Vínobraní 2010 Valtice

Kam a jak jedeme?

V sobotu dopoledne po dostatečném odpočinku jsme se přesunuli z Burčákových slavností v Hustopečích na vinobraní do Hlavního města vína – Valtic. Doprava do Valtic z Brna vlakem s přestupem v Břeclavi. Nejlepší autem se šoférem, nebo autem a přespat.

Za čím jedeme?

Jedeme také proto, že je pro zdraví důležité každoročně vypít nejméně tolik burčáku, kolik má kdo krve, jak se to tvrdí. Od počátku bylo jasné, že hned tady a dnes, se nám léčebnou dávku nepovede celou užít, jen doplníme, co se do nás nevešlo v Hustopečích. Takže prakticky vzato jedeme jako do lázní, udělat něco pro své zdraví.

Město Valtice je obklopeno vinohrady, sídlí zde vinařská škola. Od roku 1387 se zde usadili Lichtensteinové a časem získali široké okolí (Mikulov, Lednicko). V r. 1623 získali knížecí titul a postupně přesídlovali do Lichtensteinského knížectví. v r.1938 odešel poslední Lichtenstein. Nedávno, už nevím přesně ve kterém roce v zámecké jízdárně seděl u vedlejšího stolu osobně pan Kníže Lichtenstein s nějakou paní a také popíjeli. Dodatečně jsme zjistili, že měli ve Valticích a Mikulově nějaká jednání i s hejtmanem Haškem. Tak tady byl s částí rodiny. Tématem bylo něco ohledně zahrabání válečné sekery, ukončení soudních pří a dohoda o spolupráci. Kníže už se nezlobil, že na svém bývalém majetku si musí zaplatit aby mohl ochutnat něco dobrého. Nevím, jak by bylo mně, kdybych chodil po svých bývalých panstvích. Na mně však působil sympaticky a skromně. Vůbec se nechoval povýšeně a stál ve frontě jako ostataní. Na jednání prý nabídl, že pomůže event. přispěje na ochranu svých bývalých památek i zajistí výměnné programy pro naše studenty. Zaparkovali jsme pro jistotu trochu bokem, aby se auto náhodou nestalo terčem některých příliš rozveselených osob. Ale letité zkušenosti potvrzovaly vždy jen mírně veselé návštěvníky bez sklonů k agresivitě nebo ničení. Poté jsme se odebrali do centra dění. Zakoupili jsme pohárek s burčákem a vydali se na prohlídku městem. Průvod měl být až ve 12 hodin, tudíž jsme chvíli pozorovali folklorní soubory a hlavně mažoretky na podiu. To víte, chlapům se líbí. Také tu nechyběl folklorní pořad „Zarážaní hory“. Vyhrávala dechová i cimbálová hudba. Mezitím jsme naplnili znovu pohárky a vrátili se s nimi k podiu. V pravé poledne jsme se zdvihli a zamířili hledat nejlepší pozorovatelnu k prohlídce krojovaného průvodu. Po půlhodině nám začalo kručet v žaludcích. Průvod nikde, tak tedy za jídlem a do auta se v klidu najíst. Najednou slyšíme vzdálenou hudbu. Tak rychle spolykat a foťáky do pohotovosti. Hudba se blížila a venku nás průvod přistihl v místě, kde jsme ho absolutně nečekali. Takže ne my k průvodu, ale průvod pěkně přišel k nám. Inu cesty průvodu jsou nevyzpytatelné. Po jeho skončení jsme se vrátili do centra a vydali se do hlavního stanu burčáků, do zámecké jízdárny. I zde byly různé druhy. Tak jsme mlsali a mlsali a k tomu sledovali program na zdejším vnitřním podiu. S cimbálovou muzikou se tady střídaly různé soubory lidových nástrojů, což se k vínu nebo burčáku náramně hodí. Mezi tím proběhlo také slavnostní vyhlášení vítězů nejlepších vín minulého ročníku. Po nějaké době ochutnávání jsme se vyšli nadýchat čerstvého kyslíku do Zámeckého parku. Při procházce jsem kamarádům ukázoval ze země vyčnívající komínky. Vysvětlil jsem, že všude kam až sahají tyto odvětrávací průduchy, se pod nimi nachází rozsáhlé zámecké vinné sklepy. A navíc včetně prostorů pod zámkem. Ještě jsem navrhnul zajít na horní konec, na vinařské náměstíčko, kde se nacházejí sklepy a vinařské podzemí, a ochutnat nějaký burčák tam. Vždy zde bývá otevřený některý ze sklepů. Někdy také hrávají venku na náměstíčku před Vinařskými závody muzikanti. Ochutnali jsme a poseděli před jedním sklepem. Vzpomněl jsem si, že těmto kamarádům jsem ještě neukázal zámeček La Veneria s nádherným rytířským sálem, který všem známým předvádím. Zámeček La Veneria je 500 let staré sídlo Vrchního lovčího lichtensteinských knížat. Nyní exkluzivní čtyřhvězdičkové ubytovací zařízení zámeckého stylu za přijatelné ceny zejména vzhledem ke službám a interiéru. Např. v sezoně ráno můžete dostat snídani na terasu na začátku klidné části přilehlé zahrady, na konci sousedící se Zámeckým parkem. I snídaně servírovaná na pokoj, přímo do postele je v ceně ubytování. Zkrátka ubytování zámeckého typu. Ze zahrady je přímý vstup do Zámeckého parku. K dispozici ubytovaným jsou vybraná vína za ceny výrobce. Mimo to je po straně budovy jedna část ze zámeckých vinných sklepů, otevřená pro veřejnost jako vinárna. Z ubytovací části je do ní vstup přímo průchodem rytířským sálem a točitými schůdky s chodbou, připomínající tajný východ. V zámečku má své sídlo aristokratický nadnárodní Řád rytířů vína, v duchu původní tradice se zde pravidelně setkávají příslušníci moravské šlechty z Královského řádu moravských rytířů sv. Rostislava a sv. Kolumbana se svým Velmistrem. Pravidelný meeting zde mívá i Rotary klub. Ostatně vidíte to na fotografiích. Slabší povahy by zde mohly mít trochu horší spaní, neboť zde byl na konci třicetileté války zavražděn původní obyvatel zámečku lichtensteinský Grand Veneura hrabě Langendorf a jehož duch se pravidelně zjevuje v podzemních prostorách vinných sklepů a propojovací únikové chodbě do blízkého zámku. Ale nahoru prý nechodí. Kontroluje a hlídá dole v podzemí stovku lahví červeného moravského vína, kterou zde před svou smrtí zazdil. Tolik pověst. Ale majitelé a správci zámečku věří, že plánovaný radarový průzkum tří pater podzemí by mohl pomoci toto téměř pětset let staré víno objevit. Pokud byste se zde ubytovali, je možné, že byste tu potkali syna majitelky Jeho Excelenci Barona Karla Dominika, rytíře moravského, rytíře z Borče, rytíře vína, Svobodného pána na Wostrém, etc. Přiznám se, že se mi toto místo hrozně líbí, něčím mně přitahuje a moje přání je se zde někdy ubytovat. Bohužel bydlím ne tak daleko, abych se tady musel ubytovávat. Aspoň to každému ukazuji, a vyprávím historii, i přestože nejsem kastelán, ani majitel, ani s nimi nijak spřízněn či majetkově svázán (bohužel). Musím upozornit, že ačkoli se v zásadě jedná o hotel, nejsou normálně prostory zvědavcům přístupné. Nevím, čím to je, ale mně tam s někým vždycky pustili. A jednou dokonce i tou propojovací chodbou! Ta důvěra! No, ale dále k pokračování výletu. Kamarádům se rytířský sál velmi líbil, byli z něj nadšení, že si mohli všechno osahat na vlastní ruce. Sednout si sedátko velmistra, apod. Po této procházce nám trochu vyprahlo a vrátili jsme se zpět do zámecké jízdárny, kde non stop probíhal program a dobré burčáky tekly proudem.

Pro řidiče a jiné nepíče je ve Valticích možnost prohlídky města s barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Národního salonu vín ČR na zámku s možností zakoupení lahvinky dobrého moravského vína domů, Zámeckého sklepa i barokního zámku samotného, Křížového sklepa ve vinařských závodech, Valtického vinařského podzemí, nebo procházky Zámeckým parkem UNESCO, či 2 km po červené TZ vinicemi při pozorování vinařů sklízejících úrodu k Reistně-Kolonádě, což je přístupná romantická klasicistní kolonáda s vyhlídkou z počátku 19.stol., jedna z romatických staveb – saletů roztroušených v celém Lednicko-valtickém areálu chráněném UNESCO. Připomíná Glorietu ve vídeňském Schönbrunu. Stavěl ji kníže Jan Josef I. Z Lichtensteina jako památku na své předky. Valtice sousedí s Lednickým areálem a jeho UNESCO poklady.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve Valticích je plno stánků, pečená selata, guláše, grilovaná masa, klobásy, maďarské speciality, sýry, pivo, víno, limonády, cukrovinky i zábava pro děti.Ubytování ve Valticích: Penzion DUO www.vavrici.cz, Penzion a vinný sklep Moravská Oáza, Penzion Pod Reistnou a další na webu. Po ránu ve vybraných restauracích podávají speciální vyprošťovací snídaně skládající se z česnekové polévky, vinařského guláše, pikantních omelet a malého piva, které jak známo, obsahuje látky uklidňující trávící systém a významně podporující chuť k jídlu. Ve Valticích současně probíhala akce „Láska k vínu prochází žaludkem“ a proto se ve vybraných restauracích podávaly různé vinařské a kulinářské speciality. Samozřejmě je zde mimo stánků dost různých restaurací.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Stejně jako v Hustopečích to byl krásný výlet plný dobré nálady a relax zážitků. Lidé v pracovním procesu zde určitě zapomenou na všední starosti. Mezi popíjením mohou chodit po okolí, tím pití trochu rozhánět, sledovat cvrkot a historické památky, činnost řemeslníků, historický průvod, bavit se s rozveselenými návštěvníky. Koho by od chození nebo stání (moje záda) bolely nohy, sedne si k podiu a může sledovat program.

Ostatní informace

Vstupné do jízdárny 50,-/2010. Venkovní program zdarma. Na Reistně nějaký směšný peníz, už ani nevím kolik. Snad 10,-Kč. Zámek 120,-Kč. Stravování co kdo a kde sní a vypije.