Z Brumova na Vršatecké Podhradie a zpět - retro 2001

Kam a jak jedeme?

Město Brumov - Bylnice poblíž moravskoslovenské hranice má rozhodně svým návštěvníkům co nabídnout. Hlavním lákadlem je veřejnosti přístupná zřícenina kdysi mohutného hradu, ve které přes sezónu proběhne bezpočet kulturních akcí. Dále je tu muzeum a další drobné památky nejen ve městě, ale i v blízkém okolí - např. židovský hřbitov... Turista tu najde vícero možností, kterak se zde - na samém jihu Valašska a v překrásné krajině okolních Bílých Karpat - ubytovat a vybrat si ke stravování tu "svoji" restauraci. Zájemci o sportovní vyžití si zde také přijdou na své - není to tak dávno, co návštěvníkům nabídl své služby např. nový plavecký areál ...

Milovníci pěší turistiky pak mohou využít značených turistických cest, které vedou na vrcholky okolních Bílých Karpat. Zvláště atraktivní je cesta z Brumova na "skok" k sousedům na Slovensko. Ve vzdálenosti 12 km se zde nachází jedno z vůbec nejromantičtějších míst slovenského příhraničí - zřícenina hradu Vršatec a vysoká bradla "Podhradských skal", jak je my brumovjáci odjakživa nazýváme.

( Protože větší část výletu vede po straně moravské, nezařazuji tento výlet do sousedního státu, ale do oblasti Valašska).

Za čím jedeme?

Je polovina srpna roku 2001. Protože se má dneska teplota přehoupnout přes "tropickou třicítku", první část cesty absolvuju busem : z Brumova přes Bylnici a pak bus vjíždí do Vlárského průsmyku. Projíždíme přes Svatý Štěpán k celnici a slovenské hranici, zde odbočujeme vlevo hlubokým údolím Vlárky a přes Sidonii až na konečnou. ( Obě jmenované obce jsou součástí Brumova - Bylnice ). Odtud je to na Vršatec "jen" 8 km.

Napřed mne čeká velmi ostré, asi 0.5 km dlouhé, stoupání lesem. To pak postupně ustává a když vycházím na rozsáhlé louky pod Bílou horou, cesta dál už vede jen po vrstevnici. Vlevo hezké rozhledy na dominantní Holý vrch a ostatní "karpatské" vrcholky. Zanedlouho se dostávám k napajedlu, studánce a kapličce pod Bílou horou. Tady už se nacházím na území slovenského státu, naši "sousedé" zde u kaplnky zbudovali krásný intimní amfiteátr. Na tomto místě se také dramaticky mění ráz okolní krajiny : zatímco na moravské straně vidíme kopce "normální", tady začíná bradlový pás, táhnoucí se od Vršatce napříč přes hluboké červenokameňské údolí pod námi až po Lednicu se zříceninou dalšího romantického hradu.Tady také vyměníme značku červenou za modrou ...

Po chvilce stoupání se kochám krásnými výhledy a zároveň si vybírám mezi červenobílými vápencovými kamínky, ležícími v prachu cesty, ty nejhezčí do své sbírky. Polňačka se pak zařezává do úbočí podvrcholků bralnaté hory Chmelová ( 926 m), vpravo pak hlubina Krivoklátskéj doliny. Netrvá to dlouho a z posledního záhybu cesty se člověku až dech zarazí nad fantastickým výhledem na kotlinu, lemovanou vysokými bělostnými vápencovými skalisky - přímo naproti pak vidíme malebnou hradní skálu se zříceninou hradu Vršatce.

Co mne velmi zarazí, tak je napůl zdevastovaný rekreační areál u silničky v závěru doliny - turistická chata s rezavějícími okenicemi je uzavřená, pod ní se pomalu rozpadá koupaliště. Kde jsou ty časy, kdy se tu ozýval "radostný" křik otužilců a dětí z bývalého pionýrského tábora, které se zde musely chodit koupat... ( V současnosti ale naštěstí začíná být areál a chata opět fukční !!)

Pokračuju po silničce ke komplexu skalních útesů, na kterých byl už ve 13.století vybudován hrad, patřící k řetězci pevností, které chránily sz hranice Uherska. Na samém vrcholku skal - přímo nad obcí Vršatecké Podhradie - byla napřed vybudována strážní věž, později přibylo nižší Podhradí, ve kterém byl v 16.století vystaven velký renesanční palác a okrouhlá věž. Původně hrad patřil i pánu Pováží - slavnému Matůši Čákovi Trenčínskému, později se rody střídaly. Na přelomu 17. a 18.století zde probíhaly velké boje mezi císařskými vojáky a povstalci. Funkční historie hradu končí pak roku 1708. Povstalcům v pevnosti explodoval nešťastnou náhodou střelný prach, dílo zkázy pak dokonali "císařští", kteří zbylé části hradu po výbuchu zbourali ...

Kdo má dost odvahy, může krkolomnou pěšinou vystoupat na nejvyšší místo hradního bradla a kochat se mimořádným rozhledem : za příznivého počasí máte pod sebou údolí Váhu a za ním pásmo Strážovských vrchů, bývá vidět i Malá Fatra a Povážský Inovec. Obrovské útesy na sever od hradu pokračují v délce asi 2 km až nad obec Červený kameň. Pod bradly vpravo se tam dostanete po vyhlídkové, modře značené cestě. Žlutě značená varianta vás pak vytáhne přes starý třešňový sad do sedla pod Chmelovou - na vrchol vede odbočka - a pod mohutnými skalními útesy a bizarními skalními věžemi, zvanými Babky, se nad Č.Kameněm spojuje s modrou.

Oblast Podhradských skal, Červeného Kameňa a Lednice bývá svou neobvyklou divokou scenérií a místy panenskou přírodou přirovnávána k Rumunským Karpatům. Od Váhu a po silnici z Pruského připomínají zdejší bradla pravá orlí hnízda. Podhradské skály už jsou dnes chráněným územím, protože se zde vyskytuje mnoho chráněných rostlin, zajímavostí je např.dub šípák.

Pro veliké vedro se dnes vzdávám okruhu okolo celých překrásných Podhradských skal a vracím se domů na Moravu. Napřed stejnou cestou zpět po studánku pod Bílou horou, pak po červené lesy pod Okršlisko a zde poslední výměna značky : dál přes Holý vrch ( 835 m) a dolů do Brumova už mne vede značka žlutá ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Je dobré mít jako já svačinu sebou. Jestli bude v obnovené chatě na Vršatci i stravování, to nevím. Bohaté občerstvení si ale můžete dopřát na konci této 20 km dlouhé tůry v Brumově - Bylnici...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tato oblast Bílých Karpat patří k těm nejkrásnějším a nejdivočejším částem, které jsou u nás v obou státech k vidění... Ostatně - kdoví, jakou předlohu měl při psaní svého románu "Tajemný hrad v Karpatech" slavný Francouz. Možná to nebyl obrázek z rumunské Transylvánie, ale podobenka hradu Vršatce nebo nedaleké Lednice, kdo ví ...

Ostatní informace

Spoj z Brumova - Bylnice do Sidonie je přes víkend řidší, uvádět jeho cenu dnes, kdy se ceny všeho mění ze dne za den je zcela zbytečné, navíc je to už vše "retro". ( Vzduch je zatím i na Slovensku zdarma ...)