Velké Losiny - Krásy zámeckého parku

Kam a jak jedeme?

Třítisícovou obec Velké Losiny na Šumpersku proslavil – i mimo území naší malé republiky – zejména trojlístek termální lázně – Ruční papírna – renesanční zámek. Pro zvrhlíky a příznivce tortury jsem ochoten toto tvrzení rozšířit - na čtyřlístek - o čarodějnické procesy. Za pozornost návštěvníka této příjemné lázeňské obce, která dlouhodobě zvažuje i snahu o zařazení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, však stojí mnohem více místních cenných pamětihodností i zajímavých přírodních lokalit v katastru Velkých Losin. A za jednou z nich jsem se před pár dny vypravil.

Za čím jedeme?

Tou jednou - nebo přesněji řečeno - jedním z takových míst je zdejší rozsáhlý zámecký park. Pro vývoj parku, stejně jako celého zámeckého areálu, samotné vesnice i jejího širokého okolí, byli nejvýznamnější z jeho majitelů, tedy Žerotínové, kterým patřil od konce 15. do počátku 19. století (v letech 1802 až 1945 náleželo velkolosinské panství Liechtensteinům)

Zámecký park byl založen v roce 1602 (nebo 1580-1589), v této době ovšem ještě v podobě ozdobné renesanční zahrady. K prvním rozsáhlejším úpravám dochází v letech 1660-1662, a poté v období let 1731-1738, kdy je původní renesanční zahrada nahrazena ozdobným barokním francouzským parkem. V této době je také parková kompozice obohacena o nejrůznější stavby a atrakce, např. vzniká umělý vodopád, vodotrysky nebo zahradní altán, které doplňuje bohatá sochařská výzdoba. Ve II. polovině 18. století tu dokonce stál í čínský pavilon a několik dalších exotických staveb.

Podobu parku mění až počátkem 19. století noví majitelé zámku, tedy Liechtensteinové. Ti provedli ihned rozsáhlé úpravy sadu, kterými postupně vznikla přírodně krajinářská kompozice anglického parku, a to na několikanásobně zvětšené ploše původní zahrady. Do koncem století tak bylo kolem zámku vybudováno velmi zdařilé zahradně-parkové dilo, skvěle doplňující podobu zámku. Zámecký park byl poté Liechtenštejny vzorně udržován až do roku 1945. Poté příchazí nešťastné období „vítězství pracujícího lidu“ a zámecký park se stává tak trošku pralesem. Zámek se však – naštěstí - pro svou pozoruhodnou architekturu a historickou hodnotu celého areálu postupně vypracuje mezi památkové objekty I. kategorie a tím je zachráněn také park. I v současné době patři park k nejlépe udržovaným objektům tohoto druhu na Šumpersku.

V parku se nachází různé exotické stromy, vysazené však až v posledním desetileti. Z původních dřevin patří mezi nejvýznamnější jedle Veitchova, jinan dvoulaločný, borovice limba, sazaník květnatý (severoamerický a velmi pěkný červeněkvetoucí keř), monstrózní líska obecná, vilín viržínský a mamota úzkolistá (další severoamerické keře). Park však byl vždy charakteristický zejména velkým množstvím rúznobarevně kvetoucích pěnišniků, které většina z nás zná jako rododendrony.

Vrcholně barokní zahradu hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína, vybudovanou v letech 1733–1741 v podobě francouzského parku s geometricky tvarovanými stromy i keři a se systémem vodních kanálů s řadou optických i akustických efektů, už dnes – samozřejmě - neuvidíme. Jak jsme si již prozradili, za Liechtensteinů byla přebudována na přírodně krajinářský park. A je to možná škoda, protože se prý jednalo o malé moravské Versailles. Posuďte sami …

U severní vstupní brány, zakončené balustrádou s dekorativními vázami, se rozkládaly budovy oranžérie. Poblíž ní se nacházela malá šestistupňová kaskáda se sochami trpaslíků, jejímž protějškem byla velká kaskáda na jižním úpatí Strážníka. Na kopci nad kaskádou stála grotta, zdobená putti, dekorativními vázami, maskaróny a basreliéfy. Na jeskyni spočívala velká socha ležícího Tritóna, objímajícího kašnu, pod ním Néreovny držící Korunu. Pod grottou se rozkládala velká vodní nádrž a pod ní dvacetistupňová kaskáda, zdobená alegoriemi Čtyř ročních období, skupinou puttů, mušlí, delfínů a Tritónů, troubících na rohy. Všem postávám „vládl“ Neptun, vezoucí se na dvou delfínech. Balustráda dvojitého schodiště na vrchol kaskády byla zdobena pážaty s žerotínskými erby a alegorií Bolesti a Síly. Uprostřed zahrady se nacházely tři vodotrysky (jeden se skupinou Kamenných labutí), k vidění byly i vodotrysky v „dolních“ grottách s balustrádami, nástropními malbami a zrcadly. Později přibyly ještě dva čínské pavilony a vodotrysky s postavami satyrů. Pěkné, až mile kýčovité, neníliž pravda.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože se jednalo v podstatě jen o krátkou odpolední projížďku - když už se nám nečekaně udělalo hezky - bylo to bez větších "nákupů". Stačila tatranka, cigareta a jedno pivo. Velké Losiny však - coby lázeňská vesnička má středisková - nabízí dostatek rozličných podniků k potěše oka, slinných žláz, chuťových buněk i žaludku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V této chvíli nastal čas představit si současnou cennou sochařskou výzdobu zámeckého parku ve Velkých Losinách.

Opavský sochař Jan Jiří Lehner se stal v letech 1734-1736 autorem šesti soch alegorií, přičemž alegorie Čtyř ročních období se nedochovaly. Alegorie Bolesti a Síly jsou pískovcová sousoší v nadživotní velikosti, stojící v zahradě na žulovém soklu s lomenou římsou. Alegorii Síly představuje sousoší „Souboj Samsona se lvem“. Bájný rek – někdy mylně považovaný za Herkula - je zde prezentován polonahý, s výraznou muskulaturou a hustými vlnitými vlasy. Je zachycen v momentě, kdy chce lvovi zasadit smrtelnou ránu dýkou. Dramatičnost a dynamiku sousoší zvyšuje natočení Figur, rozevřená tlama lva i Samsonova mimika.

Alegorie Bolesti bývá představována jako sousoší „Smrt Aktaióna“, ale jedná se zřejmě o „Smrt Milóna Krotónského“ vytvořenou podle předlohy Pierra Pugeta, zhotovené pro Versailles. Atlet Milón (nebo Aktaión – i když to byl přece slavný voyér, kterého - v podobě jelena - roztrhali vlastní psi)) je zde zobrazen jako polooblečený svalnatý muž, na kterého se zleva vrhá neidentifikovatelné zvíře (měl by to prý ale být lev, což je zvláštní, protože na předchozím sousoší se Lehnerovi lev vysloveně povedl, tady se jedná o jakéhosi křížence pumy, červa a hyeny). Má dlouhé vlnité vlasy a vousy. V pravé straně dynamické scény je znázorněn kmen stromu. Scénu zvýrazňuje výraz bolesti v jeho obličeji a natočení hlavy. Zdejší socha je zřejmě jediné barokní sochařské zpodobení tohoto příběhu dochované na území České republiky.

V letech 1736–1740 pracoval na výzdobě zámeckého parku také významný barokní sochař Jiří Antonín Heinz. Ten pro kaskádu u vstupní brány vytvořil pískovcové sošky osmi trpaslíků. Jednalo se o tři hudebníky (asi 100-120 cm Vysoké, oděné do dobových, tedy barokních, šatů), hrbatého žebráka, pijana na soudku a tři shrbené zahradníky (vysoké asi 140 cm). Heinz byl - podle archivních pramenů – také autorem sochařské výzdoby horní grotty na Strážníku (putti, vázy, maskarony a socha Tritóna) i obou dolních grott a soch dvou mořských panen na mušlích (tzv. Néreidky), delfínů a nových soch čtyř ročních dob, které nahradily poškozené dílo Lehnerovo. Poškozené a neúplné fontány dnes najdete pod arkádami na nádvoří zámku a v prostorách zámku se nachází i sochy trpaslíků.

Okrasná barokní velkolosinská zahrada Jana Ludvíka ze Žerotína, jejíž podoba byla nepochybně inspirována královskými zahradami ve Versailles, patřila ve své době (18. století) mezi nejkrásnější zahrady v celém Českém království. Z její sochařské výzdoby se do dnešních dnů dochovalo – bohužel - jen několik, většinou silně poškozených, děl. V areálu zámeckého parku můžete dále vidět skleník (tzv. mateřskou školu), zahradní domek nebo Sloup Nejsvětější Trojice, pocházející z poloviny 19. století.

Ostatní informace

Vstup do prostor zámeckého parku je bezplatný. Využívají toho hojně pěší turisté i cykloturisté. Oblíbenou kratochvílí je hlavně posezení u zámeckého rybníčku. Jeho hlavní atrakce, tedy hnízdící páry sněhobílých labutí, už je - bohužel - dávnou minulostí. Návštěvník se dnes musí spokojit s neuvěřitelným množstvím kačen a nějakými živočichy pod vodní hladinou. I tak je u rybníčku vždy plno a foto zámku od stavidla je vždy milou povinností pohlednicového typu.

Zámecký park i budova renesančního zámku ve Velkých Losinách si několikrát zahrály i ve filmu. Kromě Kladiva na čarodějnice to byl v relativně nedávné době například historický velkofilm Juraje Jakubiska Bathory.

Na úplný závěr jen jednu poznámku. Je totiž jistým paradoxem, že přiloženou fotodokumentaci jsem pořídil v neděli 2.6.2013 (nechtěl jsem ve svém archivu hledat staré snímky, tak jsem si na kole zajel pro nové). Po pár propršených dnech se totiž odpoledne udělalo hezky. Pod nohama to sice v parku mnohdy pořádně čvachtalo, ale po návratu domů bylo vše zapomenuto. V TV právě ukazovali první povodňové evakuace v Čechách ..…

Více fotografií naleznete na: http://markyz63.rajce.idnes.cz/Krasa_zameckeho_parku_ve_Velkych_Losinach_06_2013/