Vizovické vrchy - Z Tutkovského sedla přes Komonec na Maleniska u Provodova
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Do radostných příprav na první větší předjarní výlet přichází "jobovka" - manželka musí přes víkend do práce ! Nezbývá tedy, než abych na nějakou kratší půldenní cestu do blízkého okolí vyrazil sám. Při pátečním večerním slastném rozjímání nad turistickými mapami se rozhoduju pro oblast Vizovických vrchů v okolí Horní Lhoty a Provodova. Celou trasu od hájenky v Tutkovském sedle na Komonec a dál jsem nešel už léta a tak je třeba se porozhlédnout, co se tu za tu dobu změnilo. Na cestě mne navíc čekají taková vnadidla, jakými je například zřícenina hradu Engelsberka a skály u Provodova. A že byla sobota - ( a vlastně celý víkend těsně před 1.jarním dnem) - dnem překrásným, to už teď víte všichni ...
Za čím jedeme?
Z Tutkovského sedla mne modrá značka mírným stoupáním v serpentinách lesní cesty po 2 km putování vyvádí do sedla hřebene s krásným a romantickým lesním jezírkem. To bylo součástí 200 m vzdálených, terénních pozůstatků hradu Engelsberka. Zachovalé valy, příkopy a obdélníkové hradní jádro s nízkými pozůstatky obvodové hradby dnes pokrývá vzrostlý les a tak z ruin není žádný rozhled. Přesto je to romantické místo, které určitě stojí za návštěvu, hlavně zde naleznete boží klid. Raritou hradu je rozsáhlé předhradí, nacházející se na dlouhém přístupovém hřebenu a které je napříč překopáno celkem 6 - ti příkopy, nad každým se dosud týčí val. ( Hrad vznikl po pol.13.století, po dvakráte byl sídlem obávaných loupežných rytířů a jeho zánikem je rok 1518... Detailnější informace o hradu najdete v mém článku "Zřícenina hradu Engelsberka, též Sehradu zvaného" ...) Jezírko před hradem sloužilo jako zdroj užitkové vody a za krásných měsíčních nocí se tu možná koupávaly lesní víly. Podle pověsti je bohužel doložen jen výskyt úchylného vodníka, který zde za úplňku topil selata divoké svině ...
Cesta od hradu pokračuje po blátivé lesní cestě k dalšímu rozcestí - tady odbočuje zelená značka dolů do Lípy, moje modrá se probíjí dál po cestě, pokryté zmrzlým firnem a ledem. Protože jsem se před cestou zapomněl stavit v nějaké zlínské kovárně okout "kopyta", nezbývá než pokračovat mimo led blátem, vodou, okrajem lesa a jinou cestou necestou, ze které hezké výhledy zpět na Slávický kopec. O něco výš už je to lepší. Nahoru strmým severním svahem Komonce dříve vedla značka, která je nyní přeložena do mírnějšího terénu. Protože jsem od přírody beznadějně zvědavý, nejdu starou zkratkou, ale tím novým značením a jsem dost zklamán : k vrcholu Komonce je to tudy nejmíň o 1 km dál - díky cestě plné ledu a zbytků sněhu ztrácím skoro hodinu - je bez výhledů a tam, kde by se nádherně vyjímala budova nějaké rozhledny, tak tam se k nebesům vzpíná jen ocelová konstrukce věže telekomunikací. O něco výš by byl z okraje paseky jediný slušný výhled na celé Luhačovicko, kdyby jak na potvoru nebyl opar !! Pak už mne vítá vrchol Komonce ( 672 m) se starým hraničníkem, kamennou pyramidkou a dřevěným sloupem, na kterém je umístěn obrázek světice.
Při sestupu z kopce se dostávám k zajímavému odpočívadlu i s věšákem na vaše svršky. Další úsek cesty je líbezný : lesní cesta vede po okraji prudkého srázu nádherným bukovým lesem. Teď v období bez vegetace jsou dobře vidět skalní výchozy, trčící z prudkého srázu vlevo od nás. Musím radostně konstatovat, že i blázen může mít vyvinut pud sebezáchovy - důkazem budiž to, že se s bolestným sebezapřením v těchto místech vzdávám podrobného průzkumu terénu - hrozí tu opravdu vážný úraz !!
Za toto moudré rozhodnutí následuje odměna : asi 200 m před zříceninou hradu Starého Světlova je rozcestí. Dolů k Podhradí a do Pozlovic klesá trasa nové Naučné stezky a mne napadne kousek se po ní vydat. Cesta klesá po úbočí a odbočkou od ní překrásným lesem se dostávám pod strmý jz svah. V délce více jak 100 m z ní - (odděleně) - trčí tři vyšší pískovcové skalní útesy a další drobné skalní výchozy. Dole pod skálami jsou prohlubně a dolíky se sutí a balvany. Dva nejhezčí, nejrozeklanější a nejimpozantnější skalní bloky dosahují stupňovitě výše od 8 - 10 m. Ani si nedovedete představit tu radost "objevitele", když může turistické veřejnosti představit "nové" a v literatuře dosud nepopsané zajímavé skály a ve vší skromnosti je slavnostně pokřtít na "Tři sestry". To podle tří hlavních útvarů ... (Podrobnější popis naleznete v článku "Skály pod Komoncem - Tři sestry" ).
Vracím se nahoru na hřeben. Odtud pokračuji lesní cestou vpravo po úbočí vrchu Bába s výhledovou pasekou jak do kraje, tak k vrcholu kopce. Od křižovatky lesních cest kousek dolů do smrčinatého lesa, kde se válí hned u cesty malebně modelovaný balvan a skalisko Bába. Po nafocení mne čeká cesta lesními cestami k hluboce vyhloubenému korytu potůčku - u nás na Valachoch takovýmto roklím říkáme zmoly - k jeho soutoku s dalším potůčkem. Na skalnatém ostrohu nad nimi se tu najdeme jednu z největších pozoruhodností zdejší přírody, kterou je skalní městečko Mlčačky. Romantiku, tajemnost a klid místa - ( přitom je odsud civilizace ve formě velké chatové kolonie vzdálena jen 200 m ) - podtrhuje malebnost a výzdoba severních skalních stěn. Jejich žlutá, okrová a medová barva je pokryta jednou z nejhezčích pavučin voštin a skalních dutin, které jsou vůbec na Valašsku k vidění. Skály kupodivu nedostaly jméno podle ticha, které zde panuje, ale po statečném páterovi Mlčkovi z Pozlovic, který se tu za kuruckých vpádů z Uher ukrýval se svými věřícími... ( Blíže viz články "Skály u Provodova - Bába" a "Skály u Provodova - Mlčačky" ).
Protože jsem dostal velikou chuť na kávu, podnikám dnes poslední průzkum : lesní cestou vlevo od skal stoupám přes paseku do lesa a opravdu pak po 0.5 km přicházím k areálu poutního místa a kostela Panny Marie na Maleniskách. Poutní hospoda je bohužel ale všechny soboty v březnu vyhražena svatbám a jiným akcím, takže tady se svého šálku černého moku dneska nedočkám ...
Nevadí, stejně mi to ani ne za půl hodiny jede a tak od kostela sestup po kočičích hlavách cesty a okolo hřbitova dolů k hlavní komunikaci a velice svérázné zastávce busu pod Maleniskami u Provodova...
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Veškerou svačinku a pitíčko, které jsem si večer nachystal, jsem nesl v batůžku na zádech sebou...
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Zajímavé jsou pozůstatky hradu Engelsberka a romantické lesní jezírko, totéž platí o všech skalách a moc krásná by jednou byla vyhlídka z Komonce, kdyby tu jednou stála nějaká třeba jen obyčejná Rozhledna ...
Ostatní informace
Startovní místo je dobře přístupné busem Zlín, Vlalašské Klobouky nebo Luhačovice a zastávka v Tutkovském sedle se jmenuje Horní Lhota, hájenka. Horší je to z Dopravou z Provodova do Zlína - v sobotu jede jen jeden spoj ve 12.50. Lepší je to s Dopravou na Luhačovice anebo jít v neděli ...
Délka trasy asi 8 km - dá se to v pohodě projít za půl dne...