Z Katovic na hrad a zámek Střelu.

Kam a jak jedeme?

Když jsem o Střele začal sbírat informace, dospěl jsem k závěru, že patří mezi hodně staré české hrady. Je až překvapivé, že hrad byl ve středu zájmu těch nejvýznamnějších českých rodů, jak napovídá jeho historie.Byl postaven někdy v první polovině 13. století a první písemná zpráva o Martinovi ze Střely je z roku 1242. O dvacet let později je majitelem panství Zdeněk ze Střely a jeho rod vlastnil hrad skoro celé 13. století. V roce 1318 zpráva píše již o hradě a dvoře. V roce 1393 se stává majitelem Mikuláš z Landštejna a Borotína. Jeho potomci se připojují k husitskému hnutí a rod vlastní hrad téměř celé 14. století. Na začátku 15. století je hrad v držení Lva z Rožmitálu a ke konci tohoto století jej vlastní Půta Švihovský z Rýznberka. Po jeho smrti od jeho synů kupuje Střelu Václav Kraselovský z Kraselova. V této době je hrad přestavován. V roce 1536 se píše o dolním a horním hradu. Ty byly oba opevněny jedním příkopem, přes který vedly dva mosty a spojovala je chodba. Dějiny hradu ukončuje třicetiletá válka. V roce 1619 hrad dobyl Martin de Hoeff – Huerta a dílo zkázy dokončili Švédové v roce 1645, kdy hrad vypálili. V roce 1654 získal panství jezuitský řád. Ti v místě dolního hradu postavili kapli a k ní následovala přístavba barokního zámku, která byla dokončena v roce 1720. Jezuité vlastnili zámek do roku 1773. Po této době je nejvýznamnějším majitelem Erasmus Obst, za kterého byl zámek opraven. Do roku 1945 se na zámku vystřídalo ještě několik majitelů.

Za čím jedeme?

Na zámek Střelu vycházíme za krásného letního dne z Katovic. Červená značka nás vede okrajem městyse mezi novějšími domky a vilkami. Za obcí jdeme loukou po okraji pole s kukuřicí. Stojí tu napůl zničená kaplička, ze které někdo ukradl i zárubeň. Jsme přece v Česku. Následuje průchod mezi kukuřicí po naprosto udusané zemi. Snad je to zázrak, že na poli ještě něco roste. Za polem procházíme větrolamem, za kterým jsou již jen louky a za nimi vystupuje vrch se zámkem. Když se nám konečně podařilo přejit hlavní silnici, jdeme po břehu rybníka do vísky pod zámeckým vrchem. Na okraji obce stojí hezká kaplička a opodál u zpustlého zámeckého parku, chátrající sýpka. Odtud cesta začíná stoupat, obtáčí se okrajem stromoví a končí na prostranství před vchodem do zámku. Zámecká vrata jsou zpevněna prkny a jen několika škvírami jsou vidět arkády na nádvoří zámku. Zámek, podobně jako sýpka, chátrá a okolo zdí jsou spadlé tašky ze střechy. Na vrcholu kopce je vidět poslední stěna hradu. K ní vede stezička mezi kopřivami a nálety. Šplháme až nahoru, ale není odtud nic vidět a tak se musíme spokojit pohledem na jedinou zeď, posledního svědka tohoto kdysi slavného hradu. Vracíme se zpět k silnici a při zpáteční cestě dáváme přednost autobusu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo, pití i ubytování jsou v dostatečné míře v Katovicích. Zašli jsme do hospody na náměstíčku a byli jsme velmi spokojeni, jak s obsluhou tak i kvalitou jídla.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Samozřejmě, že se nikomu nemůže líbit stav tak významného místa, jakým Střela kdysi byla. Trochu jsem pátral po příčině a jak jsem koupil tak prodávám. Po roce 1948 vlastnil zámek stát. Byl zde také archiv strakonického okresu a v této době byl zámek udržován. Po roce 1990 se v rámci restituce zámek vrátil původním majitelům. Poté jej koupil údajně lotyšský či litevský milionář a chtěl se zde, jak se říká, předvádět před Světem. Proč se tak nestalo, ví asi jen jeho současný majitel. Mezi tím si zámek vyhlédli vyznavači drog a zkáza pokračovala. Jak to vypadá, možná kromě zříceniny hradu budeme chodit i na zříceninu zámku. Kdo ví? Ale jinak okolí a pohledy do KRAJINY jsou, jak po cestě tak i od vísky, kouzelné. No a nám se nejvíce líbila kaplička.

Ostatní informace

Z Katovic na Střelu to je, co by kamenem dohodil. Cesta vede mimo hlavní silnici a se vším všudy tam i zpět to jsou sotva 4 km. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Zámek je, jak vyplývá z textu, nepřístupný, setkání s „feťákem nelze vyloučit. Pokud se někdo vyškrábe na vrchol zříceniny a pronikne i do příkopu pod hradem, projde navíc léčebnou kůrou obzvlášť pálivými kopřivami.