D8 z Prahy do Drážďan. Severně od města se rozkládají Krušné hory, na jihu České středohoří. Řeka zde tvoří až 500 metrů hluboké údolí, které se nazývá Porta Bohemica (Brána Čech). Nejvyšší bod města je Široký vrch (658 m.n.m.) v jižní části, hladina Labe má 131 m.n.m.

Nejstarší osídlení této oblasti bylo jižněji - v okolí nedaleké obce Stadice, která se rozkládá v údolí řeky Bíliny. Zde podle archeologických nálezů žili lidé před víc než 20 000 lety. Lovili zde mamuty, nosorožce, soby. Žili zde Keltové, Germáni a od pol. 1. tisíciletí i Slované. To se zde vytvořil samostatný stát v čele s rodem Přemyslovců. V Kosmově kronice z poč. 12. století je zachycena pověst o kněžně Libuši, která na trůn povolala Přemysla Oráče, který pocházel právě ze Stadic.

V raném středověku byl nejvýznamnějším místem Ústecka hradiště Chlumec severně od Ústí, které střežilo významnou obchodní cestu. První písemná zmínka o Ústí je z r. 1056 (1057), která je uvedena v zakládací listině kapituly při kostele sv. Štěpána v Litoměřicích. Přibližně v polovině 13. století ho povýšil Přemysl Otakar II. na město. Bylo to jedno z prvních královských měst. Postupně získalo svobodné právo plavby i právo mílové. Během 13. století je město obehnáno hradbami.
R. 1318 zde němečtí kolonisté postavili románský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Během husitských válek byl zničen, byl však v  letech 1450–1530 obnoven.
Během třicetileté války došlo k velkému úpadku města, ze kterého se vzpamatovávalo dalších 200 let. Obyvatelstvo se živilo hlavně zemědělstvím, pěstovala se i vinná réva a okurky, rozvíjel se jen obchod a doprava po Labi. Rozvoj začal až po r. 1830, kdy i tady začal průmyslový rozvoj - tkalcovství, soukenictví, výroba barev, papírny, v okolí města bylo postupně otevřeno cca 60 hnědouhelných dolů. Zhruba v té době byly zbořeny i středověké a renesanční městské hradby. Byly tu postaveny dva přístavy, v květnu 1841 byla zahájena pravidelná říční paroplavba. V letech 1845 - 1851 byla budována železniční trať z Prahy do Drážďan. R. 1856 zde byla zahájena chemická výroba, r. 1867 vznikl nový pivovar, r. 1872 byl postaven první most přes Labe pro silniční i železniční dopravu. Koncem 19. století se stal zdejší labský přístav nejvýznačnějším přístavem celého mocnářství. R. 1901 dokonce císař František Josef I. použil k návštěvě města parník.
Město se dále slibně rozvíjelo. Např. již od r. 1899 zde jezdí tramvaje. Ve městě však žije převážně německé obyvatelstvo, které uvítalo, že dne 9. října 1938 bylo město jako součást Sudet připojeno k Německé říši. Největší tragédie 2. světové války byly nálety americké armády ve dnech 17. a 19. dubna 1945. Byla zničena celá čtvrť Ostrov pod vrchem Větruše a další stovky domů v centru, vč. kostela Nanebevzetí Panny Marie, který má od té doby vychýlenou věž o více než 2 metry. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a stěhovali se sem noví obyvatelé nejen z českých zemí, ale také ze Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu.

Postupně bylo město postaveno znova, mnoho dochovaných památek však nemá. Mezi nejznámější patří právě kostel Nanebevzetí Panny Marie, dominanta centra města. Dnešní podoba pochází z konce 19. století, kdy byl přestavěn v novogotickém stylu. Zachoval si však řadu gotických, příp. pozdně gotických prvků. Šikmá věž byla po válce staticky zajištěna a dnes patří mezi nejšikmější věže na sever od Alp. Uvnitř jsou tři zvony, nejstarší pochází z r. 1544.

Svoji historii má i zámeček Větruše na stejnojmenném kopci na skalním ostrohu nad soutokem Bíliny a Labe. Podle legendy tam již r. 826 byl postaven hrad Vitruš/Wittrusch, který později zcela vyhořel. Jeho základy byly zjištěny vlastně náhodou. Na kopci byl střelecký dům. Jeho nájemce r. 1839 hledal pramen pro studnu a odkryl silné základové zdi hradu. Vrchol byl často navštěvován turisty, proto zde r. 1847 byla postavena restaurace. Jenže zájmu návštěvníků brzy nestačila. R. 1897 tam ústecký horský spolek postavil dvoupatrovou budovu s restaurací a s vyhlídkovou věží, který je stále výraznou dominantou. Byl tam velký sál, v nejvyšším patře byla ubytovna. Místo se stalo centrem spolkového i společenského života.

Restaurace i po válce sloužila svému účelu, i když se majitelé střídali. Od r. 1958 ho vlastnily Restaurace a jídelny. Přistavěly zadní křídlo, které v 70. a 80. letech sloužilo jako ubytovna pro zahraniční dělníky. Neudržovaný objekt byl v pol. 80. let uzavřen.

I po r. 1989 se majitelé střídali, nikdo budovu však neopravoval a dál chátrala. Dne 13. července 2000 vypukl na Větruši požár, který zcela zničil vyhlídkovou věž. V tomto stavu ji r. 2001 kupuje město a začalo s opravami, které trvaly až do konce r. 2005. Od r. 2010 je možné dojet na Větruši lanovkou. Dnes znovu slouží zámeček společenskému životu. Je zde výletní restaurace s vyhlídkovou terasou, taneční sál a několik salónků a nově přistavený hotel. Z 30 metrů vysoké věže, resp z vyhlídkové plošiny ve výšce 25 (22) metrů je překrásný  výhled na Labské údolí i na město, na České středohoří a Krušné hory. Na panoramatických fotografiích jsou označeny zajímavá místa. Na věž je volný vstup celoročně, jen se musí vyšlápnout 111 schodů. V areálu je zrcadlové a přírodní bludiště, dětské hřiště a sportoviště - tenisové kurty, hřiště na košíkovou a odbíjenou a stolní tenis. Součástí je velké parkoviště pro osobní automobily i autobusy – parkuje se zde dokonce zdarma.

Na město se nechá podívat i z Erbenovy vyhlídky na menším návrší Brand (420 m) na severovýchod od centra města. Zajímavá je však historie i tohoto místa. R. 1889 zde byla postavena první 20 metrů vysoká rozhledna s kamennou podezdívkou. Její dřevěná konstrukce se šindelovou střechou se však po 9 letech za prudké zimní bouře zřítila. Další trámovou rozhlednu strhla již r. 1903 vichřice. Další rozhledna 8 metrů vysoká kamenná Erbenova vyhlídka byla postavena po třiceti letech – r. 1933. Na přelomu tisíciletí se zhoršoval výhled – okolní stromy začaly rozhlednu přerůstat. Několik let se diskutovalo, jak rozhlednu navýšit. Nakonec vyhrál návrh – na současnou plošinu přistavět 7 metrů vysokou kamennou nástavbu. Myslím, že se to povedlo. Jen podle malých detailů stavby lze poznat, že se nestavěly patra současně. Znovu byla rozhledna otevřena 15. října 2006. Nyní je 15 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 12 metrů vede 56 schodů. Náročnější je však výstup po zelené z Dobětic, i když to není ani kilometr. Z rozhledny je kruhový výhled na Ústí nad Labem s údolím řeky Labe, na vrcholy Českého středohoří jako je Milešovka, Kletečná, či Buková hora a Krušné hory. Při dobré viditelnosti lze zahlédnou dokonce Klínovec.

Je přístupná celoročně a zdarma, na noc bývá zamčená, aby se tam nestahovali vandalové.

Možností občerstvení i ubytování je v Ústí samozřejmě hodně. My upřesňujeme minipivovary. Dnes tam jsou dva. V centru, jen kousek od kostela Nanebevzetí Panny Marie, v Klášterní ulici je hotelová restaurace s pivovarem Na Rychtě, kde jsou možné i pivní exkurze. Již v pol. 19. století se zde prodávalo víno. Objekt tedy víc než 150 let slouží jako restaurační zařízení. Historické fotografie lokálů zdobí stěny hlavní pivnice, výrobu piva z dob renesance si můžete prohlédnout na nástěnné malbě na zahrádce. Od 9. 10. 2010 jsou varny součástí restaurace.

Svoje pivo vaří i minipivovar Millénium ve východní části Ústí nad Labem – v Neštěmicích u zastávky autobusu Ryjická – otevírací doba viz www.pivovar-millenium.cz. I tento dům, kde se dnes vaří pivo, byl již r. 1884 přestavěn na hospodu. Po válce zde prodávala potraviny Jednota. Dům neudržovala, ten chátral. Proto byla prodejna v 80. letech 20. století uzavřena. R. 1990

byl částečně opraven a až do r. 2013 zde opět bylo pohostinství, restaurace. Chátrající objekt koupil r. 2014 současný majitel – rodina Havlicova. Po celkové rekonstrukci zde otevřeli bar Millénium, ale už plánovali vlastní pivovar. Ten se jim podařilo otevřít v dubnu 2016. Vaří i ovocné ležáky.

Letošní prohlídku město jsme protrpěli. Byli jsme tam v těch největších letošních vedrech, kdy teplota dosahovala přes 30 stupňů ve stínu. Dostat se v tom horku na Erbenovu vyhlídku bylo skoro nad lidské síly. Výhledy však za to stály. Na Větruši to bylo jednodušší, tam jsme dojeli autem. Jen na rozhlednu jsme museli pěšky. I tady byly výhledy moc fajn. Tady to bylo vůbec hezké, i když moc jsme se tu neprocházeli. Na výlet sem musíme ještě jindy. Samozřejmě jsme ve městě zvládli objet oba pivovary, abychom si koupili jejich pivo a večer jsme si ho někde ve stínu vychutnali. V tom horku jsme se už na něj těšili. Nezklamalo nás.

V okolí města se může podniknou řada výletů. Jen z Větruše vede řada turistických tras. Jednosměrná naučná stezka Větruše – Vrkoč měří 4,5 km. Po žluté turistické značce se nechá po 12,5 km dojít na rozhlednu Radejčín. Zpátky se nechá vrátit po žluté, modré a červené. Na celkové trase 23 km se překoná výškový rozdíl skoro 600 metrů. Původně jsme to měli také v plánu, ale v tom vedru jsme to raději objeli autem. Po zelené se dostanete po 3 km přes řeku k rozhledně Střekovská vyhlídka a dál po červené k hradu Střekov.

Zdatným ruristům mohu doporučit po červené dojít na Milešovku (837 m), nejvyšší horu Českého středohoří. Tam to vyjde na 18 km. A když se nechce zpátky jít stejnou cestou, tak okruh vyjde na 40 km s převýšením 1200 metrů. I to některří zvládnou.

My jsme se ještě zajeli podívat na hrad Blansko východně od města. I tam se nechá z Větruše po modré a žluté dojít pěšky. Je to 11 km, z toho polovina trasy vede přes město. Lepší je zaparkovat pod Erbenovou vyhlídkou. Pak je to jen 7 km téměř převážně přírodou.

Možností je však daleko víc. Vždyť se nechá zajet do Krušných hor i Českého středohoří.

Ústí nad Labem – historie města, kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek Větruše s rozhlednou, Erbenova vyhlídka a pivovary Na Rychtě a Millénium na mapě