Výstup na nejvýchodnější vrchol Vysokých Tater Jahňačí štít (2229 m)

Ubytovat se o víkendu v září na Chatě při Zelenom plese je takřka nemožné. Po mnoha peripetiích se nám daří si zajistit bydlení alespoň od neděle do středy. Do Tater tak v klídku přijíždíme v sobotu v podvečer a ubytováváme se za 5,50 Euro na osobu v Penzionu Frank v Kežmarských Žlaboch.

Je krásný podzimní podvečer. Jediné, co nám trochu kazí náladu, je Markétina nemoc. Už to s ní sice vypadá trošku lépe, ale zdaleka není fit.

cestou k Chatě pri Zelenom plese  •  Foto: hanakova

Večer si zajdeme v penzionu na pivko a do řeči se s námi dává sympatická majitelka. Líčí nám svůj strach z medvědů, kteří jsou tady prý pravidelnými návštěvníky. Dokonce si před setměním přeparkovává automobil až ke dveřím, aby rovnou ze dveří penzionu skočila do vozu. Prý tu matka s třemi medvíďaty chodí večer co večer a hrabe se v kontejneru s odpadky. Ale na druhou stranu zase říká, že od poloviny srpna se tu neukázala. Po pivku přeběhneme do budovy, kde máme ubytování a jdeme spát.

Ráno si nemůžeme nevšimnout, že po více než měsíci zažili Kežmarské Žlaby opět medvědí návštěvu. Převrácený kontejner a všude rozházené Odpadky jsou toho jasným důkazem.

Celá fotogalerie:

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_Jahnaci_stit_-_zari_2011/

Po snídani vyrážíme Dolinou Bielej vody na Chatu pri Zelenom plese (1551 m), kam dorážíme za dvě hodiny 45 minut. Část věcí si necháváme v kanceláři personálu chaty a v podstatě na lehko pokračujeme na turisticky přístupný vrchol Jahňačího štít (2229 m). Stejný nápad má ještě fůra dalších lidí, takže po chodníčku se v obou směrech šine docela dost turistů a i na vrcholu je plno.

cestou k Chatě pri Zelenom plese  •  Foto: hanakova

Zpočátku vede cesta prudce do kopce a po překonání tohoto prudkého prahu se dostáváme do Doliny Červeného plesa, nad kterým se tyčí Jastrabia veža a známý Karbunkulový hrebeň vedoucí přes Kopiniaky. Na druhé straně zase dolinu obklopují Žeruchovky, Kozí štít, Kozí kopy a Jahňačí kopky. Dolinu pak uzavírá hřeben vedoucí na Belasou vežu a samotný Jahňačí štít, který je nejvýchodnějším štítem hlavního hřebene Vysokých Tater.

U Červeného plesa, jehož kameny jsou skutečně červené, si dáváme menší pauzu a pak pomalu

Jastrabia veža  •  Foto: hanakova

traverzujeme pod Kopiniaky a pak už se stáčíme pod Kolové sedlo, do kterého stoupáme částečně po lehkých řetězech. Ze sedla se jde místy po užším travnato-skalnatým hřebínku až k vrcholu Jahňačího štítu. Na vrcholu posedává spousta lidí. Děláme vrcholové fotky a sestoupíme lehounce směrem ke Kopskému sedlu, kde nacházíme osamocené místečko. Kocháme se kruhovým výhledem. Jako na dlani máme celé Belianské Tatry i se svými dominantami jako jsou Havran a Židarský vidla. Pod sebou máme Zadné i Predné Meďodoly a Kozí štít, Dolinu Červeného plesa, Jastrabku, Kopiniaky, Kolový štít a za nimi další hřeben s vrcholy Kežmarského štítu a Lomnického štítu. Jako z letadla se díváme do Javorové doliny… Zkrátka nádherný rozhled. Po docela dlouhém posezení na vrcholu se vydáváme zpět na chatu. Cesta vede po stejné trase, jakou jsme šli nahoru. O zpestření se nám postará dvojice kamzíků, kteří jsou zřejmě na davy turistů zvyklí a nebojí se přijít takřka až k nám a pózovat před fotoaparátem.

Na chatě se jdeme ubytovat. Dostali jsme na vybranou buď nocleh na osmilůžkovém pokoji, nebo v malém kumbálu. Volíme kumbál a jsme naší volbou nadšeni. Jedná se o takové mrňavé kulometné hnízdo se sníženým stropem a velkým tak akorát na dvě matrace.

Poté, co se zabydlíme, tak odpočíváme a nabíráme síly na další den, kdy máme v plánu dlouhý výstup na Kežmarský štít.