Vycházka ke Svaté vodě a návštěva hradu v Malenovicích

Kam a jak jedeme?

Je až s podivem, že jen kousek od moderního a průmyslového Zlína se můžeme "potkat" se zachovalým a veřejnosti přístupným hradem, obdivovat spoustu barokních soch, pokochat se pohledem na velikou část Hostýnských vrchů a navštívit téměř neznámé poutní místo. K tomu, abychom to všechno obešli, nám stačí necelý půlden. Je ale třeba se umět orientovat v mapě : část trasy totiž vede mimo turistická značení ...

Do Malenovic, které jsou nyní městskou částí Zlína a spolu s velkým sídlištěm z r.1967 přesahuje počet jejich obyvatel 7 tisíc, se dostaneme městskou Dopravou. Toto městečko bylo před nástupem "giganta" Bati daleko významnější než tehdejší Zlín a blízké Otrokovice. Na městečko bylo povýšeno už po pol.14.století, kdy ho vlastnil markrabě moravský - Jošt Lucemburský. Za 30.leté války byla celá obec i s tehdejším kostelem Jednoty bratrské vypálena. Namísto něj zde od r.1858 stojí nový barokní kostel a fara. Ještě před tím ale byly Malenovice postiženy velikým ohněm, kdy vyhořelo celé "městečko", jak se dříve nazývalo nejbližší okolí Jarolímkova náměstí na návrší nad kostelem. Začátek 20.století pak Malenovicím napřed přinesl za přispění řeky Dřevnice několik velikých povodní, ale také vznik prvního, perleťářského průmyslu a pod hradem vznikly sirnaté koupele. Další rozmach městečka za éry Bati, vznik závodů ZPS a další netřeba popisovat - nás zajímají především zajímavosti turistické a těch je tady nemálo ...

Za čím jedeme?

Od zastávky MHD na malenovické křižovatce zamíříme - ne k hradu - ale na návrší s kostelem sv.Mikuláše. Okolo něj stojí množství barokních soch, vidíme tu skulptury sv.Floriána, sv.Jana, sv.Jana Nepomuckého, sv.Pavla a sv.Vendelína. Za "svatými" se rozkládá velmi hezky upravené náměstíčko. Skoro celý jeho areál zabírá parčík s krásným stromovím - i altánek a státem chráněný strom se tu najde !

Od náměstíčka pak stoupáme hlavní ulicí stále mírně do kopce až na konec obce. Cestou mezi hezky upravenými domy a zahrádkami velmi překvapivé výhledy na protější svah, ve kterém se nad údolím vypíná Malenovický hrad. Polní cestou vpravo pak další stoupání na odsečený okraj rozlehlého lánu slunečnic - zdvíhá se až k horizontu, na okraji pole sem tam balík se slámou. Okraj pole doprovází křoviny a z nich k nám vystrkují větve ovocných stromů, doslova obsypané zralými plody a nabízí nám chutný přísun vitamínu C. Postupně ochutnáváme vynikající valašské trnky, menší žluté "špendlíky" a slaďoučké mirabelky. Čím více se dostáváme k lesíku na horizontu, tím více se nám při ohlédnutí zpět odkrývají výhledy na Hostýnské a Mladcovské vrchy s dědinami v podhůří . Později i na hřeben Vizovických vrchů, táhnoucí se sem od Tlusté hory a město Zlín. To vše bohužel v oparu ... Když pak vycházíme na polní cestu, směřující sem zespodu po hřebeni od Malenovic a já se po ní jdu podívat jen pár desítek metrů zpět, otevře se mi z ní pohled na Otrokovice a Chřiby. Tož na toto místo se za hezkého počasí s fotoaparáty určitě brzy vrátíme !!!

Naše cesta se vnoří do lesa a skoro vzápětí se potkáváme se žlutou značkou a protože se asi 0.5 km vzdálená Svatá voda nachází na ní, není co řešit. Těsně před cílem na svahu vidíme zajímavě obnažené, dlouhé kořeny stromů a pak přicházíme nad upravený pramen údajně léčivé vody, k němuž sestupují schody. Nad cestou se nachází umělá skalní jeskyňka se sochou Panenky Marie Lurdské, o něco výš vpravo pak hezká kaplička. Toto trošku pozapomenuté poutní místo se nazývá "Kaménka" a lidé ho prý navštěvovali od nepaměti. Ani se jim nedivím, protože je to opravdu kouzelné místo !

Po žluté se vracíme zpět. Po značce je to k Malenovickému hradu 2.5 km. Napřed nás ale čeká zestup lesem do údolí k nevelkému rybníku a pak cesta po velmi frekventované silnici až pod hrad. Procházíme i kolem chátrajícího areálu koupaliště Riviéra s obřím tobogánem, nyní se tam pasou koně ! Přicházíme tedy pod hrad a kolem památníku obětem II. svět. války nahoru k Muzeu proutí a slámy a na plac před budovu předhradí. Brána se po chvíli otevírá a průvodce nás pouští až na hradní nádvoří. Na prohlídku je nás prozatím málo - nevadí, počasí se umoudřuje a dělá se velmi hezky a tak zatím fotíme, co to dá !! Když jsme v nejlepším, vchází za námi na nádvoří starší manželský pár a pan průvodce. Vůbec nevadí, že nemáme lístky - prodá nám je později - a jdeme rovnou na prohlídku tohoto nevelkého, ale velice romantického hradu.

Předtím se dovídáme něco o jeho historii : hrad vznikl na místě původní tvrze za pánů z Lichtenburka. Byl to typ hradu s plášťovou zdí, neměl tedy hlavní věž, ale jen věž průjezdní. Cesta od Podhradí do vlastního hradu vede přes renesanční most, nad průčelím brány pak erby zde panujících rodů. Hrad byl v minulosti dobyt sirotky. Později byl rozšířen o další obytné budovy, další renesanční přístavby za Tetourů z Tetova. Následně byla jeho podoba zbarokizována, takže se panské sídlo změnilo v "hradozámek". Toto ale už za vlády Lichtenštejnů, kteří hrad vlastnili od r.1602. Ti zde ale nikdy nebydleli - sídlili na zámku v nedalekých Pohořelicích a zde na hradě byly jen kanceláře a byty panských úředníků. Od r.1951 hrad vlastní Muzeum Zlína - má zde depozitáře a provádí zde pravidelné prohlídky.

Ta naše začíná cestou po schodišti s vycpanými zvířecími trofejemi - hlavy domorodé i exotické zvěře a dokonce jeden celý vycpaný medvěd ze Slovenska -do 1.patra. Na chodbě vidíme bývalé střelecké terče - zbytek pak ve věži - a ukázku zbraní. Poté vcházíme do hlavního sálu s freskovou výzdobou, ze stropu visí křišťálový lustr. Vedle můžeme nakouknout do kabinetu panského úředníka, v dalším sálku pak visí lustr dřevěný a my můžeme nahlédnout i do malé hradní kaple. Nábytek v místnostech není původní, například židle jsou ze zámku v Pohořelicích. Dále pokračujeme po schodech do 2.patra, zde na chvíli obdivovat ve velké skříni vystavené minerály a pak už cesta do hradní věže s vyhlídkou. Jen je třeba si při výstupu dávat pozor na nízkou klenbu stropu - jeho střet s vaší hlavou je "au..au..!! " Vyhlídka z oken je hezká hlavně na sever a západ, dole pod námi v městečku vidíme budovu bývalého kláštera. Pohled k jihu nám odkrývá celé zastavěné hradní nádvoří, všechny budovy na hradě jsou pokryty šindelovou střechou. Protože je její trvanlivost zaručena jen na několik desítek let, nastává právě čas její výměny. Další raritou při zestupu věže do "podkroví" hradu je videoukázka z budky zde narozených mláďat poštolky. Pod střechou hradu mají takových "bytů" poštolky ještě na dvacet... Následuje zestup na nádvoří se studnou tesanou do skály a hloubce 30 m. My ale míříme do prostor, kde se seznámíme se starými řemesly a pak po vyšmatlaných schodech na výstavku hradů JV Moravy a nálezy z nich. Jen tak namátkou připomenu známý hrad Brumov a Lukov ...

Tím naše prohlídka končí. Ještě zakoupit lístky, navštívit moderní WC a hurá dolů do obce na oběd !

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Už ráno jsme procházeli kolem jedné z mnoha hospůdek. Tato se jmenuje bar a restaurace NEON a zaujala nás nabídka meníček, mají je dokonce i dnes v Sobotu. Polévka výborná gulášová, jako hlavní chod si Jana zvolila kuřecí steak se žampiony a hranolky, já zase vepřový guláš. Co k tomu dodat - jídlo velmi dobré, obsluha a ceny též ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dnešní výlet byl vynikající kombinací kulturních památek i krás přírody a líbilo se nám úplně všechno. Jen to počasí mohlo být tak krásné už od rána ...

Ostatní informace

Vstup do Hradu Malenovice pro dospělou osobu 50 kč, pro důchodce 30 kč ...