Výlet na Koníček a Jinecké hřebeny ve Středních Brdech.

Kam a jak jedeme?

V sobotu 7.května uspořádali TSSB výlet do Středních Brd na Koníček a Jinecké Hřebeny.

Za čím jedeme?

Solidní propagace akce a nejspíš i vysloveně lákavé počasí způsobily, že na startu na nádraží v Jincích se sešlo 39 (!) účastníků z Chlumce, Hostomic, Dobříše, Příbrami, z Prahy a ani nevím, odkud ještě. Pořadatele ta účast poněkud zaskočila. Počítalo se tak s 12 lidmi, což se zdálo únosné pro vstup do vojenského újezdu. Dav, který se dostavil nás proto poněkud znervóznil. I složení účastníků bylo velmi široké – od zjevných hltačů kilometrů po pohodové vycházkáře a od dětí sotva se vyloupnuvších z kočárku přes ty v nejlepších letech až dokonce i po několik účastníků v seniorském věku. Výlet dokonce zlákal i budoucí mamču v 7.měsíci. Abychom se nenudili, doprovázela nás i početná smečka psů.

Krátce po deváté hodině jsme vyrazili do Jinec. Než jsme došli na odbočku u pivovaru, průvod se roztáhl a s postupujícím časem v této tendenci zdárně pokračoval. Opustili jsme Jince a stoupáním ve svazích Vystrkova, známého to naleziště trilobitů, jsme pokračovali přes malebné Ohrazenice a jejich jednotlivé části. Slunce začínalo docela hřát, mnozí odkládali svršky a ostatní se radovali z každého kousku cesty, který vedl stínem.

V 10.00 hod. jsme přesně (!) podle itineráře dorazili na lesní křižovatku na hranici vojenského újezdu nedaleko ohrazenické části V Luhu. Po kratičkém odpočinku pak výprava zahájila nejnáročnější část cesty – stoupání na Koníček. Dokud jsme šli po cestě, bylo to fajn. Pak jsme z ní ale odbočili průsekem vzhůru a zakrátko jsme se začali šplhat na skalnatý hřebínek, který nás měl dovést k prvnímu z vrcholů. Po levé ruce jsme míjeli ohradu, kde lesáci udržují neoficiální rezervaci původních brdských bukojedlových suťových lesů. Dlouhý had pochodníků se konečně vyškrábal na hřebínek a vydal se po něm vlevo (a na jih) stálým stoupáním, které se zdálo nekonečné. Stále ještě jsme byli mimo cestu a tak měl výlet ještě k pohodlí dost daleko. To se samozřejmě projevilo i na dalším roztažení karavany. Naštěstí Tonda obětavě hlídal závěr a tak jsem své obavy omezil jen na ty, které se týkaly možného úrazu některého z účastníků a na to, zda bude s takovým davem možno splnit i avizované opékání buřtů.

Po 11. hodině začali první účastníci proudit na skaliska na Koníčku (667m). Někteří se oddávali bezuzdnému fotografování, další (hlavně ti mladší) zlézání skal a všemožným průzkumům, někteří zahájili občerstvování a jiní se rozsadili na strategicky výhodných místech, z nichž se zájmem mohli sledovat, kterak se další účastníci klopotně škrábou kamenným mořem vzhůru. Po půl dvanácté už dorazily i poslední kusy a mezitím byl přeci jen rozdělán oheň a vypuklo velké opékání buřtů. Nutno konstatovat, že probíhalo vcelku disciplinovaně a ve vlnách a dostalo se (snad) na všechny.

Tady se od nás oddělila cca 5ti členná skupinka nedočkavců, kteří toužili výlet absolvovat co nejdříve (snad aby na konci v hotelu Kratochvíl uchvátili nejvýhodnější posez) a vyrazili jako průzkumná skupina na další trasu. My ostatní jsme začali opouštět skály na Koníčku okolo půl jedné, když jako poslední z nich sestoupila skupina obětavých hasičů ohně.

Výprava se rozvážným tempem opět přeskupila na dlouhého hada a v této podobě zahájila nyní již o něco pohodlnější výstup na další z vrcholů Jineckých hřebenů – na Komín (689m). Cestou jsme se kochali ze stále častějších vyhlídek – tu do údolí Pstruhového potoka, na hřeben Kloučku (681m), Sádky (709m) a Brdy (773m), tu naopak do údolí Ohrazenického potoka a dál až na louku Sýkorky s palposty nedaleko Felbabky. Přes opar, vznášející se nad krajinou, jsme i tak dobře identifikovali hrad Točník.

Od vrchu Komín, kde jsme potkali první, téměř rozbořenou vojenskou pozorovatelnu, už bylo stoupání mírnější a pohodlnější. Vyvrcholilo na nejvyšším bodu výletu na kopci Hřeben (721m). Odtud se po skalních hranách táhne cca 200m pás vojenských pozorovatelen. Výhled byl fantastický – na dopadovou plochu Brda a stejnojmenný vrch nad ní a dokonce i na pláně nejvyšší brdské Hory Toku (865m) a dopadovou plochu Jordán, kde jsme i na tu dálku mohli rozeznat německý bunkr na Houpáku (794m).

Nemalá část výletníků si nenechala ujít ani nenápadně v lesním porostu ukryté půvabné skalisko Kančí zub (cca 680m). Od vrchu Hřeben pak již vedla pohodlná vojenská asfaltka, celkem prudce klesající do hlubokého sedla (670m) mezi Hřebenem a Pecí (716m), kterým prochází silnička od dopadovky směrem k hájovně Krejčovka. My jsme se vydali vlevo – k dopadovce. Na kraji lesa jsme se rozhodli, že vynecháme silnici (kde se zdál být poměrně rušný provoz) a oželíme tak prohlídku vodní nádrže Velcí, a místo toho budeme sestupovat po lesní cestě kolem studánky Pod lanovkou. Cesta svým povrchem byla určitě pohodlnější než asfaltka, na kterou nás nakonec těsně před mostem přes Pstruhový potok, také dovedla. Překročili jsme potok (chráněný jako EVL v soustavě NATURA 2000 pro výskyt mihule potoční) a vydali se už v opravdu nepříjemně pálícím slunci po asfaltce na vojenskou obec Velcí. Bohužel, poslední úsek, vedoucí po silnici, byl poněkud otravný a únavný, ale nakonec jej (víceméně) ve zdraví absolvovali všichni pochodníci, včetně dětí a psů.

Celá trasa byla dlouhá cca 15 km a zdá se, že s výletem byla většina účastníků spokojena. Za organizátory bych jim chtěl moc poděkovat a těším se, že se zase opět na nějaké akci shledáme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Závěr, spojený s posezením v restauraci hotelu Kratochvíl, byl, pravda, poněkud rozpačitý. Jednak se karavana roztáhla do nebývalých rozměrů a tak poslední příchozí se již ani nesetkali v restauraci s těmi, kteří dorazili mezi prvními, ale především proto, že jsme zde narazili na značně společensky unavenou obsluhu, která celou předchozí noc oslavovala vítězství našeho hokejového týmu na MS. Přesto zdravé a tvrdé jádro výpravy setrvalo v družném hovoru až do půl šesté (ne-li déle).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherná příroda Brd, skály na Koníčku, pozorovatelny a výhledy z Jineckých hřebenů, výborná nálada, počasí i parta.

Ostatní informace

Vstup do lesa je naštěstí (zatím) zdarma. V září 2011 vydala Geodézie On Line, s.r.o. mapu Brd v měřítku 1:25.000(!), která zobrazuje jak území současného vojenského újezdu, tak i Třemšínské Brdy. Vřele doporučuji!!